Rudolf Hrušínský

Rudolf Hrušínský, vlastním jménem Rudolf Böhm, se narodil 17.října 1920 v Nové Včelnici. Jeho matka Hermína Červíčková i otec Rudolf Böhm byli herci a tak herectví měl v genech a hereckým múzám sloužil po celý svůj život.

Před válkou působil v Divadle D, kde se potkal s E.F. Burianem, což podle jeho vlastních slov mělo velký význam pro jeho další kariéru, neboť se tak seznámil s moderním hereckým projevem. Po válce pak následovalo angažmá v Městských divadlech pražských a posléze, v jeho čtyřiceti letech, i v Národním divadle, kde je přivedl tehdejší šéf činohry Otomar Krejča.

Běžnému divákovi však tohoto herce nejvíce přiblížil film. Poprvé stanul před kamerou v sedmnácti letech ve filmu Lízin let do nebe (1937), pak následovaly „študácké“ role v komediích Studujeme za školou (1939) a Cesta do hlubin študákovy duše (1939) a pak už dlouhá řada dalších. Za svou kariéru jich natočil přes stovku a většina jeho rolí patří do kategorie nezapomenutelných. Jen namátkou jmenujme například Bílá paní (1965), Rozmarné léto (1967), Spalovač mrtvol (1968), Skřivánci na niti (1969), Dým bramborové natě (1976), Adéla ještě nevečeřela (1977), Postřižiny (1980), Tajemství hradu v Karpatech (1981), Tři veteráni (1983), Vesničko má středisková (1985), Smrt krásných srnců (1986) nebo Obecná škola (1991) - a to je jen krátký výčet jeho filmů.

Rudolf Hrušínský patřil k nemnoha osobnostem naší kulturní scény, které si nezadaly s režimem. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let dal najevo svůj zamítavý postoj k normalizačnímu vývoji v republice a podepsal 2000 slov. Byl potrestán několikaletým zákazem práce a přišel nejen o nabídky práce v zahraničí, ale i o své profesorské místo na DAMU. Nějakou dobu se živil i jako taxikář.

Po listopadové revoluci se stal poslancem parlamentu za Občanské fórum, ale po dvou letech politiku znechucen opustil.

Měl rád život se vším všudy a střídmost nebyla jeho silnou stránkou, přestože mu lékaři zakazovali kouřit a pít (prodělal čtyři infarkty), jejich radami se příliš neřídil. Když se přidala cukrovka a problémy s metabolismem, jeho unavený organismus to již nevydržel. Rudolf Hrušínský zemřel v nedožitých sedmdesáti čtyřech letech, 13. dubna 1994. Jeho žena Eva, která mu po celý život byla oporou a pravou rukou, ho přežila o pouhé tři roky. V rodinné herecké tradici však dále pokračují jejich synové Rudolf a Jan.

Autor: Snura

Pocházel z herecké rodiny a také jeho synové a vnuk jsou herci. Postupně hrál a režíroval v divadlech Uranie, Akropolis, Pražské dětské divadlo, Divadelní společnost Anny Budínské-červíčkové, D 38 -- D 48, Městská divadla pražská (1940-1943, 1945-1959), ND (1960-1990).
Pocházel z rozvětvené herecké rodiny,. Už jako dítě vystupoval v představeních kočovné divadelní společnosti, v níž působili jeho rodiče. U filmu začínal v rolích studentů a romantických milovníků (NOČNÍ MOTÝL,1941, viz. str. XX). V¦letech protektorátu dostal příležitost k¦ režii filmů JARNÍ PÍSEŇ (1944) a PANCHO SE ŽENÍ (dokončeno 1946). V padesátých letech přestával s¦rolemi mladých mužů a objevil se ve zcela jiné podobě. Například i jako Švejk ve Steklého filmech DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (1956) a POSLUŠNĚ HLÁSÍM (1957). Svými divadelními výkony upoutal pozornost filmařů a byl často obsazován do náročných rolí. Přestože byla jeho umělecká činnost zejména v sedmdesátých letech direktivně omezována, zanechal po sobě mimořádné a nezaměnitelné výkony ve filmech: TŘICET JEDNA VE STÍNU (1965), ROZMARNÉ LÉTO (1967), ČEST A SLÁVA (1968), SPALOVAČ MRTVOL (1968), DÝM BRAMBOROVÉ NATĚ (1977), ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA (1977), POSTŘIŽINY (1980), SLAVNOSTI SNĚŽENEK (1983), VESNIĆKO MÁ STŘEDISKOVÁ (1985), SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ (1986), TICHÁ BOLEST (1990), OBECNÁ ŠKOLA (1991), ŽEBRÁCKÁ OPERA (1991).