Český herec Jiří Voskovec se narodil 19. června roku 1905 v Sázavě chalupě svého děda, malíře Soběslava Pinkase. Jeho rodné jméno znělo Jiří Wachsmann. Změnu jména provedl Jiřího otec, legionář z první světové války, který poté působil jako inspektor vojenských hudeb. Učinil tak z vlastenectví a příjmení počeštil na Voskovec.
Jiřího babička z matčiny strany pocházela z Francie. Právě v této zemi studoval mladý Voskovec na lyceu v Dijonu a tady také hrával ve studentském divadle. Po svém návratu do Čech se zapojil do společenského života, byl určitou dobu členem spolku Dvětsil a tíhl k avantgardnímu umění. Společně s Janem Werichem (1905 – 1980)vstupují do avantgardního Osvobozeného divadla (založeno 1925 dramatickým odborem Devětsilu). Zde se uvedli komickou taškařicí VEST POCKET REVUE (1927), jež vychází z komiky Chaplina, Friga a Lloyda, amerických hvězd němých filmů.
Komika Voskovce a Wericha se nevyznačovala jenom slovem, ale také hudbou. Od roku 1929 pro ně skládal jejich kolega Jaroslav Ježek (1906 – 1942). Vzhledem k tomu, že dvojice Voskovec a Werich kladla důraz na zpěv a mluvené slovo, v němé éře se společně ve filmu neobjevili. Jiří Voskovec sám však v němém filmu vystoupil. Pod pseudonymem Petr Dolan se objevil ve filmu POHÁDKA MÁJE (1927), kde ztvárnil roli studenta Ríši. Film byl natočen podle románů bratří Mrštíků režisérem Karlem Antonem. Jiří Voskovec se objevil ještě v dalších dvou němých filmech s tzv. naivní tématikou, za což byl dokonce vyloučen z Devětsilu.
S Janem Werichem natočili ve 30. letech čtyři filmy: PUDR A BENZÍN (1931), PENÍZE NEBO ŽIVOT (1932), HEJ RUP! (1934) a SVĚT PATŘÍ NÁM (1934). Jejich filmová tvorba je propojena sociálním tématem, zejména film Hej rup! se opírá problematiku nezaměstnanosti, v duchu sociálního cítění se nese i film Svět patří nám, v němž je poukazováno na hrozbu fašismu. Film byl natočen podle divadelní hry RUB A LÍC, v jejímž závěru ubrání dělníci demokracii před fašistickým pučem. Stejné protifašisticky zaměřené téma je též obsaženo ve hře KAT A BLÁZEN. Voskovec s Werichem těmito svými hrami poukazovali na nebezpečí, jež v sobě fašismus nese. Byť se jejich tvorba snaží končit optimisticky a zlo je potlačeno, ve skutečnosti musí oni dva spolu s J. Ježkem v roce 1938 před nacisty emigrovat.
Všichni si dohromady říkali „Tři strážníci“ podle jedné ze známých písní Osvobozeného divadla. Po válce jich bylo o jednoho méně. Jaroslav Ježek v r. 1942 zemřel a vrátily se pouze jeho ostatky. Také Werich přijel dříve nežli Voskovec. Ten se vrátil až v roce 1946. V době pobytu v emigraci však spolupracovali a napsali různé rozhlasové hry zaměřené protinacisticky.
Návrat nebyl šťastný. Jejich umělečtí přátelé se dokonce divili, že se W + V vraceli do vlasti. Byli varováni, že svou tvorbou nebudou vyhovovat ani stále více nastupujícímu socialismu a to i přesto, že jejich hry často byly psány právě v socialistickém duchu. Jiří Voskovec se přes kritická poválečná léta zapojil do práce, režíroval ve Stavovském divadle a znovu se pokoušel uvést v chod i Osvobozené divadlo. Vedle režírování také překládal. Politický režim jejich společné tvorbě nepřál. Jiří Voskovec se podruhé rozhodl odejít do emigrace v roce 1948. Za nový domov si zvolil Spojené státy americké, kde v r. 1955 získal také občanství.
Ve Spojených státech se zapojil do uměleckého života, věnoval se práci v divadle i ve filmu. V roce 1953 debutuje na Broadwayi, průběžně natáčí filmy. V roce 1957 vytvořil roli jednoho z porotců ve filmu Sidney Lumeta DVANÁCT ROZHNĚVANÝCH MUŽŮ. V roce 1956 je odměněn cenou OBIE za ztvárnění STRÝČKA VÁNI. Za zmínku stojí také Voskovcova účast ve hře HAMLET uvedené na Broadwayi roku 1964. I když zde vytvořil J. Voskovec pouze roli prvního herce, přesto do této malé role dal maximum, jak to ostatně dělal celý život. Třikrát ztvárnil dokonce i postavu Alberta Einsteina. Poprvé na Broadwayi v inscenaci FYZIKOVÉ, dále v životopisné televizní inscenaci VÝJIMEČNÍ MUŽI a v televizní hře DR. EINSTEIN PŘED OBĚDEM. Ve Státech působil pod jménem George Voskovec.
V 60. letech udržuje J. Voskovec korespondenční kontakt s českým dramatikem Josefem Topolem, bohatá korespondence pochází z let 1966 – 1976. Voskovec přeložil Topolovy hry SLAVÍK K VEČEŘI a KOČKA NA KOLEJÍCH. Kromě překladatelské činnosti píše též předmluvy k dílům autorů v jeho rodné vlasti zakázaných, např. k románu TANKOVÝ PRAPOR od Josefa Škvoreckého.
Jiří Voskovec si celá léta dopisoval se svým přítelem Janem Werichem, jenž odešel do hereckého nebe v r. 1980, Jiří Voskovec ho následoval o rok později. Stalo se tak 4. července roku 1981 v Kalifornii. Zákeřnou nemoc nezastavila ani protirakovinová léčba, již rok předtím prodělal. Spolu s J. Werichem a J.Ježkem se nesmazatelně Jiří Voskovec zapsal do moderních dějin českého divadla a filmu.
Použité zdroje:
BARTOŠEK, L.: Náš film, vydala Ml. Fronta, Praha, 1985 Wikipedia.cz – heslo Jiří Voskovec
Článek o J. V., dostupný z: http://www.reflex.cz/Clanek20154.html
Autor: Hortensie Jiří Voskovec (1905 - 1981) a Jan Werich (1905 - 1980) byli legendární autorskou dvojicí Osvobozeného divadla. Natočili nejprve dva filmy s divadelním režisérem Jindřichem Honzlem: PUDR A BENZIN (1931) a PENÍZE NEBO ŽIVOT (1932).
O několik let později spolupracovali s Martinem Fričem na filmech HEJ RUP! (1934) a SVĚT PATŘÍ NÁM (1937). Od prvních pokusů inspirovaných postupy americké slapstickové komedie přecházejí v HEJ RUP! k sociálně orientované lidové podívané a ve SVĚT PATŘÍ NÁM ke zřejmé politické satiře. Po přijetí mnichovského diktátu byli V+W nuceni emigrovat.
Po krátkém pobytu v osvobozené vlasti (1945 - 48) se Jiří Voskovec opět z politických důvodů vrátil do USA, kde působil jako divadelní a filmový herec. V českých kinech bylo v průběhu let uvedeno několik filmů, v nichž hrál menší role. Nejznámější je soudní drama DVANÁCT ROZHNĚVANÝCH MUŽŮ (1957 - Twelve Angry Men, režie: Sidney Lumet).
Jan Werich zůstal v Československu. Hrál titulní dvojroli ve filmech CÍSAŘŮV PEKAŘ - PEKAŘŮV CÍSAŘ (1951) a ztělesnil titulní postavu v pohádkové komedii BYL JEDNOU JEDEN KRÁL (1954). V dalších letech už však dostal jen omezený prostor k dalšímu uměleckému uplatnění. Hrál autorské divadlo, nepříliš často účinkoval v televizi a jedinou skutečně významnou filmovou roli pak ještě vytvořil v satirické fantazii Vojtěcha Jasného AŽ PŘIJDE KOCOUR (1963). Napsal knihy vzpomínek, oblíbenou sbírku osobitých pohádek FIMFÁRUM a cestopis ITALSKÉ PRÁZDNINY. Poslední roky života prožil v dobrovolném ústraní.
ZROJ: Sber
.
