Helena Glancová

Režisérka Helena Glancová se narodila 9.2.1938 v Praze. Za II. sv. války byla jako dítě v koncentračním táboře Terezín v letech 1943 až 1945. Byla vychovávaná v rodině nevlastního otce, herce a režiséra Ivana Glance /1923-1991/ a redaktorky Julie Glancové /1913-1990/. První doteky s divadelním životem absolvovala jako herečka v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích na podzim roku 1954 v roli Toni Ivanichiny ve hře Mladá garda pod režijním vedením Miroslava Macháčka. Později vystudovala pražskou DAMU, její režijní obor /1961/. Absolvovala představením Goldoniho Poprasku na laguně. Část předepsaného studia absolvoval v rámci roční studijní stáže na Leningradské divadelní škole /1960-1961/. V letech 1962 až 1966 byla jako režisérka činohry v angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích. V roce 1964 byla přítomná na zkouškách Otomara Krejčího v Národním divadle a byla pak pozvána o rok později do právě založeného Divadla za branou. Nabídku využila po skončení divadelní sezóny 1965/1966 a od roku 1966 do roku 1972 byla činoherní režisérkou v Divadle Za branou. V roce 1970 na této scéně režírovala mimořádně zdařilé představení Shakespearovy hry Marná lásky snaha v překladu Josefa Topola. Na počátku roku 1973 se stala režisérkou v Lyře Pragensis, později v Divadle hudby - Lyře Pragensis. Od roku 1990 byla externí režisérkou Českého rozhlasu, jako i na mnoha divadelních scénách. V roce 1977 řídila v Lyře Pragensis pokusy o různé formy inscenování nedivadelních textů. Nejúspěšnější bylo inscenování nedivadelních textů A. S. Puškina: Vánice - Slečna selka a v roce 1991 G. Bernanos: Dialogy Karmelitek, realizováno v obnoveném Divadle Za branou II. Na Vyšší odborné herecké škole v Praze nastudovala se studenty absolventských ročníků řadu divadelních představení. Jako externí režisérka spolupracovala s divadelními scénami v Chebu, Liberci, Divadlo Palace v Praze, Divadlo Na prádle, Divadlo v Řeznické. Erkul