Georg Friedrich Händel, byl německý hudební skladatel, který je dodnes velmi uznávaný, třebaže od jeho smrti uplynulo už víc jak dvěstě padesát let. Narodil se v Halle 23. 2. 1685. Hudba G.F. Händela je nesmírně osobitá a geniální, a doba, ve které přišla na svět byla v tomto ohledu úžasná na nádherné barokní umělecké skvosty, ať už to byly obrazy, stavby, nebo hudba.
Georgův otec byl osobní lékař nejstaršího syna vévody Augusta Saského Johanna Adolfa I. a vážený městský lékař ve městě Halle.Matka byla dcerou pastora, v době narození Georga Friedricha jí bylo na tehdejší dobu spousta let pro porod - třicet čtyři let a jeho otci už šedesát tři. Otec si přál, aby se stal právníkem, nebo lékařem po něm, on však tíhnul k hudbě a tak se lékař rozhodl správně a svěřil syna do péče skladatele a varhaníka Fridricha W. Zachowa. Mladý Händel byl vyučován nejen skvělým a osobitým člověkem, ale učitelem, který ovládala výborné vyučovací metody. Zdá se, že byl George na počátku své skladatelské kariéry Zachowem hodně ovlivněn.
Podle historických dokladů je známo, že v roce 1696 odcestoval do Berlína a koncertoval před dvorem kurfiřsta braniborského. Dvůr byl uchvácen jeho hrou na cembalo a sám kurfiřt mu nabídl financování studijní cesty a službu u svého dvora. O rok později po otcově smrti ale přece jen z úcty k němu splnil přání mrtvého a začal studovat práva – nejprve ukončil gymnazium a poté přešel na právnickou fakultu v Halle. Ve věku sedmnácti let mu bylo nabídnuto místo varhaníka v jeho rodném městě a za krátko za jeho varhaními skladbami a improvizacemi přicházeli lidé nejen z celého města, ale i okolí. V té době byl utvrzen, že je předurčený pro hudební dráhu a tak opustil Halle a odjel do centra německé opery v Hamburgu.
Obávaný kritik, zpěvák, dirigent a skladatel - Johann Matheson se stal jeho přítelem, a byl to on, který ho seznámil s anglickým prostředím, a měl později veliký vliv na jeho další umělecký vývoj. Spolu také mimo jiné odjeli do Lübecku, kde slyšeli nejlepšího varhaníka té doby Dietricha Bextehude.
V roce 1703 byl Händel v angažmá na pozici druhých houslí hamburského orchestru. Z odstupem času a historicky doložených skutečností lze říct, že měl Matheson na Händla vliv, který ho svazoval, což cítil i George sám – takže aby se vymanil z jeho vlivu, spřátelil se s básníkem a libretistou Christianem Postelem, který mu napsal text k Pašijím, které byly provedeny na velikonoce roku 1704. Uražený a zklamaný Matheson toto dílo ztrhal a krutě zkritizoval - každému, kdo oba umělce znal bylo jasné, že je poznamenaná sice osobním sporem, ale jinak správná, takže slouží i dnes, jako vzor kritického textu a rozboru hudebního díla. Oba se nakonec smířili a Matheson dokonce přijal roli v první Händelově opeře ALMIRA v roce 1705, a měla úspěch. Za měsíc s další operou NERO se úspěch opakoval a Händel si podmanil hamburskou operu na celou zimní sezónu.
Händel odjel do Itálie na pozvání velkovévody toskánského a ve Florencii, kde bylo jeho sídlo složil jen několik kantát. Nejznámější a dodnes hranou je dramatická kantáta LUCREZIA. Händel v dubnu roku 1707 přesídlil do Říma, ale jako by se tehdejší čas obrátil nepříznivě zády – v té době bylo zavřeno velké divadlo, v Itálii vypuklo zemětřesení a do třetice se vedla válka o španělské dědictví. Doporučující dopisy vévody Medicejského mu otevřely cestu do nejvyšší společnosti, kde se uplatnil především jako výkonný umělec – hráč na několik nástrojů, pověstný byl virtuozní hrou na cembalo.
Italská hudební kultura jej velice pozitivně naladila a ovlivňovala, a on napsal italskou operu RODRIGO. Úspěch mu však přinesl další dar v podobě lásky primadony Vittorie Tarquini. Plný optimismu se vydal dobýt další sídlo umění, hudby a zpěvu – Benátky, které měly na svém území neuvěřitelných osm operních scén. V té době zde žili umělci jako Alessandro Scarlatti, Arcangelo Corelli, Bernard Pasquini, Benedetto Marcello… Georg Friedrich zde získal nejedno kvalitní přátelství, i když na druhé straně se mu nepodařilo, žádné své dílo prosadit.
V Římě byl aristokracií společností vřele přivítán. Byl to také Řím, který sdružoval umělce, mecenáše, aristokracii, inteligenci a špičky vatikánského duchovenstva. Z té doby pocházejí oratoria Resurrezione, Trionfo del Tempo a hlavně sbírka - Italské kantáty, které mimo jiné zaujaly i Johanna Sebastiana Bacha. Vlastně hodně svědčí tehdejší doba o náboženské toleranci, protože Händel byl protestant, a i přesto byl vítán v kruzích nejvyššího duchovenstva. Jisté je také to, že nejednou byla snaha o jeho obrácení na tu „nejsprávnější“ katolickou víru, ale i diplomatické odmítnutí nic na jeho postavení nezměnilo.
A zpět do Neapole, kde žil téměř rok a „chytila“ jej italská lidová píseň a italské malířství.Přítelem se mu zde stal pověstný neapolský místokrál kardinál Grimaldi, který vlastnil v Benátkách krásné divadlo San Giovani Gristosomo, a s jeho přímluvou na počátku sezóny 1709 – 1710 uvedl v Benátkách svou operu Agrippina. Úspěch, úspěch, úspěch a jistý svědek vyprávěl, že byli posluchači jako šílení, výkřiky a bouřlivý potlesk byly nekonečné. AGRIPPINA byla označena za nejzpěvnější operu a brzy byla na programu celé hudební Evropy. Händel se vrátil do Hannoveru.
Podíváme-li se na některé z dochovaných obrazů, mohli bychom říct, že Händel byl silné, až obrovité postavy. Na jeho tváři se mu zračí plno vášně a citů, což bylo pro umělce jeho kalibru samozřejmé. Některé jiné kresby dávají jeho široké tváři – s parukou na hlavě i tělesnými rozměry ku podivu dojem vznešenosti, ale také čistého sebevědomí talentovaného umělce. Pobyty v Itálii, v Hamburku, nebo Hannoveru byly pro něho jen epizodami.
George Friedrich trvale zakotvil v Anglii, v Londýně a právě zde vytvořil největší část svého hudebního díla. Tento všestranný, nesmírně pracovitý skladatel napsal 46 oper na antické a barokní náměty – např.: Agrippina, Rinaldo, Radamisto, Ottone, Giulio Cesare, Tamerlano, Rodelinde, Alessandro, 32 oratorií, která se s postupně stala hlavním oborem jeho činnosti. Také láska ke sborovému umění, a možnost působivých gradací ve velkých hudebních plochách,schopnost komponovat a záliba pro zhudebňování příběhu z oblasti biblických nebo i světských příběhů – to všechno skladatele vedlo k tvorbě oratorií. Síla uměleckého účinku a dramatičnost mu tak zajistila místo v hudebních dějinách, na koncertních pódiích, operních scénách, nebo na kůru za varhanami.
Oratorní díla Izrael v Egyptě, Samson, Saul, Belsazar, Juda Makabejský, Mesiáš aj. patří dodnes – vedle skladby instrumentální odborně řečeno hudebním jazykem - concerti grossi, varhanní koncerty, cembalové a jiné sonáty, suity - Vodní hudba a Hudba k ohňostroji – k tomu nejcennějšímu, co vznikalo v období vrcholného Baroka.
Svou hudbu Händel často tak hluboce prožíval, že byl údajně nejednou přistižený, že mu tekly slzy. Schopnost okouzlit a podmanit si posluchače nejen hudbou, ale i hrou si uschoval až do posledních let svého života, když byl slepý.
George Friedrich Händel zemřel 14. 4. 1759 v Londýně ve věku na tehdejší dobu úctyhodných 74 let.
Marta Holubová-claraBow
Autor: clara.bow .
