Jaroslava Obermaierová

Jaroslava Obermaierová pochází z Prahy, již v dětství propadla uměleckému tanci a v deseti letech začala tančit v Národním divadle. Později ji ale zaujalo herectví, takže její kroky po maturitě vedly na DAMU, kterou absolvovala v roce 1968. Poté hrála na divadlech v Kladně a Mladé Boleslavi, v letech 1970-1990 byla členkou hereckého souboru Divadla E. F. Buriana, po jeho zrušení hraje pohostinsky na několika scénách. Na divadelních prknech hrála například ve hrách Noc na Karlštejně, Peer Gynt nebo Žebrácká opera. Po nástupu do Divadla E. F. Buriana víceméně z donucení vstoupila do Komunistické strany, výraznější zvýhodnění v práci jí to ale nepřineslo, naopak, po roce 1989 jí bylo členství ve straně vyčítáno, v 70. a 80. letech zastávala funkce ve Svazu československých dramatických umělců.

Již jako devatenáctiletá studentka dostala roli ve filmu Souhvězdí panny (1965), kde proslula na svou dobu poměrně odvážnou erotickou scénou., což ji předurčilo k dalším podobným rolím ve filmech různých žánrů, jednu z hlavních rolí dostala v dnes zapomenuté komedii Happy End (1967), která byla založena na ději od konce do začátku, hrála také v dramatech Dita Saxová (1967), Žert (1968), Kladivo na čarodějnice (1969) atd., pamatovat si ji můžeme také jako zdravotní sestru v Dívce na koštěti (1971) nebo Kristlu v Babičce (1971), další menší role ztvárnila v dodnes známých komediích Marečku, podejte mi pero! (1976) nebo Což takhle dát si špenát (1977), v sedmdesátých letech hrála také v řadě seriálů (Byl jednou jeden dům, 1975; Tajemství proutěného košíku, 1977), jednu z větších rolí hrála jako Zemanova druhá manželka v Třiceti případech majora Zemana (1975), daní jejímu členství v Komunistické straně bylo angažmá v propagandistických seriálech Okres na severu (1981), Gottwald (1986) nebo Rodáci (1988), nadále často hrála v televizi, ale filmové role zůstávaly v pozadí.

Jaroslava Obermaierová se poměrně brzy přehrála z rolí mladých krásných dívek do rolí mladých žen, později maminek, její tvář později navíc ztratila mladistvou krásu a hereččin přísný výraz vedl k několikerému obsazení do rolí nepříliš sympatickýh nebo prvoplánově záporných (paní Hrdinová v seriálu My všichni školou povinní, 1984; dozorkyně v seriálu Přítelkyně z domu smutku, 1992). Že se ale nejedná o jednostrannost jejího herectví, dokazuje i jinými rolemi (například dobromyslná sestra Karla v seriálu Život na zámku, 1995). V devadesátých letech hrála také v pohádkách (O perlové panně, 1997; Jezerní královna, 1997), objevila se také v nepříliš podařených filmových kusech jako Watterloo po česku (2002) nebo Kameňák 2 (2004). V současné době můžeme Jaroslavu Obermaierovou již několik let vidět v nekonečném seriálu Ulice na televizi Nova. Působila také v rozhlase a již od 70. let je výrazné její působení v dabingu, kde za několik desetiletí namluvila řadu hereček, například Whoopi Goldberg. V poslední době se Obermaierová věnuje také dětské charitě.

Jaroslava Obermaierová je rozvedená, s bývalým manželem Richardem Čechem má syna Jaroslava.

Autor: argenson