Vilém Skoch

Kladenský rodák Vilém Skoch prožil své dětství i dospívání ve svém rodišti, kde také v roce 1908 složil maturitní zkoušku na místním reálném gymnáziu. V rozmezí let 1908 až 1915 se živil jako nižší úředník. Od roku 1915 do roku 1917 pracoval jako kancelářský pomocník na rektorátu České vysoké školy technické v Praze. V roce 1916 publikoval své první prozaické pokusy a články týkající se divadelní činnosti v časopisu Venkov a od roku 1917 v časopisu České divadlo. Jako dramatický autor debutoval vcelku úspěšnou salónní komedií Naše babička /1916, i prem./. Podle dobových ohlasů byl autor chválen zejména pro obratné a humorem naplněné konverzační dialogy. Další Skochovy hry následovaly v poměrně rychlém sledu a naznačovaly, že autor se trvale zaměřil na komediální až kabaretní pojetí a má tendence situovat děj do maloměstského prostředí a souběžně se mu nedařilo oprostit od opakujícího se schematického rozvrhování nejen pokud jde o postavy, ale i vztahy a jisté dobové konvenčnosti. Mezi knižně vydané a inscenované Skochovy hry z té doby je nutné zařadit Hovory lásky /1917, i prem./; Královnin omyl /1917, i prem./, realizováno i jako libreto k stejnojmenné opeře E.Němečka, prem.1922; Libellula /1918, i prem./. Po roce 1917 se vzhledem ke svým úspěchům v pozici dramatika stal nejprve tajemníkem a později i dramaturgem Městského divadla v Plzni. Jako dramaturg působil od roku 1923 v Národním divadle v Brně. Období dvacátých let minulého století se z pohledu dramatické tvorby Viléma Skocha vyvíjelo do stále propracovanější konverzační formy, ve které se autor nevyvaroval jistého konverzačního klišé, např.: Hmyz života /1922, i prem/; Ty a já /1922, i prem./; Lázničky /1926, prem. 1923/ aj. Ve stejném období se Skoch v brněnském Národním divadle zabýval jak činoherní, tak i operetní režií. Samostatnou kapitolu Skochovy autorské dráhy představuje jeho spolupráce s Oldřichem Novým, se kterým napsal, vždy pod uměleckým pseudonymem Erry Saša, mimořádně vřele publikem přijaté výpravné operetní revue se zpěvy, ve kterých se objevuje i nepřehlédnutelná postava stréčka Křópala, jako průvodce dějem: Z Brna do Brna /1926, hudba A. Kincl/; Pojďte k nám aneb Špilberku zelený /1928, hudba R. Kvasnica/; Ide Maryna/1930, hudba R. Kvasnica/. Bohaté období Skochovy dramatické tvůrčí činnosti těchto let se ve stejném období rozšířilo o psaní her, které vycházejí z historicky tradovaných příběhů, ve kterých předvádí jisté modelové situace vyplývající s manželských konfliktů: Šimon a Polyxena /1920, prem. 1919/; Na terase /1923, i prem./; Penelope vyšívala /1932, i prem./; Dáma a vagabund /1928, i prem./ O osudu dcery Karla Havlíčka Borovského Zdenky pojednal v silně sentimentálním duchu ve hře Dcera národa /1933, i prem./. V obdobném duchu napsal i své poslední realizované inscenace: Kněžna Božena/1934, i prem./ a evangelijní podobenství o Lazarovi Tři a jeden /1940, i prem./. V roce 1936 onemocněl Vilém Skoch nervovou chorobou a odešel do důchodu. Autor konverzačních komedií a her s historickými náměty, režisér a dramaturg, také překladatel Vilém Skoch zemřel v Táboře 19. prosince roku 1973, ve věku 84 let. Erkul