Ve spárech ďábla

V hororovém žánru   prostředí pitevny, márnice   a krematoria vždy tvůrce   přitahovalo a přitahuje i   nadále. I v české   kinematografii máme jeden   takový, dokonce ceněný,   kousek pod názvem 'Spalovač   mrtvol' (1968). Český   distribuční název dalšího   snímku už ledasco   napovídá, o čem že to   vlastně všechno zase bude.   Vymítání ďábla tu máme   však pouze na začátku, v   podstatě jako takový malý   prolog. A tak, když už   tímto víme oč běží,   můžeme se plně vcítit do   situace mladé Megan Reed,   coby nové zaměstnankyně   právě ve výše   představeném zařízení,   kde se začnou dít věci   vskutku podivné a vlivem   prostředí děsivé. Námět   je tedy daný a příběh pro   správné uchopení značně   jednoduchý. Samozřejmě   hýří předvídavostí,   neboť v jádru věci   nepřináší nic nového,   avšak atmosféru a napětí   buduje dobře a diváka   zbytečně nezatěžuje   složitostmi. Ocenění si   zaslouží Kirby Johnson,   která ve své roli využila   své schopnosti takzvané   hadí ženy. V určitých   záběrech si tvůrci CGI   efektem sice dopomohli, ale   jinak je veškeré její   zkroucení a vykloubení   kloubů skutečné. Klobouk   dolů.

Tak nejdříve jsem zklamaně   pyskoval, mylně se   domnívaje, že půjde o   další kravinu alá   Exorcista. Proto jsem byl rád   že jsem se mýlil. No, dlouho   mi ta radost nevydržela a   přemítal jsem, že napíši   obsah takto: „Bývalá   policistka dělá v márnici.   Něco se jí zdá, a tak   chodí po chodbách a všech   čertech. A stále chodí a   někam načumuje. Furt chodí   po chodbách“. No, nebo tak   nějak bych to napsal. Ale   nakonec, nebylo to zas tak   hrozné. Trikaři se rozhodně   nepředřeli a maskéři s   nimi. Scénář nepřinesl nic   nového a také měl občas   kratičkou hluchotu. Dám tedy   čtyřicítku s tím, že   podruhé vidět vůbec   netřeba.

Ve spárech ďábla prostě   nefunguje. A ve své podstatě   představuje dno hororové   zábavy. Nejhorší, co se   při sledování hororu, resp.   v tomto případě   „hororu“ může stát, je   jednak to, kdy jeden nesmysl   střídá druhý, protože to   uráží inteligenci diváků   a divaček. A druhak je   špatné, když už si po   necelé minutě řeknete:   „Ten démon by měl dostat   přes držku.“ Neboť to   znamená, že se prostě   nebudete bát. Snahou o   psychologický aspekt si   navíc tvůrci ukrojili   příliš velké sousto a   celkově poněkud přecenili   své síly. Natočit klasický   slasher, třeba by to dopadlo   lépe. Jinak taky nechápu,   jak můžou uvádět jako   jeden z hlavních zdrojů   inspirace původního   Vetřelce. A nechápu, proč   ani to prostředí márnice   nepůsobí nijak znepokojivě   (ale to bude asi přímo tou   nevhodně vybranou lokací).   Ještě štěstí, že se jako   Insidious: Poslední klíč   nebo Sestra nesnaží hrát v   některých momentech na   komediální struhu. Fakticky   se marně snažím najít   něco, co by Ve spárech   ďábla zajistilo lepší   hodnocení, ale tentokrát   příliš nezaujme ani   herecký výkon Shay Mitchell.