Jistě není nikdo z milovníků starých pamětnických filmů, kdo by neznal dva roztomilé klučiny – Tondu a Vaška – kteří tak upřímně a bezelstně nabízejí tykání „strejdovi“ Rudlovi v podání Jaroslava Marvana v kouzelné veselohře NEBE A DUDY z roku 1941. V tomto příběhu o přerodu pyšného a arogantního pana továrníka v dobráckého a laskavého muže jakožto synovci skaláka Fábery (Jindřich Plachta) okouzlili nejen protektorátní publikum dvojčata Jiří a Lumír Blahníkovi. Jaký byl ve skutečnosti jejich životní osud?
Jiří a Lumír se narodili 20. února roku 1936. Ve zmíněném snímku zpívají a Lumír dokonce hraje na harmoniku, není divu, vždyť hudební nadání měli ve svých genech. Tatínkem chlapců totiž byl František Blahník, hudební skladatel. Je autorem takových nesmrtelných hitů jako „Akáty bílé“ či „Teče vodička“. Byl to právě tatínek, který své dva nadané hošíky uvedl mezi filmaře, když režisér Miroslav Cikán hledal představitele zpívajících dětských koledníčků do dramatu PRO KAMARÁDA (uvedeno v lednu 1941). Malí, šikovní a bezprostřední chlapci filmové tvůrce zaujali, proto se vzápětí objevili pod režijním vedením Vladimíra Slavínského ve zmíněném filmu NEBE A DUDY.
Film měl veliký úspěch a bratrům Blahníkovým zajistil nečekaná angažmá. Chlapci vystupovali dokonce ve Velkém sále v pražské Lucerně, jezdili po různých kabaretních vystoupeních a estrádách, vystupovali dokonce i s Vlastou Burianem. Po boku Vlasty Fabiánové mohli diváci vidět Jiřího a Lumíra dokonce na prknech Národního divadla. Vystupovali zde v inscenaci ŘEZBÁŘ UKŘIŽOVANÉHO.
V kabaretních a estrádních vystoupeních pokračovali bratři Blahníkovi ještě po válce. Lumír se dokonce vrátil ještě před kameru, psal se rok 1951 a šestnáctiletý Lumír Blahník byl obsazen do role Franty Gavlase v kriminálním filmu MILUJEME režiséra Václava Kubáska. Pro Jiřího se v době dospívání žádná role bohužel nenašla. Pravda je, že ani Lumír již před kamerou nikdy později nestál. Bratři spolu stále vystupovali, i když se již změnili v mladé muže. Na sklonku 60. let jim však jejich umělecká činnost byla zakázána, zcela jistě ke škodě diváků, kteří bratry Lumíra a Jiřího milovali, rozhodně však ke škodě jim samotným, neboť se jednalo o vskutku dva velmi talentované umělce. Jiří zemřel takřka v zapomnění v roce 1995. Lumír působil v zahraničí s manželkou Bětkou, která byla artistka. Rok před skonem bratra Jiřího, v roce 1994, přestali vystupovat, neboť Lumír prodělal infarkt. Stáhl se do ústraní a žil v chatičce na Sázavě. Česká televize mu na sklonku 90. let věnovala pořad z cyklu OSUDY HVĚZD – KDYŽ LUCERNA VŘELA…LUMÍR BLAHNÍK. V režii J. Střechy vzpomínal Lumír Blahník na svá umělecká léta po boku bratra Jiřího.
Když moderátor a spisovatel Aleš Cibulka připravoval na rok 2010 svůj pamětnický kalendář, pokoušel se najít Lumíra Blahníka. Našel však jen paní Bětku, která mu sdělila smutnou zprávu – její manžel Lumír následoval v roce 2007 bratra Jiřího do uměleckého nebe. Je více než smutné, že o jeho skonu nepřinesla média sebemenší zmínku…
Zdroj:
Článek o L. Blahníkovi, dostupný z: http://www.rozkvetlekonvalinky.estranky.cz/clanky/herci/lumir-blahnik
„Cibulkův kalendář pro pamětníky na rok 2010“ – text Aleš Cibulka
Autor: Hortensie .
