Yvetta Simonová

Yvetta Simonová oslavuje 4. listopadu 2013 neuvěřitelné 85.narozeniny!
Poprvé jsem se s ní setkal při natáčení rozhlasového Nostalgického muzea zábavy 29.dubna 2006 a od té doby ještě několikrát (například v Toboganu Aleše Cibulky) a musím jen konstatovat, že jsem nepřestal s údivem sledovat její krásný, osobitý humor i její pohotovost s jakou dovede odpovídat na otázky všeho druhu! Úžasná, obdivuhodná dáma!
Supraphon u příležitosti jejího životního jubilea vydal Zlatou kolekci, která na třech CD mapuje její bezmála šedesátiletou, stále trvající hudební kariéru. K odkazu na bližší informace o Zlaté kolekci cédeček ( www.supraphonline.cz ) cituji z tiskové zprávy vydavatelství Supraphon:

Thumbnail image for img/zapisnik/ISimonova.jpgPaní Yvetta Simonová začínala jako herečka na bratislavské Malé scéně. Působila postupně s orchestry Jiřího Procházky, Zdeňka Bartáka a hlavně Karla Vlacha. Jako zpěvačka a herečka vystupovala v Divadle Na Fidlovačce a v Hudebním divadle Karlín. Proslula jako sólistka (Já jsem zamilovaná, Lampióny?) i v duetech s Milanem Chladilem (Děti z Pirea, O nás dvou, My dva a čas?). Vždycky byla perfekcionistka, oblíbená po celá desetiletí u širokých vrstev spíše konzervativnějšího publika. U Supraphonu natočila přes 500 hudebních snímků.
Úspěšnou uměleckou činnost Yvetty Simonové mapuje 3CD Zlatá kolekce, kterou Supraphon vydá v pátek 25. 10. 2013. Obsahuje celkem 73 nahrávek, které dokumentují její nezaměnitelný hlas a projev v proměnách času: první písnička pochází z roku 1956.
Yvetta Simonová je dnes již bezpochyby legendou. Bývá oblíbenou partnerkou v duetech. Na novém 3CD jsou její slavné duety s Milanem Chladilem i s Richardem Adamem. Na tomto výročním výběru se podařilo sestavit to nejúspěšnější, nejzajímavější a dokonce i dosud nikdy nevydané.
Zlatá kolekce Yvetty Simonové znovu dokazuje, jak zpěvačka hladce zvládla přechod z doby, kdy vokalisté byli spíše pouhou součástí orchestru, do postavení sólové hvězdy. Simonová stojí mimo pomíjivé kategorie a škatulky. Vytvořila si vlastní, sympatický a velmi ženský styl. Desítky jejích hitů především ze šedesátých a sedmdesátých let obstály navzdory měnícím se hudebním trendům.

Vážená a milá paní Yvetto, skláním se před Vámi v hluboké úkloně a přeji ještě mnohá další léta, prožitá ve zdraví a optimismu, kterým oplýváte!
Váš Ondřej Suchý www.semanovice.cz/zapisnik

Yvetta Simonová jen krátce ve své dlouholeté kariéře aspirovala na pozici skutečné pěvecké hvězdy, přesto jí v historii české populární hudby patří významné místo, v povědomí posluchačů zůstává především díky spojení s Milanem Chladilem, s nímž v 60. až 80. letech nahrála desítky duetů. Narodila se v Českém Brodě jako Yvetta Roubalová, nezvyklé křestní jméno vycházelo z matčiny náklonnosti k aristokracii žijící na nedalekém zámku. Yvetta vyrůstala v prostředí plném hudby, od dětství hrála na klavír, absolvovala sice obchodní školu v Praze, ale souběžně se připravovala na pěveckou dráhu soukromým studiem u několika pěvců zvučných jmen, mezi jmény jejích pedagogů figurují Jan Hilbert Vávra, Marie Fiedlerová nebo italský zpěvák Fernando Carpi.

První veřejné vystoupení absolvovala v kostele v rodném Českém Brodě, kde zpívala slavnou skladbu Ave Maria od Franze Schuberta, po náhlém otcově úmrtí žila krátce v Bratislavě, kde účinkovala na Malé scéně Národního divadla, po návratu do Prahy zpívala s orchestrem Jiřího Procházky, spolupracovala také s Karlínským divadlem. V roce 1949 se provdala za Františka Spurného, tehdejšího ředitele pražské Lucerny, s nímž se seznámila již v Bratislavě. Do její kariéry tehdy zasáhl Jan Werich, který prohlásil, že s příjmením Spurná se nemůže stát velkou zpěvačkou, na jeho popud pak Yvetta přijala pseudonym Simonová, pod kterým vystupuje dodnes. Ze vztahu s Františkem Spurným se narodil syn Tomáš, manželství ale skončilo rozvodem, stejně jako to druhé se skladatelem Jaromírem Vomáčkou (1923-1978).

V letech 1953-1960 zpívala Yvetta Simonová s orchestrem Zdeňka Bartáka, mezitím již v roce 1958 začala spolupracovat s orchestrem Karla Vlacha. Karel Vlach (1911-1986) se nakonec stal třetím osudovým mužem v životě Yvetty Simonové, svůj vztah sice nestvrdili sňatkem, ale životní partnerství v soukromí i práci trvalo až do Vlachovy smrti. V průběhu padesátých let Yvetta Simonová úspěšně rozvíjela svou kariéru zpěvačky tanečních písní, po několika duetech (například s Rudolfem Cortésem) našla na přelomu 50. a 60. let ideálního pěveckého partnera v Milanu Chladilovi (1931-1984). Kromě zpívání účinkovala také na divadelních jevištích, například v Divadle na Fidlovačce (Hello, Dolly).

Bývalý swingař Chladil a Simonová s operetní průpravou vytvořili jeden z nejstabilnějších pěveckých párů v historii české populární hudby a zvláště u konzervativní části publika se těšili oblibě až do Chladilovy předčasné smrti v roce 1984, popularitu si udržovali především sentimentálně laděnými duety domácí i zahraniční provenience (O nás dvou, Děti z Pirea, My dva a čas). Jako sólová zpěvačka se Yvetta Simonová v šedesátých letech vyprofilovala jako šarmantní dáma se sametově zabarveným altem, její produkce se sice jen zřídka setkala s příznivým názorem kritiků, nelze jí ale upřít hitové aspirace písní jako Já jsem zamilovaná, Zhasněte lampióny nebo Čas borůvkových koláčů. Dokázala interpretovat i hlasově velmi náročné písně, které vyzdvihovali i hudební odborníci (Chviličku spát).

Na první pěvecké úspěchy pochopitelně navazovala i bohatá spolupráce s televizí a od konce 50. let se Yvetta Simonová objevovala v řadě hudebních a zábavných pořadů, svou pozici jedné z předních zpěvaček stvrdila druhým místem v populární anketě Zlatý slavík (1962, 1964, 1965), v polovině 60. let vydala také své první LP desky (Yvetta Simonová 1965, Co s načatým večerem, 1966). Zpívala i v několika filmech, za zmínku stojí především její nadčasové hity Whisky, to je moje gusto a Když v baru houstne dým, které zazněly ve filmu LIMONÁDOVÝ JOE ANEB KOŇSKÁ OPERA (1964). Ve spolupráci s Milanem Chladilem pořídila Yvetta Simonová několik samostatných recitálů v televizi (My dva a čas, 1973).

Do soukromého i pracovního života Yvetty Simonové výrazně zasáhla polovina 80. let, kdy zemřel Milan Chladil (1984) a Karel Vlach (1986), zpěvačka pak začala spolupracovat s Karlem Hálou nebo Milanem Drobným, v roce 1984 obdržela titul Zasloužilé umělkyně. Příležitostně pořizovala i další studiové nahrávky (z těch posledních připomeňme píseň Lásky mé natočenou pro pořad Televarieté v roce 1991). Počátkem 90. let pak začala různá vydavatelství zveřejňovat její starší nahrávky (v roce 1991 album O nás dvou v Supraphonu, v následujích letech pak další kompilace). Letitou spolupráci s Milanem Chladilem reprezentativně zmapovalo 2CD Sladké hlouposti (2007), k osmdesátým narozeninám Yvetty Simonové pak vyšlo 2CD Dárek na památku (2008). Svědectví o jejím soukromém i pracovním životě podává kniha Pavla Vrby Yvetta a její osudoví muži (1996, reedice 2004). V současné době žije Yvetta Simonová v soukromí svého bytu na Evropské třídě v pražských Dejvicích, příležitostně se ale stále objevuje jako host v televizních pořadech nebo v rozhlase.

Autor: argenson

Yvetta Simonová – herečka a především zpěvačka (její konto čítá přes osm set písní), perfekcionalistka se sametovým hlasem, šarmem, elegancí a vtipem, oblíbená u několika generací posluchačů a diváků – se narodila 4.11.1928 jako Yvetta Roubalová v Českém Brodě, okres Kolín. Nezvyklé jméno Yvetta, pro které se nadchla její maminka, dostala po zámecké dívce z nedalekého šlechtického sídla Bylany. Už dětství v pražském Podolí bylo plné hudby, tóny klavíru a skladeb Edvarda Griega linoucí se ze sousedního bytu záhy podnítily touhu po vlastním klavíru, která byla v devíti letech naplněna. Následovalo studium zpěvu, klavíru a hudební teorie u profesorů Friedlové, Vávry, Carpiho, Rosnera, Vojtěcké. Na tatínkovo přání, aby byla něčím pořádným, vystudovala také obchodní akademii v Karlíně, ale zpěvu se nevzdávala. První veřejné vystoupení proběhlo v kostele v Českém Brodě, kde zazpívala písně Tys láska má, právě od Edvarda Griega, a Ave Maria Franze Schuberta. Po studiích a tragické smrti tatínkově na sklonku války odjela s maminkou v roce 1945 do Bratislavy, kde získala na Malé scéně bratislavského Národního divadla od režiséra Štefana Munka první hereckou příležitost – roli Agafji ve zhudebněné Gogolově Ženitbě. Asi po roce se vrátila do Prahy, kde zpívala nejprve krátce s orchestrem Jiřího Procházky, poté sedm let (1953-1960) s orchestrem Zdeňka Bartáka a od roku 1960 s legendárním Karlem Vlachem. Karel Vlach a Vladimír Dvořák dostali ten geniální nápad vytvořit z Yvetty Simonové a Milana Chladila (1931-1984) pěveckou dvojici. Ještě před tím se stačila provdat za ředitele a managera Lucerny Františka Spurného, porodila syna Tomáše (1949) a od Jana Wericha, který tvrdil, že jméno Spurná se na plakáty jaksi nehodí, přijmout příjmení Simonová, protože monogram Y.S. musel zůstat kvůli manželovi zachován. Vedle účinkování s orchestrem přicházely i nabídky z hudebních divadel Karlína, Nuslí – Hallo Dolly!, Na tý louce zelený, Muž jménem La Mancha. Popularita stoupá a manželství se rozpadá. Ani druhé manželství s hudebním skladatelem Jaromírem Vomáčkou nevydrží nápor koncertních šňůr a hvězdnosti dua Simonová-Chladil. Výborný nos na písničky, orchestr nejlepších muzikantů, přehled a pracovitost dirigenta a kapelníka Karla Vlacha, textařské umění Zdeňka Borovce, Vladimíra Dvořáka, Iva Fišera či Jiřiny Fikejzové a samozřejmě vlastní píle, poctivost a profesionalita přinášejí přední místa v anketě Zlatý slavík, nahrávání desek, natáčení v televizi a rozhlase. Ze sólových písní se proslavily např. Chviličku spát, Páni kluci, Čas borůvkových koláčů, Butterfly, Tvůj krok zní, Já jsem zamilovaná a další a další, z duet pak Děti z Pirea, My dva a čas, Sentimentální, Ven, Amore, amore, Krásný román…Není divu, že bezvadná spolupráce s Karlem Vlachem (1911-1986) po letech přerostla i v bezvadné soužití. Věrnost publika a publiku přetrvává dál, Yvetta Simonová dodnes těší své příznivce svým vystupování, v současnosti např. společně se Zorkou Kohoutovou, Josefem Zímou, Richardem Adamem či Milanem Drobným. Cestu jejím životem zmapoval Pavel Vrba v monografii Yvetta Simonová a její osudoví muži, neustále jsou vydávána výběrová CD a nově i DVD, což dokazuje, že ani poletech se s takovou zárukou kvality nedá šlápnout vedle.

Autor: Divizna