Gloria Stuart

Plný život Glorie Stuart Frances

Je z rodiny, pocházející z Kalifornie. Herečka měla dva bratry, kteří ale oba tragicky zemřeli. Druhý z nich, Thomas, zemřel ještě jako dítě. První, Frank Stewart byl jmenován soudcem, krátce poté zemřel při autonehodě. Gloriii bylo devět let.

Gloria navštěvovala Santa Monica High School, kde promovala v roce 1927, pak okamžitě odjela, aby mohla studovat na univerzitě v Berkeley. Tam se specializovala na divadlo a filozofii, ale velmi brzy odešla a provdala se za Blaira Gordona Newella, sochaře ze San Francisca. Newells vedl v Carmelu bohémský život, oba se stali součástí kruhu umělců, jako byli Ansel Adams, Edward Weston a Robinson Jeffers. Gloria účinkovala v Carmel Playhouse a pracovala pro carmelské noviny.

Po návratu do Los Angeles účinkovala v Pasadena Playhouse a okamžitě podepsala smlouvy s Universal Studios. Pro svou eleganci, inteligenci a neobyčejnou krásu se stala favoritkou anglického režiséra Jamese Whalea, objevila se v jeho filmu Starý temný dům (The Old Dark House - 1932), Polibek před zrcadlem (The Kiss Before the Mirror - 1933), a Neviditelný muž (1933).

Gloria byla velká aktivistka a stala se zakládajícím členem spolku filmových herců, ale její kariéra byla pro Universal zklamáním. Přešla pod křídla společnosti 20th Century Fox a na konci desetiletí se objevila v 42 filmech, včetně Zlatokopek (Gold Diggers – 1935) Busbyho Berkeleye a Rebeky ze sluneční farmy (Rebecca of Sunnybrook Farm). Mezi hvězdami, se kterými si zahrála, byli třeba Melvyn Douglas, Lionel Barrymore, Dick Powell, Raymond Massey, Boris Karloff a Shirley Temple. Gloria dostávala zajímavé role, v nichž mohla předvést svůj všestranný talent, ale nikdy z ní žádná neudělala hvězdu. To ji velmi trápilo.

V roce 1934 se Gloria a Blair rozvedli a ona si pak vzala scenáristu Arthura Sheekmana, jednoho z autorů filmu Římská pohoršení (Roman Scandals – 1933). Sheekman byl největším přítelem Groucha Marxe a někdy i bez honoráře spolupracoval s Marx Brothers Movie na filmech. S Sheekmanem Gloria cestovala po celém světě. Ve Francii se pokusili jako dobrovolníci přidat k francouzskému odboji, ale byli odmítnuti. Ještě stihli poslední loď plující do New Yorku. Tam se rozhodli zůstat a Gloria se vrátila ke své první lásce - divadlu.

Sheekman napsal několik her, ale když třetí za sebou propadla, jeli zpět do Hollywoodu, kde jej zaměstnalo studio Paramount Pictures. Gloria zatím brala hodiny zpěvu a procestovala zemi, kdy bavila vojáky v nemocnicích a prodávala válečné obligace. V roce 1946 Gloria nasměrovala svůj talent k jinému umění. Otevřela si malý obchod Décor Ltd., kde prodávala lampy, stoly, skříňky a další umělecké předměty, které sama vytvořila. Sheekman v dalších 16 letech napsal 17 scénářů. Gloria v dalších letech například účinkovala v první one-woman show v Hammer Galleries v New Yorku, všechna představení byla vyprodána.

V roce 1975, po 29 letech od poslední role, Gloria pečovala o manžela, který trpěl Alzheimerovou chorobou. Gloria získala agenta a doufala, že se vrátí k milované práci. Během příštích několika let se objevila v malých rolích v televizi. Pak v roce 1982 přišla nabídka na roli vdovy se stříbrnými vlasy roztáčející taneční parket s Peterem O'Toolem ve snímku Můj oblíbený rok (My Favorite Year).

Během tohoto období Glorii zaujalo japonské umění bonsají, stává se prvním „Anglo“ členem Kalifornské Bonsaistické společnosti. Znovu začíná cestovat, ať s přáteli nebo na vlastní pěst vyráží do Evropy, Indie, Afriky, Balkánu. Arthur umírá v roce 1978. O pět let později Gloria spolupracuje s kalifornskou tiskárnou Warda Ritchieho (Ward Ritchie Press), kterého poznala na vysoké škole. Jeho žena zemřela a Ward s Glorií se do sebe zamilují. Gloria je fascinována starožitným ručním tiskem. Založila "Imprenta Glorias", a začala vytvářet autorské knihy (ručně vyrobené, náročné na pracovní sílu, obvykle ve velmi omezeném vydání). Gloria píše texty, vymýšlí grafickou úpravu knih, vybírá písmo, tiskne a také dokresluje stránky vodovými barvami nebo sítotiskem sama nebo za pomoci svého starého přítele. Knihy z Imprenta Glorias jsou nyní v Metropolitním muzeu, knihovně kongresu, Huntingtonské knihovně, v muzeu Paula Gettyho a v řadě dalších četných soukromých i univerzitních sbírek. Ritchie umírá v roce 1996 na rakovinu.

Krátce po smrti Ritchieho Glorii přichází nabídka na roli 101 let staré Rose, v romantickém eposu Jamese Camerona Titanic (1997). Gloria je nominována na Oscara, Zlatý glóbus a cenu Screen Actors Guild Award. Je nejstarší osobou, která kdy byla na Oscara nominována.

Gloria vydává svoji autobiografii „I Just Kept Hoping“ (Jen jsem doufala – 1999) a v roce 2000 na Hollywoodském chodníku slávy přibude hvězda s jejím jménem. Její poslední filmovou rolí byla postava ve filmu Wima Wenderse Země hojnosti (Land of Plenty – 2004). Poskytuje řadu rozhovorů pro média. Poté pokračuje v práci na svých knihách.

19. června 2010 byla Gloria Stuart oceněna Spolkem filmových herců za svou dlouholetou službu.
Při ocenění v Ralph Morgan Award Gloria v reakci řekla: "Jsem velmi, velmi vděčná. Měla jsem nádherný život a možnost dávat a sdílet se...“

4. července 2010 Gloria Stuart oslavila své 100. narozeniny v galerii ACE v Beverly Hills na party pořádané režisérem Titaniku, Jamesem Cameronem a jeho manželkou, Suzy Amis. Mezi hosty byli Frances Fisher, Shirley MacLaine a Tom Arnold.

Gloria Stuart umírá ve spánku kvůli respiračním problémům 26. září 2010 ve věku 100 let. V souvislosti s jejím comebackem v Titaniku řekla, že ona sama je stará žena, jejíž srdce je naplněno láskou a dodala: „Myslím si, že je to důležitá věc - jsi-li plný lásky, obdivu, uznání a krásných věcí, které nabízí tenhle život, musíš všechno prožívat naplno. A já jsem to dělala.“

Ivan Hladík
(www.ivanhladik.cz)

Autor: ihladik

Nejstarší hrající herečka - současné mladé generaci snad známá, jako stará dáma, vzpomínající, na svou životní lásku, plující na lodi k místu potopeného Titanicu – Rose DeWitt Bukater, herečka Gloria Frances Stewart, se narodila v Santa Monica v Kalifornii 4. 7. 1910. Její filmová kariéra pokrývá již více jak sedmdesát let hraní před oběma filmovými kamerami – jak filmovou, tak i televizní.

Narodila se v rodině právníka a matka Alice byla ženou v domácnosti. Poté, co otec přišel při autohavárii v roce 1919 o život, nežilo se jí a matce právě nejlépe. Přesto Gloria vystudovala Kalifornskou střední školu a zapsala se na universitu v Berkley, kterou nedostudovala, protože se provdala za sochaře Briana G. Newella v roce 1930. Ještě před svatbou se Gloria pokoušela o kontakt s filmovým studiem, a poslala mimo jiné fotografie do spol. Universal Studios, kam byla později pozvána a vybrána do skupiny třinácti tzv. - Wampas Baby Stars v roce 1932.

Režiser James Whale si jí vybral do filmů - The Old Dark House, The Invisible Man, The Kiss Before the Mirror a Secrets of the Blue Room, a zdá se, že vůbec nelitoval. Gloria po čase přechází k 20th Century Fox, a hraje od roku 1935 vedle výborných partnerů - Dona Ameche, Lionela Barrymore, Dicka Powella, Kay Francis, Raymonda Massey, Paula Lukase, Johna Bolese, Johna Beala, a dětskou hvězdou Shirley Temple. Často na sebe totiž upozornila svou osobností ve vedlejší roli více než sama hlavní hvězda, jako to bylo ve filmech: The Prisoner of Shark Island, The Crime of Dr. Forbes. Vedle Shirley Temple si zahrála ve filmu - Poor Little Rich Girl – Chudák, bohatá holčička v roce 1936.

Když se v roce 1934 dohodla na rozchodu se Stuartem Newellem, uzavřela ke konci roku v prosinci 1934 manželství se scénáristou Arthurem Sheekmanem. Jejich dcera Silvia se narodila o rok později - 1935. Manžel Arthur byl autorem mnoha divadelních a filmových scénářů, hlavně však byl známý díky hudebním komediím bratrů Marxových. Gloria se o Silvii starala, a proto na čas zanechala filmování.

Před vypuknutím 2. světové války a během ní natočila několik filmů a angažovala se v pomoci a ve sbírkách pro rodiny padlých. V roce 1946, kdy nastal v její filmové práci jistý útlum, odešla ze studia a začala se věnovat návrhářství a designu – jednalo se o nábytek, svítidla a bytové doplňky, a v době dlouhodobého studijního pobytu v Itálii se začala věnovat také malířství – především olejomalbě. Stala se velmi respektovanou umělkyní a vystavovala také v pověstné Hammer Galleries v New Yorku.

Po roce 1970 se vrátila k filmování v podstatě po téměř třiceti letech - The Legend of Lizzie Borden z roku 1975. V době, kdy zemřel manžel Arthur, se vrhla s vervou do práce, aby zaplašila smutek a hraje v televizi. Ve filmu se objevila až v roce 1982 vedle herce Petera O´Tollea ve snímku - My Favorite Year.

V roce 1983 začala žít s blízkým přítelem rodiny - grafikem Wardem Stuartem Ritchiem, a i od něj se učila nové práci a technice – litografii a její práce - potisk na vyznamná knižní díla, která jsou ve sbírkách tří významných světových muzeí mluví sama za sebe. Soužití Ritchie a Glorie Stuart bylo ukončeno jeho smrtí v roce 1996.

U Glorie Stuart se dá opravdu bez nadsázky napsat, že její věhlas a osobnost má naprosto jedinečný punc originality, a že je celebritou v pravém slova smyslu není vůbec třeba pochybovat. Získala ve věku 87 let Oscarovou nominaci, nominaci na Zlatý Globus a nominaci na Screen Actors Guild Award. Stala se také vůbec nejstarší kandidátkou na čestného Oscara. Od natáčení Titaniku má často práci v TV. Stýká se se svou dlouholetou přítelkyní - také významnou herečkou Olivií de Havilland, a obě se účastnily na 100-tých narozeninách kolegyně Dolores Hope v květnu 2009.

Mezi její poslední práce patří - The Invisible Man 2001, Touched by an Angel – Dotyk anděla 2001, General Hospital - epizody v roce 2002-2003 a Miracles – Zázraky rok 2004.

Gloria zemřela 26. září 2010 v Los Angeles ve věku opravdu úctyhodných 100 let.

Marta Holubová-clara.bow