Václav Rabský

Herec Václav Rabský patřil dlouhá léta k významným osobnostem českého divadelnictví, stopu ve filmu ale zanechal jen velmi nepatrnou. Pocházel z prostých poměrů, otec byl kočím, matka služkou, své skutečné příjmení Rabiňák později vyměnil za zvučnější upravený pseudonym Rabský. Jako šestnáctiletý utekl od rodičů a začal hrát u kočovné divadelní společnosti, podobných putovních souborů pak vystřídal několik, mimo jiné prošel praxí u slavného Karla Želenského, až ve třiceti letech pak získal angažmá v Aréně v Praze na Smíchově (1907-1911), mimo jiné hrál také v Olomouci, mezitím se také jako aktivní voják zúčastnil první světové války. Nejlepší léta své herecké dráhy strávil Václav Rabský v divadle Uranie v pražských Holešovicích. Tato scéna si poměrně dlouho budovala pověst jedné z nejlepších scén na pražské periferii, až koncem třicátých let si získala pevné místo mezi pražskými divadly a Václavu Rabskému se v té době dostalo pocty v podobě přezdívky „holešovický Vojan“. V polovině třicátých let dokonce hostoval v Národním divadle (hra Napoleonových sto dní v roce 1934). Své herecké umění zvěčnil Václav Rabský v několika filmech z období přelomu němé a zvukové éry. Jako velitel četníků se objevil v němém filmu KRÁSNÁ VYZVĚDAČKA (1927), zmínku si zaslouží typově podobná role vězeňského dozorce v umělecky hodnotném snímku TONKA ŠIBENICE (1930), v téže době ztvárnil menší úlohy ve třech dalších filmech (jako policejní inspektor například v OBRÁCENÍ FERDYŠE PIŠTORY, 1931). Naposledy stál před filmovou kamerou v historickém titulu JAN ROHÁČ Z DUBÉ (1947), tady ale jeho úloha byla zcela minimální a ne všechny dostupné prameny Rabského účast na tomto filmu dokládají. V této době již žil v soukromí, protože jeho domovská scéna, holešovické divadlo Uranie, lehla popelem počátkem roku 1946. Václav Rabský zemřel v Praze 19. března 1951 ve věku 75 let.