Kategorie: Speciál
Rozhovory: S hercem a herečkami z filmu Odcházení
Autor: Tomáš Kordík -
Hlavní postavu ve filmu Odcházení si zahrál jeden z nejoblíbenějších českých herců Josef Abrhám. A tak jsme si s ním povídali nejen o této roli, ale i o té jeho vůbec nejslavnější.
FDB: Byla spolupráce s režisérem Václavem Havlem v něčem stejná se spoluprací například s Ladislavem Smoljakem?
Josef Abrhám: Já, myslím, že je to překvapivě někde spojené ta náročnost a kvalita a zručnost. Já v tom velké rozdíly nevidím. Oni oba jsou hákliví na herecké manýry, ale zároveň se vůbec nevyhýbali velkým expresím, ale ty musely být přesné a dobře trefené. Takže v tomhle filmu je emocí i konfliktů, u kterých by si normální člověk řekl, že to je moc na film a na kameru, ale naopak tady to pan prezident chtěl, a my jsme to rádi zachovali a splnili, protože tam to prostě patří. A já opravdu vidím velkou podobnost mezi panem Smoljakem a panem prezidentem.
FDB: Jak si vy osobně myslíte, že diváci film přijmou?
Josef Abrhám: No, tohle je mimořádné dílo možná i ve světové kinematografii, protože ten stylizovaný text je opravdu spíše na divadlo. A diváky třeba chvílemi některé problémy jako ty vykřikované věci nebo výměny názorů nemusí bavit. Ale zase je to výborně obsazené a je to určitě podívaná. Ale jestli film přijmou, to je neměřitelné.
FDB: Myslíte, že by Václav Havel dokázal dobře zrežírovat film podle cizího scénáře? Přeci jen Odcházení je dost osobité …
Josef Abrhám: No, kdyby se mu líbil a oslovil ho, tak určitě ano. Věřím tomu. On o to už v mládí usiloval, ale bohužel se nedostal k té profesi kvůli politickým událostem té doby. Věřím tomu, že by dokázal interpretovat kvalitní scénář. Asi by nemohl dělat nějaké komerční věci nebo nějaký příběh, který by ho nezajímal. Ale kdyby tím mohl něco vyjádřit, tak by to určitě dokázal.
FDB: Připravoval jste se nějak na vaší roli?
Josef Abrhám: Tak samozřejmě bylo hlavní zvládnout text. Tam nešlo ani jedno slovíčko změnit. To je prostě úplně přesná stavba. Tam nešlo opravdu nahradit třeba jedno slovíčko podobným.
FDB: Bylo to pro vás obtížné? Byl jste zvyklý si text ve svých předchozích rolích mírně upravovat?
Josef Abrhám: Stávalo se to, když to posloužilo příběhu. Když se třeba nalezne lepší replika, třeba právě u Smoljaka. I když ty jejich scénáře byly brilantní, tam nebyl o co měnit. Ale u Odcházení mě ani nelákalo cokoliv měnit.
FDB: Zmínil jste scénáře. Nedávno se Zdeněk Svěrák nechal slyšet, že konkrétně jeho scénář k filmu Vrchní, prchni! Nebyl zdaleka tak dobrý, jak ten výsledný film v režii pana Smoljaka.
Josef Abrhám: To je od něj hezké, že tohle přiznal, ale on na tom udělal hodně, protože jinak by to byla vlastně černá kronika o lumpovi, který okrádá lidi, a pak ho zavřou. A to není komedie, že? Takže tam Zdeněk Svěrák vlastně dostal určitou člověčinu, čili je to vlastně syčák, ale lidi mu přesto drželi palce. A bavilo je sledovat, co dělá. On má málo peněz, ale hodně dětí, tak tenhle podvod rozehrál. Ale nebyla to detektivka, i když to mělo detektivní charakter.
FDB: A na tuhle roli Dalibora Vrány nějaká příprava u vás proběhla?
Josef Abrhám: (smích) Ne. Tam se točilo dlouhou dobu, a předtím jsme spolu dělali Kulový blesk, takže jsme se už dobře znali. A tam se ještě různé věci dodělávali přímo během natáčení, co se týče interpretace nebo akcentu. A někdy se upravovali i texty, takže když se našlo lepší slovo, tak to autoři schválili.
FDB: Ještě jednou otázkou zpět k Odcházení, vy jste se prý polotajně scházel s paní Veškrnovou-Havlovou, abyste spolu konzultovali scénář …
Josef Abrhám: My jsme se tak s paní Dášou domluvili dopředu, prošli jsme si ten scénář kvůli našemu filmovému vztahu, abychom se domluvili, jak budeme hrát dané situace. A pan prezident za námi chodil, aby on si řekl, jak si danou situaci představuje. Abychom mu tu nebudovali nějaké jiné interpretace, a aby ty základní věci byly předem domluvené. Jak říkal Edward Schorm: „Domluvit se mohou jen ti, kteří jsou předem domluvení.“
FDB: Kdy vás diváci budou moci vidět v nějakém dalším filmu?
Josef Abrhám: (smích) Zatím nevím o ničem.
Jednu z postav filmu Odcházení ztvárnila i herečka Eva Holubová, a tak jsme se jí zeptali na několik věcí …
FDB: Vy znáte divadelní hry Václava Havla. Je velký rozdíl mezi Odcházením – divadelní hrou a Odcházením – filmem?
Eva Holubová: Tak tohle je spíše otázka pro nějakou filmovou a divadelní kritičku. Já tam rozdíly samozřejmě cítím, ale necítím se na to, abych je formulovala stručně, jasně a výstižně. Já bych tady plácala, a to bych opravdu nerada. Ten principiální rozdíl, že je to o člověku, který neumí odejít ze světa, na jehož byl vrcholu, to, co je nejdůležitější, ta myšlenka, tak ta je jak v divadelní hře, tak ve filmu. A ve zpracování Václava Havla je čitelnější než ve zpracování kohokoliv jiného, řekla bych. Ale žánrově to po mě nechtějte. On se ten film bude vůbec složitě zařazovat do žánrů. Já už jsem ho viděla dvakrát, byla jsem při jeho vzniku, četla jsem to, mluvila jsem o tom s Václavem, a stejně mám pocit, že do toho dal ještě něco navíc. A já jsem šťastná, že mám takovou povahu, že nechci patřit do jakékoliv společnosti, odkud se mi bude složitě odcházet.
FDB: Kdybyste mohla zkusit porovnat režisérský styl pana Václava Havla a třeba Tomáše Vorla …
Eva Holubová: Ne, to nejde takhle z patra. Já to samozřejmě jednou budu porovnávat, a každý bude mít svou kapitolu, ale to se musím připravit. Nerada bych tady říkala nějaké prázdné fráze.
FDB: Myslíte, že by Václav Havel dokázal dobře zrežírovat film podle cizího scénáře? Přeci jen Odcházení je dost osobité …
Eva Holubová: Kdyby mu byl blízký, tak bezesporu. On pracoval v divadle Na Zábradlí jako dramaturg, a nebyl dramaturgem jenom svých her. Tam dělali i Becketta, Ionesca, zkrátka i jiné hry. Takže bezesporu. Ale nevím, jestli by měl zájem. Nevím, jestli by si na to sám za sebe troufnul, přestože by na to měl.
FDB: Jak si myslíte, že diváci Odcházení přijmou?
Eva Holubová: Nemyslím. Ale to nedělám nikdy. To bych se dostala do stresové situace, jak to přijmou nebo nepřijmou. Já jsem z toho filmu nadšená, vlastně ani nevím, jestli tomu říkat film, prostě z toho díla jsem nadšená, protože mi otevřelo něco nového pro mě samotnou.
FDB: Mnohé zaujala na filmu hudba a kamera, ale musím říct, že já osobně jsem panu kameramanovi Janu Malířovi příliš nevěřil, protože mi jeho práce nikdy nijak výjimečná nepřipadala …
Eva Holubová: Vezměte si ale, že Malíř dělá třeba s Janem Hřebejkem. Malíř je ten typ, který podmiňuje obraz režisérovi. Malíř když bude dělat s Woody Allenem, tak se vám to bude líbit, pakliže máte rád filmy Woodyho Allena. On je jedním z mála kameramanů, který vychází z režiséra, ze scénáře a z herců.
FDB: Byla v něčem výjimečná spolupráce s paní Havlovou?
Eva Holubová: Ne, normální běžná spolupráce. Ale ještě chci upozornit, že ve filmu hrála hlavní roli i ta vila, která byla opravdu výborně vybraná.
Půvabná a usměvavá herečka Bára Seidlová má v Odcházení sice malou, ale hezkou roli.
FDB: Viděla jste divadelní hru Odcházení?
Bára Seidlová: Neviděla. A ještě se mě zeptejte, jestli jsem viděla film Odcházení, a odpovím vám stejně. Ale už teď se mi líbí, takže až ho uvidím, tak to bude teprve něco.
FDB: Je něco, co vás na scénáři obzvlášť zaujalo?
Bára Seidlová: Určitě mě zaujaly veškeré odkazy k ruské literatuře, k Čechovovi, a všechny tyhle spojitosti, protože to je mi moc blízké, já ruskou literaturu miluju. A líbí se mi právě ty odkazy dnešních her a počinů k těm starším, protože to jenom dokazuje to, že lidé zůstávají pořád stejní, ať se děje, co se děje, jenom převlékají tvář.
FDB: A co se vám líbilo nejvíce na vaší roli?
Bára Seidlová: Úplně všechno. Hlavně to vznášení po vodě.
FDB: Jak se tyhle scény natáčely?
Bára Seidlová: Je to docela náročná technika, musíte se hodně snažit, hodně meditovat, a pak to jde.
FDB: Je režijní styl Václava Havla hodně rozdílný oproti například Karlu Smyczekovi? Nebo jsou v něčem stejné?
Bára Seidlová: No, myslím, že tohle se nedá srovnávat. Ty přístupy každého režiséra jsou nesrovnatelné. Ale je fakt, že společnou mají oba tu komunikaci s hercem. Ale tyhle dva asi jinak nemůžu srovnávat, protože oba jsou v něčem ojedinělí. Na režijním vedení Václava Havla bylo nádherné, že s herci naprosto normálně mluvil. Nejprve jim přesně přednesl svou vizi, o které byl ochotný komunikovat, takže vás do toho nechával taktně vcházet jako tvůrce. Naprosto geniálně. On vás dovedl k tomu, co chtěl, ale vy jste měl pocit, že jste svobodný, a že můžete také svobodně tvořit.
FDB: Myslíte, že by Václav Havel zvládl dobře zrežírovat film podle cizího scénáře? Přeci jen Odcházení je dost osobité …
Bára Seidlová: To já nemůžu soudit. To je asi spíše otázka přímo na něj, záleželo by na tom, jestli by vůbec chtěl. Protože je něco jiného materializovat vlastně věci a věci někoho jiného.
