Ve spárech ďábla

V hororovém žánru prostředí pitevny, márnice   a krematoria vždy tvůrce přitahovalo a   přitahuje i nadále. I v české kinematografii   máme jeden takový, dokonce ceněný, kousek pod   názvem 'Spalovač mrtvol' (1968). Český   distribuční název dalšího snímku už ledasco   napovídá, o čem že to vlastně všechno zase   bude. Vymítání ďábla tu máme však pouze na   začátku, v podstatě jako takový malý prolog.   A tak, když už tímto víme oč běží,   můžeme se plně vcítit do situace mladé Megan   Reed, coby nové zaměstnankyně právě ve výše   představeném zařízení, kde se začnou dít   věci vskutku podivné a vlivem prostředí   děsivé. Námět je tedy daný a příběh pro   správné uchopení značně jednoduchý.   Samozřejmě hýří předvídavostí, neboť v   jádru věci nepřináší nic nového, avšak   atmosféru a napětí buduje dobře a diváka   zbytečně nezatěžuje složitostmi. Ocenění si   zaslouží Kirby Johnson, která ve své roli   využila své schopnosti takzvané hadí ženy. V   určitých záběrech si tvůrci CGI efektem sice   dopomohli, ale jinak je veškeré její zkroucení   a vykloubení kloubů skutečné. Klobouk dolů.

Tak nejdříve jsem zklamaně pyskoval, mylně se   domnívaje, že půjde o další kravinu alá   Exorcista. Proto jsem byl rád že jsem se mýlil.   No, dlouho mi ta radost nevydržela a přemítal   jsem, že napíši obsah takto: „Bývalá   policistka dělá v márnici. Něco se jí zdá, a   tak chodí po chodbách a všech čertech. A   stále chodí a někam načumuje. Furt chodí po   chodbách“. No, nebo tak nějak bych to napsal.   Ale nakonec, nebylo to zas tak hrozné. Trikaři   se rozhodně nepředřeli a maskéři s nimi.   Scénář nepřinesl nic nového a také měl   občas kratičkou hluchotu. Dám tedy   čtyřicítku s tím, že podruhé vidět vůbec   netřeba.

Ve spárech ďábla prostě nefunguje. A ve své   podstatě představuje dno hororové zábavy.   Nejhorší, co se při sledování hororu, resp. v   tomto případě „hororu“ může stát, je   jednak to, kdy jeden nesmysl střídá druhý,   protože to uráží inteligenci diváků a   divaček. A druhak je špatné, když už si po   necelé minutě řeknete: „Ten démon by měl   dostat přes držku.“ Neboť to znamená, že se   prostě nebudete bát. Snahou o psychologický   aspekt si navíc tvůrci ukrojili příliš velké   sousto a celkově poněkud přecenili své síly.   Natočit klasický slasher, třeba by to dopadlo   lépe. Jinak taky nechápu, jak můžou uvádět   jako jeden z hlavních zdrojů inspirace   původního Vetřelce. A nechápu, proč ani to   prostředí márnice nepůsobí nijak znepokojivě   (ale to bude asi přímo tou nevhodně vybranou   lokací). Ještě štěstí, že se jako   Insidious: Poslední klíč nebo Sestra nesnaží   hrát v některých momentech na komediální   struhu. Fakticky se marně snažím najít něco,   co by Ve spárech ďábla zajistilo lepší   hodnocení, ale tentokrát příliš nezaujme ani   herecký výkon Shay Mitchell.