Marie Pštrossová

Významným dnem se pro Marii Táborskou, rozenou Noskovou, stalo 4. září roku 1878, kdy si ji odvedl od oltáře herec Švandovy herecké společnosti Adolf Pštross, který se hluboce zamiloval do líbezné naivky téže divadelní společnosti. Tato velmi hezká dívka, veselá a vždy kypící energií a navíc s neuvěřitelně příjemným hlasem, začala svou životní pouť v rodném městě, Lomnici nad Popelkou, kde se narodila 8. prosince 1855 do rodiny tamního sládka. Během dospívání již patřila k známým místním ochotníkům. Zde se také, zčásti i zásluhou své mentorky Elišky Peškové, natolik zdokonalila, že ji principál Švanda angažoval zpočátku sice jen do sboru, ale to se po čase změnilo, když z ní Švanda udělal sólistku a přiděloval jí úlohy naivek. Při překotném doplňování hereckého souboru Národního divadla v roce 1883 se společně manželé Pštrossovi stali členy této přední divadelní scény. Marie Pštrossová zde poprvé vystoupila 4. září 1883 v roli Ludmily v Pippichově jednoaktovce "Z české domácnosti". Kritika příznivě ohodnotila její prvá vystoupení, která dopadla nad očekávání. Stejně se dařilo i manželovi, ale neměli ve svých povahách, vzhledem ke svému hereckému potenciálu trpělivost čekat, až na ně přijde řada při rozdělování závažnějších rolí. U Švandy patřili ke hvězdám, ale v národním byla i s manželem zařazována do rolí menších, které neumožňovaly ukázat celý rozsah svých hereckých schopností. Konečně její pozice byla vymezena hvězdnou popularitou Leopoldiny de Poli. Nic podstatného se nezměnilo ani po odchodu de Poli a Marie Pštrossová se dostala jen o několik krůčků dopředu na pomyslné divadelní lodi, a ke kormidlu měla stále daleko. V rolích naivek, vzhledem k přibývajícím kilům, byla již nasazována málo. Její nádherný hlas pařil podle dobových kritik k nejlepším v Národním divadle a k tomu její zvonivý smích, který takřka vždy obecenstvo rozesmál. Úžasná byla pro tyto své herecké vlastnosti v rolích např. : lady Macbethové ; Dorotky ve Strakonickém dudákovi; Aleny v Noci na Karlštejně, Žofky v Paní mincmistrové nebo jako Hortensie ve veselohře-Světa panu v županu, a mnoha dalších. Společně se svým chotěm v roce 1888 Národní divadlo opustili, zatrpklí a zahořklí k herecké profesi. Najali si statek u Lomnice nad Popelkou a věnovali se rolničení. Po dvouletém hospodaření plném zoufalých pokusů jím ze statku zbyl jen pes, se kterým pak Adolf Pštross každodenně špacíroval v pražských ulicích, kam se oba manželé vrátili. Pro Marií Pštrosovou se nečekaně otevřely možnosti na scéně Národního divadla především v komických rolích. Svůj temperament ukázala např. jako komická tchyně Bonivarová v Bissonově frašce "Překvapení z rozvodu", nebo jako čarodějnice ve "Faustovi", také jako matka Černá ve "Směrech života". Často vcházela na jeviště v dokonale ztvárněných postavách chův, lidumilných šlechtičen, později venkovských stařenek a všeobjímajících babiček. Po odchodu manžela z Národního divadla pro vážné duševní onemocnění v roce 1901, který byl umístěn do ústavu choromyslných, hrála až do počátku první světové války v roce 1914 již jen samé stařenky. Po snížení gáží se rozhodla u divadla skončit. Nutno poznamenat, že v březnu roku 1903 ovdověla, když manžel prohrál svůj zápas se zákeřnou chorobou. Po skončení války se v roce 1919 ještě Marie Pštrossová vrátila na jeviště Národního divadla, aby v roce 1925 zcela ukončila svou hereckou kariéru po více jak čtyřiceti letech věrných služeb této první české scéně. Dlouho si zaslouženého odpočinku neužila, když zamřela krátce po operaci ve vinohradské nemocnici 28. listopadu 1927, krátce před svými 72 narozeninami. Erkul