Andrea Absolonová

Nadějná sportovkyně, ale i hvězda "filmů pro dospělé" Andrea Absolonová (1976) se narodila v Praze a již od útlého dětství ji rodiče vodili na balet a krasobruslení a počátkem 80. let přibylo i plavání. Ve slávistickém bazénu už trénovala společně se svou mladší sestrou Lucií (1978) a velmi brzy začla i se skoky do vody. Díky přirozenému talentu a disciplíně vyhrávala jeden závod za druhým a ve 12 letech se stala nejvýraznější oporou juniorské reprezentace. Také její sestra se probojovávala na přední místa v šampionátech, ovšem o Andrei se hovořilo jako o nástupkyni skokanky Mileny Duchkové, která se v pouhých 16 letech stala hvězdou mexické olympiády (1968) ve skoku z desetimetrové věže. Celkem pochopitelně začla Andrea po základce studovat na sportovním gymnáziu v Pardubicích a pod vedením trenérky M. Musilové vyhrála 5x mistrovství republiky, bronz evropských juniorek a na MS 1995 se umístila na 5. místě. Vysněný cíl a metu (zatím) nejvyšší pro téměř dvacetiletou půvabnou blondýnku představovalo co nejúspěšnější vystoupení na olympiádě v Atlantě 1996. Jako hlavní favoritka českého olympijského týmu ještě měsíc před světovým sportovním svátkem "pilovala" formu na mezinárodních závodech ve španělském Madridu a při banálním skoku z třímetrového prkna už jen ucítila palčivou bolest v zátylku, do vody v podstatě spadla a z bazénu ji vlastně museli vytáhnout. Těžko říct, zda meziobratlový článek praskl nevhodným pohybem nebo přílišným sportovním vypětím, ovšem sen o olympijském zlatu se nenávratně rozplynul. Po intenzivní tříměsíční léčbě začla Andrea znovu tvrdě trénovat, dřívější forma se jí však nevrátila, navíc na desetimetrový můstek si netroufala. Nechtěla také trénovat před ostatními lidmi, tak si pronajímala bazén soukromě, ale finance brzy docházely. Nejspíš osudovou náhodou bylo setkání s uměleckým fotografem Adolfem Zikou, který s ní nafotil originální, do té doby nevídaný lehce erotický kalendář, kdy nádherná blondýnka skáče do bazénu- ovšem zcela nahá. Honorář byl štědrý a k "filmování" v pornoprůmyslu jen krůček. Andrea se pomalu smiřovala s koncem kariéry sportovní skokanky, ale adrenalinových sportů se vzdát nechtěla - uchvátil ji parašutismus. I toto však byl finančně velmi nákladný koníček, tak po nějaké době od nafocení aktů zaklepala na dveře firmy Dream Entertainment, která se pohybovala v pornobranži. Producent Oldřich Widman nejprve Andreu angažoval jako něžnou princeznu - glamour, ale modrooká blondýna se velmi zalíbila a vlastně jí natáčení porna ani nevadilo. Tak se zrodila Lea de Mae (pseudonym si zvolila podle hollywoodské divy Mae West, která byla na svou dobu také víc než odvážná) a v prosinci 1999 byl na pornotrh uveden její debut Face Dance Obssesion. Ve Widmanově "herecké stáji" si blonďatá Andrea "kápla do noty" s dalšími Češkami - Silvií Saint, Daniellou Rush a Monikou Sweetheart a spolu vytvořily Tým snů, který jim i majiteli agentury do r. 2002 (kdy D. Rush po autonehodě ochrnula a Dream Ream se rozpadl) přinášel obrovské zisky. Hvězda téměř 160 pornosnímků měla v té době i první vážnou známost (policistu Martina Veseckého), ale celkem zákonitě se brzy rozešli. Po nějaké době se seznámila s hokejistou Martinem Maškarincem a ač to bylo k nevíře, skutečně se do něj zamilovala. Peníze jí nescházely, chtěla se už věnovat jen sportu a lásce a v pornobranži po pěti letech skončit. Navíc ji už nějakou dobu nepřetržitě bolela hlava a při posledním seskoku bolestí téměř omdlela. Vyšetření na tomografu potvrdilo krutý ortel - novotvar na mozku. Vyděšená Andrea se ihned podrobila operaci, která se zdařila, bohužel metastázy už pronikly do mozkové tkáně. Poslední měsíce jejího krátkého života byly už jen plné bolesti, zármutku a slz - několik dnů před 28. narozeninami Andrea-Lea zemřela, pochována je na ďáblickém hřbitově.