Helena Lisická

Tanečnice a textařka Helena Lisická navštěvovala v čase 2. světové války měšťanskou školu v rodné Olomouci a po osvobození přešla tamtéž na dívčí gymnázium, jehož studia však musela v kvintě ze zdravotních důvodů přerušit. Lisická proto později vystudovala olomouckou odbornou školu pro ženská povolání a své zaměstnání našla jako laborantka v národním podniku Milo Olomouc. Postupem let Lisická vystřídala v olomouckém Domě armády funkce knihovnice, organizační referentky a sekretářka vojenského útvaru, ale po sňatku se stala ženou v domácnosti a začala se věnovat literatuře z povolání. S přibývajícím věkem se Lisická účastnila práce v porotách uměleckých soutěží armádní tvořivosti a svůj zájem o folklor i o dědictví zvyků a tradic našich předků přenesla do národopisného souboru Haná, který ve Velké Bystřici u Olomouce vedla a mimo to se stala též členkou několika spolků: Národopisné společnosti při Československé akademii věd; Moravskoslezského folklorního poradního sboru a Ústavu lidové kultury Strážnice. Lisická se na posledně citovaném poli stala dokonce dramaturgyní Národní přehlídky vesnických folklorních souborů a skupin Lidový rok Velká Bystřice a mnohokrát se podílela na rozličných konferencích o lidové kultuře. Díky tomu se z Lisické stala známá prozaička, folkloristka, spisovatelka a autorka knih pro děti a mládež. Helena Lisická v čase svého mládí působila jako tanečnice skupiny Lídy Slané Olomouc a pro tuto formaci psala po jeho přejmenování na Komenium nejenom taneční libreta, ale přímo i divadelní texty. Zcela odlišné jsou potom Lisické texty k pohádkovým divadelním hrám nebo k loutkovým představením, z nichž k těm nejstarším patří Stříbrná kachnička; a k těm nejznámějším pak Švec Prťavec a jeho paní Háta; Johanes doktor Faust; Švec Chytroň nebo O líném Honzovi. Helena Lisická je dobře známá také návštěvníkům kin či divákům u televizních obrazovek, neboť je autorkou scénářů k filmům Červená rukavička; Padla kosa na kámen a Zlaté pometlo. V několika případech najdeme jméno H. Lisické napsané v titulcích místo jména Boženy Šimkové, kterou tímto způsobem kryla před režimem. Jako autorka spolupracovala Lisická i s rozhlasem, pro jehož posluchače připravila dramatizace pohádek, pověstí či rozhlasová pásma Pohádka o starém rybáři a hastrmanovi; Vojáci, vojáci; Dudák Drnda; O králi Ječmínkovi; O panu Vítkovi nebo oblíbené seriály pověstí Z hradů, zámků a tvrzí či Z českých a moravských hradů. Helena Lisická jako publicistka přispívala svými texty do periodik Náš domov; Nová svoboda; Štafeta; ale i do deníků Rudé právo či Zemědělské noviny. Lisická je podepsána i pod nespočtem kulturních reportáží a fejetonů publikovaných v časopisech Květy; Obrana lidu či Svět v obrazech a v novinách Práce nebo v Literárním měsíčníku. Spisovatelská tvorba: Helena Lisická svou první pohádku O zemi a jejích dětech napsala na pokračování pod uměleckým pseudonymem Sedláková a určena byla pro tehdejší tiskovinu Stráž lidu. Přijetí debutového textu Lisickou pobídnul k napsání dalšího díla pod názvem Z pohádek a pověstí Heleny Lisické, na níž pak navázala Malým Maestrem. Lehkost a snadná přijatelnost textů H. Lisické je cítit i z dalších jejích děl, ke kterým můžeme zařadit Tři olomoucké povídky nebo Výběr povídek a pověstí z Hané či Zlatý cimbál. Dnes s patřičným odstupem můžeme jednoznačně určit, že Lisická se již od prvopočátku své tvorby věnovala především dětem a mládeži a její literární odkaz vychází především z jejího neutuchajícího zájmu o regionální historii či folklor, proto její vzrůstající záliba v dějinách postupně sbližovala pověsti s žánrem historické povídky. V textech H. Lisické možná převažují realisticky zabarvené obrazy, ale v jejích dílech se citelně objevují též prvky humoristické a fantaskní natolik, že více dominuje snaha plasticky vykreslit svéráz konkrétního kraje a jeho obyvatel. Lisické v tom nechyběl ani její cit pro detailní zachycení tehdejšího života, pro zobrazení tradičních řemesel či dávno zapomenutých zvyků a obyčejů lidí. Podle odborných kritiků je nutné také vyzdvihnout základní rys ve většině próz H. Lisické, jenž tkví v sociálním zabarvení a přímočaré výchovné tendenci mívající podobu explicitního moralizování nebo apoteózy dobrých skutků. V pověstech Lisické pak podobu historiografické popisnosti. Autorčin styl zachovává prostý jazyk „starých vyprávění“: bez dialektických prvků a archaizace, leč s bohatým využitím lidových rčení, místních názvů a jmen (Z hradů, zámků a tvrzí, Pověsti starých měst). Lisická psala i pohádky autorské (Pohádky z jalovce) a pohádkové hry. Svou schopnost vylíčit atmosféru a kolorit historicky vzdálených časů uplatnila i v románu, jehož děj je situován do období Velké Moravy (Páv zpívá o štěstí). Helena Lisická zemřela jen několik dnů po svých narozeninách ve věku 79 let. Bibliografie – autorská (výběr): 1965 – Za horama, za dolama; 1968 – Pohádky a pověsti z Moravské brány; 1971 – Z hradů, zámků a tvrzí; Z českých hradů, zámků a tvrzí; 1972 – Pověsti a zkazky; 1974 – O Janu Žižkovi; Pohádky z jalovce; 1976 – Devatero řemesel; 1977 – Princezna holubice; Sedmdesát sedm pohádek z Moravy a Slezska; Z českých a moravských hradů; 1979 – O Ječmínkovi; 198o – Petr Vynálezce; Řeka Morava; 1981 – Co vyváděl kocour Míša; Čarovný vozík; Medové království; Pověsti starých měst; Robinzon se nikdy nenudí; Zlatý cimbál; 1982 – Hastrmanův kožich; Máme domácího šotka; Noční dobrodružství; 1983 – Chytrá princezna; Kouzelná klubíčka; Zlatovláska; Ženich pro čertici aneb Sedmimílové boty; 1984 – Princ Jelen; 1985 – Zrcadlo starých časů; 1988 – Páv zpívá o štěstí; 1992 – Malý receptář hanácké kuchyně; 1993 – Pojedeme do ráje; Zlatá brána; 1994 – Tři synové knížecí; Ze stařenčina fěrtůšku; 1998 – Staré zpěvy; 2oo4 – Pohádky z Moravy; … Divadlografie – autorská (výběr): 1955 – Stříbrná kachnička; 1969 – Švec Prťavec a jeho paní Háta; 197o – Johanes doktor Faust; 1984 – Švec Chytroň; 1985 – O líném Honzovi; … zdroj: Daniel Rubeš - Uzavřené osudy