Tamara Černá

Rodným městem Tamary Černé, známé také pod pseudonymem SofiG, je Ostrava, ve kterém se den 30. červen roku 1965, stal díky jejímu narození významnou rodinnou událostí. Pochází z rodiny, která se přistěhovala na Ostravsko z Haličského Lvova kolem roku 1919.

Od počátku vyrůstala v prostředí rodiny, která žila divadlem, hudbou a výtvarným uměním. Od svého dětství se spontánně věnovala tanci a výtvarnému umění. Ve svém rodišti navštěvovala baletní studio při místním divadle a později vystudovala baletní obor na ostravské konzervatoři. Mimo všeobecné umělecké vzdělávání si přibrala ještě hodiny sólového zpěvu. V průběhu osmiletého studia vystupovala v mnohých baletních představeních Státního divadla v Ostravě, ve kterém v tomto období, hostovalo mnoho významných zahraničních sólistů baletu a choreografů.

Mimo zajímavá setkání se světovou kulturou také poměrně často cestovala a spolupracovala s respektovanými osobnostmi ruské, ale i zahraniční baletní elity. Po absolutoriu na brněnské JAMU, obor taneční pedagogika v roce 1998, se stala záhy sólistkou baletu Národního divadla moravskoslezského v Ostravě /NDM/. Postupně se přes menší role propracovala k významnějším rolím baletního repertoáru. Své taneční umění rozvíjela i na poli operních inscenací.

Významná byla zejména její schopnost postihnout nejen psychologickou strukturu jednotlivých postav, ale také ztvárněné postavy obdařit hlubokým niterným prožitkem. Její tanec se vyznačoval ve stejné rovině vysokou estetikou a bezchybnou taneční technikou. Za připomenutí stojí úspěšně její Anna Karenina a Carmen, Svanilda z Coppélie, rovněž také taneční inscenace Eva.

Za ztvárnění svých rolí byla odměněna i několika významnými oceněními: 1998 – NDM Cena za umění /Myrtha v Giselle/ ;1999 – NDM Cena za umění /Mozartovo Requiem a Cikánka v Donu Quijotovi/; 1999 – nominace na cenu Thálie /za hlavní roli v Toussaintově baletu Requiem/; 2002 – Cena za umění /Swanilda v Coppélii/; 2005 – širší nominace na Cenu Thálie /Carmen/.

Později po delší dobu působila ve funkci baletního mistra, a ve stejném divadle spolupracovala se sólisty na interpretaci jejich rolí. Samostatnou kapitolou tvoří její choreografická činnost. Přínosem pro další umělecký vývoj Tamary Černé byly zahraničních zájezdů, které absolvovala ještě jako tanečnice, kdy navštívila Kanadu, opakovaně Německo, Lotyšsko aj. Kontakt se členy baletního souboru a potřeba v této souvislosti vyjádřit své pocity, nálady a postřehy vedla Tamaru Černou k zrodu její fotografické tvorby. Pod pseudonymem SofiG se zaměřuje zejména na portrétní, reportážní fotografii a také stretfoto tak, že je vše ovlivněno divadlem a baletem.

Mimo portréty významných kulturních osobností patří k jejím nejznámějším cyklus, série Děti Hrušova, ve kterém portrétovala dětské obyvatele této části Ostravy. Její tvorbu je možné podle zasvěcených srovnávat s prácemi fotografů Petra Sikuly, Fedora Gabčana aj. Své fotopráce hojně vystavuje jak u nás, tak i v zahraničí.

Erkul

Autor: Erkul