František Salzer

František Salzer pocházel ze západních Čech, v Praze vystudoval Státní konzervatoř (1924), již předtím ale stanul na jevišti Národního divadla. Po absolutoriu nastoupil do svého prvního angažmá v Olomouci, kde se však více než herectví začal věnovat divadelní režii. V této činnosti pak pokračoval i v pražském Vinohradském divadle (1930-1945), kde realizoval například představení Protheus nebo legendární komedii Sluha dvou pánů. Za války pak šéfoval scéně Divadla Na Poříčí (1941-1945), po osvobození krátce působil v Divadle 5. května (1945-1947), nakonec až do důchodu pracoval v Národním divadle (1947-1963). Na scéně Národního divadla režíroval bezmála třicet představení, jeho doménou byla domácí i světová klasika (Cyrano z Bergeracu, Zkrocení zlé ženy, Strakonický dudák, Benátský kupec, Ženitba, Král Lear), v padesátých letech se ale nevyhnul ani politicky angažovaným inscenacím. V menších rolích se ale nadále uplatňoval i jako herec, nezřídka hrál v představeních, která sám režíroval. V oblasti divadla se prosadil také jako překladatel, do češtiny převedl několik her německých autorů. Ve filmu se František Salzer jako herec objevil pouze dvakrát. Poprvé si zahrál poměrně velkou roli dobrodruha Roberta v komedii MOŘSKÁ PANNA (1939), která však dnes již není příliš známá. O několik let později hrál kancléře Šlika v historickém filmu JAN ROHÁČ Z DUBÉ (1947). Mezitím se ale pustil i do filmové režie, kdy spolu s Rudolfem Hrušínským realizoval komedii PANCHO SE ŽENÍ (1946). Ještě za války se Salzer začal prosazovat i jako pedagog. Původně vedl režisérské kurzy, v letech 1941-1945 vyučoval na konzervatoři, do roku 1974 byl pak profesorem katedry režie na DAMU, od roku 1958 byl na DAMU zároveň děkanem. Aktivně pracoval také v odborech (Svaz českého herectva) a za svou angažovanost byl odměněn Řádem práce (1962), mezitím obdržel titul Zasloužilého umělce (1958). František Salzer zemřel v Praze 23. prosince 1974 ve věku 72 let.