Jorga Kotrbová

Stejně jako řada jiných dívek, tak i Jorga Kotrbová vstoupila ve velkém stylu do světa filmu v době dospívání a to pak zásadním způsobem ovlivnilo její další osudy. Pochází z Prahy a původně snila o povolání veterinářky. Její láska ke zvířatům, zvláště ke koním, byla ostatně jedním z důvodů, proč si ji Karel Kachyňa vybral pro hlavní roli Lenky do svého lyrického filmu TRÁPENÍ (1961), který je dnes neprávem opomíjený.

Díky velké roli ve filmu slibně se rozvíjejícího režiséra přišly vzápětí další nabídky a Jorga Kotrbová hostovala ve Vinohradském divadle (Hon na čarodějnice). Následně dospívající dívka opustila sen o kariéře veterinární lékařky a začala studovat herectví na DAMU. V průběhu šedesátých let zároveň nadále točila, v dívčích rolích se objevila například ve filmech ZLATÉ KAPRADÍ (1963) nebo LÁSKA NEBESKÁ (1964), první příležitosti dostala i v televizi. Dvě výrazné kreace vytvořila po boku Pavla Landovského ve filmech UTRPENÍ MLADÉHO BOHÁČKA (1969) a FLIRT SE SLEČNOU STŘÍBRNOU (1969).

Ještě v průběhu studií hostovala Jorga Kotrbová v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého, kam pak po absolutoriu na DAMU nastoupila do dlouhodobého stálého angažmá (1969-1993). Také na jevišti tohoto divadla začínala rolemi dospívajících dívek svéhlavého charakteru (Stříbrný vítr), velmi brzy se ale vypracovala k velkým postavám světového dramatu (Hamlet, Pygmalion, Zločin a trest).

Souběžně s vystupováním v divadle pokračovala Kotrbová i v práci pro film, její doménou se stávaly postavy sobeckých, sebevědomých a lehkomyslných žen. Takové role vytvořila například dvakrát v partnerské dvojici s Jaromírem Hanzlíkem (PŮLNOČNÍ KOLONA, 1972; DVA MUŽI HLÁSÍ PŘÍCHOD, 1975), do této typologie postav spadá i její výrazná postava princezny v dodnes populární pohádce HONZA MÁLEM KRÁLEM (1976). Podobné úlohy, ale již v menším rozměru, ztvárnila také v řadě dalších filmů sedmdesátých let. Výraznou roli kadeřnice Evy Novákové hrála po boku Petra Kostky v dobově populárních, umělecky však nijak kvalitních komediích V PÁTEK NENÍ SVÁTEK (1979) a V PODSTATĚ JSME NORMÁLNÍ (1981). Naopak, hned na počátku dekády vytvořila zcela odlišnou postavu jedné z dcer hlavní hrdinky ve vysoce ceněném sociálním dramatu (a opět dnes neprávem přehlíženém) KATEŘINA A JEJÍ DĚTI (1970).

V osmdesátých letech se počet i význam rolí Jorgy Kotrbové ve filmu (i televizi) výrazně snížil a jejich součet se dá spočítat na prstech jedné ruky. Počátkem devadesátých let, kdy zaniklo Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého, změnila Kotrbová i působiště v oblasti hraní na jevišti a od roku 1993 je členkou Divadla Na zábradlí. Tady našla uplatnění především ve hrách A. P. Čechova (Racek, Strýček Váňa), ale i v dalších představeních klasického domácího i světového moderního repertoáru (Kočičí hra, Náměstí hrdinů, Naši furianti). K práci pro film se vrátila výraznější rolí tety v komedii UŽ (1995).

Vedle divadla, filmu a televize je Jorga Kotrbová od počátků své herecké dráhy značně vytížena dabingem. Již v šedesátých letech namluvila postavu fotografky Heleny ve třech dílech slavné francouzské série o Fantomasovi. Následně bylo možno její hlas slyšet z řady dalších zahraničních filmů, Jorgu Kotrbovou však nejlépe známe jako major Hulliganovou v legendárním seriálu M.A.S.H.

Jorga Kotrbová byla dlouhá léta provdaná za herce Zdeňka Žáka (*1952), jejich manželství nakonec ale ztroskotalo; pocházejí z něj dvě děti. Ještě před uzavřením manželství měla Jorga Kotrbová dceru Tamaru (*1971), dnes známou pod jménem Kotrbová-Komínková, která je taktéž herečkou. Celkem tři děti narozené v první polovině sedmdesátých let vysvětlují uměleckou pauzu Jorgy Kotrbové v této době.

Autor: argenson