Jiřina Steimarová

Herečka, tanečnice a zpěvačka Jiřina Steimarová pocházela z významného českého divadelnického rodu, byla vnučkou legendárního Vendelína Budila, dcerou Anny Budilové a Jiřího Steimara. Osobnosti české společnosti Steimarová doslova jako magnet přitahovala. Prvním mužem Steimarové byl sochař Jan Kodet, jemuž povila syna Jiřího. Z druhého sňatku s automobilovým obchodníkem Jaroslavem Juhanem, s kterým se seznámila ještě za války, přišly na svět dcery Evelyna a Julie. Počátkem 5o. let její muž nečekaně emigroval a vládnoucí režim Steimarové zakázal v Národním divadle hrát. Podzim svého žití spojila s pedagogickou prací. Steimarová se stala nejprve učitelkou herectví a později vedoucí dramatického oboru pražské Lidové školy umění v Biskupské ulici, kam nastoupila r. 1965 a kde se výuka herectví až do posledních chvil stala její novou velkou láskou. Jiřina Steimarová zesnula v klidu a míru ve spánku ve věku 91 let.
Divadlo: Jiřina Steimarová vyrůstala v divadelním prostředí, od dětství vystupovala v různých divadlech po boku svých rodičů. Na scéně se objevila již jako čtyřletá v Schillerově dramatu Don Carlos. V herecké práci čerpala Steimarová jak z rodinné tradice, tak ze svého oslňujícího zjevu, svěžesti, půvabu a přirozeného projevu. Herecké vzdělání získala na dramatickém oddělení pražské konzervatoře, kterou absolvovala r. 1932. Po studiích nastoupila do ročního angažmá Divadla Rokoko a poté přešla k činohře Národního divadla jako elévka. První scéně zůstala věrná 19 let a z rolí na tomto jevišti lze připomenout Ivanu z Klicperova Zlého jelena nebo princeznu Dišperandu z Drdových Hrátek s čertem. Když po nenadálé emigraci manžela musela první scénu opustit, hrála v Hudebním divadle Karlín, jehož členkou zůstala až do odchodu do penze v r. 1979. Zde sklízela velké úspěchy jako madam Higgins v muzikálu My fair Lady.
Film: Na počátku herecké dráhy Jiřiny Steimarová stojí episodní role ve filmu Extase Gustava Machatého a v Innemanových Malostranských mušketýrech. První velkou postavu na plátně získala v Lamačově snímku Dobrý tramp Bernášek. Po dalších větších rolích ve filmech nižší umělecké hodnoty předurčil mladistvý půvab Steimarovou ke její jediné titulní roli na plátně, v komedii Irčin románek. Za připomenutí jistě stojí také komediální role v detektivní parodii Paklíč, v němž s Oldřichem Novým vytvořili ústřední rozhádaný manželský pár. V rolích manželek ji režiséři na plátně již nechali. Díky tomu mohla být Jiřina Steimarová partnerkou J. Beka; F. Filipovského; K. Hogera; R. Hrušínského, st.; R. Lukavského; L. Peška nebo J. Plachého. Steimarová získala také možnost zahrát si ve filmu společně s oběma svými dětmi; a to v Kleinově snímku Město nic neví. Na celuloidovém kontě herečky Jiřiny Steimarové najdeme přes 4o rolí. Přestože v předválečném čase vytvořila několik zdařilých a převážně velkých rolí, v 6o. letech se objevovala pouze v rolích epizodních a později již jen v řadě rolí malých a často i anonymních.
Televize: Kromě práce před filmovou kamerou se J. Steimarová objevila i v televizních inscenacích a seriálech (Hříšní lidé města pražského, Tři chlapi v chalupě).

Autor: řepešínský

Jiřina Steimarová se narodila v roce 1916 v Podskalí. Oba její rodiče Annie a Jiří Steimarovi byli herci. Měla ještě mladšího bratra Miloše, který tragicky zemřel v 27 letech. Jiřina se poprvé objevila ve filmu Dobrý tramp Bernášek (následoval Irčin románek, Na Svatém kopečku, Pozdní láska, Poslední Podskalák). V roce 1933 byla přijata do Národního divadla, odkud ji vyhodili z politických důvodů v roce 1952. Potom byla v angažmá v Karlínském divadle, kde vynikla mj. jako madam Higginsová v My fair lady, Marjánka, matka pluku, Partha v Lodi komediantů či Corina v Mamzelle Nitouche. Od roku 1965 učila herectví v Lidové škole umění v Biskupské ulici – mj. Janu Bouškovou, Sašu Rašilova či Radka Holuba.Evelýna na rozdíl od většiny svých předků vůbec netoužila stát se herečkou. Chtěla být dětskou lékařkou. Její kádrový původ jí však tehdy, počátkem šedesátých let, vysokoškolská studia neumožňovala. A tak vyzkoušela různá povolání. Zubní instrumentalistku, servírku na horské chatě. Mezitím si ji režisér Ivo Novák vybral v konkurzu do svého filmu Na laně. Po čase byla Evelýna přijata v divadle v Šumperku a sama přiznává, že se tak stalo spíš s přihlédnutím k její ztepilé postavě než pro cokoli jiného. Následovalo angažmá v pardubickém divadle a pražský Činoherní klub. Tady si vychutnala unikátní setkání s bratrem Jiřím ve Voltairově Candidovi.
Dalšího osudového muže, Bolka Polívku, poznala Evelýny při natáčení filmu Balada pro banditu. Dodnes schovává fotografii z té doby, na které je zachycená s Bolkem. Z jejich tváří doslova sálá zamilovanost a Evelýna má kruhy pod očima. Noci tehdy rozhodně netrávila poklidným spánkem…Z vášnivého vztahu se narodila dcera Anička. „A ze mě málem byla Polívková. Uteklo mi to tehdy jen o fous,“ dodává Evelýna.
Prožila vztah ještě s dalšími pozoruhodnými muži, ale dnes už si jich prý téměř nevšímá. Je šťastná, že má dvě skvělé holky, u nichž tajně doufala, že herectví nepropadnou. To by však nesměly zdědit všechny geny po slavných předcích!

Autor: Michal.

pocházela ze starého hereckého rodu (vnučka Vendelina Budila, dcera Jiřího Steimara a Anny Steimarové, sestra herce Miloše Steimara), v jehož tradici pokračovali a pokračují i její potomci, syn Jiří Kodet (z manželství se sochařem Janem Kodetem) a dcera Evelyna Steimarová (z manželství s automobilovým závodníkem Jaroslavem Juhanem) a vnučky Barbora Kodetová, Vendula Rytířová a Anna Polívková. S herectvím začínala v raném dětství po boku rodičů. Po studiu na dramatickém oddělení pražské konzervatoře (1931-32) a jedné sezoně v Rokoku se stala elévkou a v roce 1942 členkou činohry Národního divadla, odkud byla v roce 1952 na hodinu propuštěna kvůli manželově emigraci. V následujícím roce získala angažmá v Hudebním divadle v Karlíně, kde jako sólistka činohry a operety setrvala až do důchodu (1979). Už od mládí působila svým přirozeným půvabem. K jejím největším úspěchům na jevišti patřila Perdita v Shakespearově Zimní pohádce, Ivana z Klicperova Zlého jelena a princezna Dišperanda z Drdových Hrátek s čertem. Ze zpěvoherních, operetních a muzikálových rolí vynikají paní Higginsová v My Fair Lady, Mastilka ve Fidlovačce a Drigalská v Polské krvi. Od počátku 30. let hrála ve více než čtyřiceti filmech, přičemž dívčí role temperamentních dcer (Dobrý tramp Bernášek, Na Svatém Kopečku, Irčin románek) a rozpustilých studentek (Poslední muž, Sextánka, Děvčata nedejte se!) vystřídaly ve 40. letech a zejména pak ve znárodněné kinematografii vedlejší a epizodní postavy manželek, matek, hospodyň, domovnic, sousedek, ale i žen pochybné pověsti. S oběma svými dětmi se sešla při natáčení Kleinova kriminálního filmu Město nic neví. Příležitostně se objevovala v TV seriálech, např. Tři chlapi v chalupě (1962), Hříšní lidé Města pražského (1969), 30 případů majora Zemana (1974-79), Bambinot (1984) a Pomalé šípy (1993). Od roku 1965 se věnovala i pedagogické činnosti v LŠU v Biskupské ulici. Uměleckou kariéru a pohnutý osud shrnula ve vzpomínkové knize Život plný kotrmelců (1996), vydané v reedici pod názvem Ničeho nelituju (2007). – Filmografie (TV neúplná): Malostranští mušketýři (1932; r. Svatopluk Innemann), Extase (1932, FP 6/58), Dobrý tramp Bernášek (1933; r. Karel Lamač), Poslední muž (1934; r. Martin Frič), Na Svatém Kopečku (1934; r. Miroslav Cikán), Pozdní láska (1935; r. Václav Kubásek), Sextánka (1936; r. S. Innemann), Irčin románek (1936; r. Karel Hašler), Děvčata nedejte se! (1937; r. Hugo Haas, J.A. Holman), Maskovaná milenka (1940; r. Otakar Vávra), Poslední Podskalák (1940; r. Jan Sviták), Paklíč (1944; r. M. Cikán), Týden v tichém domě (FP 36/47), Posel úsvitu (1950, FP 38/51), Slovo dělá ženu (1952, FP 26/53), Ještě svatba nebyla… (FP 33/54), Na stříbrném zrcadle (FP 38/54), Stříbrný vítr (1954, FP 48/56), Psohlavci (FP 7/55), Větrná hora (1955, FP 2/56), střm. f. Kam s ním? (1955, FP 46/56), Jurášek (1956, FP 14/57), Dobrý voják Švejk (1956, FP 27/57), Zářijové noci (FP 14/57), Poslušně hlásím (FP 52/57, 6/88), Hvězda jede na jih (1958, FP 16/64), Život pro Jana Kašpara (FP 19/59), Rychlík do Ostravy (FP 38/60), Chlap jak hora (FP 47/60), Žalobníci (1960, FP 15/61), Hledá se táta! (FP 47/61), Kolik slov stačí lásce? (1961, FP 14/62), Tři chlapi v chalupě (FP 47-48/63), Einstein kontra Babinský (1963, FP 19/64), Klíčová záležitost (TV-1963; r. Bohumil Sobotka), Poslední královna (TV-1974; r. Zdeněk Kubeček), Město nic neví (1975, FP 11/76), Báječní muži s klikou (1978, FP 8/79), V hlavní roli Oldřich Nový (FP 11/80), Jehla (TV-1982; r. Jiří Svoboda), Hry pro mírně pokročilé (1986, FP 3/87), Šašek a královna (1987, FP 3/88), Čas sluhů (FP 9/89).
-fik-, Filmový přehled 2007/12