Zoufalci

Absolventský film Jitky Rudolfové pojednává o   šestici bývalých přátel, kteří se po   létech setkávají na pařbě v rodném Jablonci,   odkud všichni dříve zdrhli do Prahy. Každý   má svoje problémy a neví pořádně sami, jak   dále naložit se životem. Tak se mezi sebou   domluví, že by mohli koupit nějaký statek mimo   Prahu, kde by všichni pospolu bydleli, to bylo   totiž kdysi jejich tajné přání. No, musím   říct, že jsem čekal bídu, ale nakonej jsem   docela spokojen. Sžíravá satira je podobná   filmům Věry Chytilové, to samé platí o   kameře, která je přímo uprostřed vyprávění   a působí dokumentárním dojmem. Je vidět, že   Jitka má Chytilku nakoukánu :). V druhé   polovině mě zaujal střih, který chytře   kombinoval spolubydlení na statku s přípravou,   než se tam partička vypravila. Možná mě   trochu vadilo amatérské obsazení některých   postav, ve výsledku film hodnotím silnou   trojkou.

Prázdnota, jež se objevila v životech hrdinů,   bohužel pronikla i do filmu samotného. Žádný   vývoj, pouhé bytí, přežívání.   Očekávání byla vysoká, avšak dorazilo   zklamání. Nu, tak třeba příště.

Tohle je ve skutečnosti úplně okultní film.   Alespoň v jedné myšlence se najde každý, ale   místo toho, aby lidé nacházeli v charakterech   porozumění, že se stejné věci dějí i   ostatní, tak by se spíše měli zamyslet, že   každý z nich je ve skutečnosti nesnesitelnými   a místo toho, aby se sebelitovali a bilancovali,   tak by se měli snažit něco, se svým životem   udělat, což se ve výsledku snaží, ale přesto   všechno spoléhají na ostatní, že jim s tím   pomohou. A buďme upřímní, dneska co si   člověk neudělá sám, nemá. Takže ve   výsledku místo, aby lidem dal děj naději, tak   je uvrtá ještě ve větší depresi. Název   podtrhuje podstatu filmu. Zoufalství, kterého se   nelze zbavit, protože je člověk na něm   závislý. Negaholikové, skeptici a lidé   závislí na alkoholu či neurolu. Typický, ale   nejméně vhodné rozebírat. V tomhle filmu je   tolik typické stěžování na problémy, do   kterých se lidé za sami uvrtávají.

Nerozumím tomu, proč se točí tyto filmy.   Nedostatek dobrého námětu vede pak k tomu, že   se točí rádoby filmy ze života a ze   současnosti. Pár světlých míst se ve filmu   najde, ale celkově jej hodnotím jako slabý,   lépe řečeno, zbytečný.

Je mi 31, proto to hodnocení... Ve filmu jsou   představeny příběhy a hlášky ze života   lidí mé generace žijící ve velkém městě,   kteří pořád něco hledají a doufají,   protože nemají jasný cíl a úkol.

Jsem strašně ráda,že jsem na tehle film koukla   až doma a né v kině kde by mě přišel na 129   kč protože to bych se musela vyliskat.Jediný   kdo se mi tam líbil byl Vašek Neužil jinak bych   to vypla hned.No prostě nic moc :(

Průměrný český film bilancující život   třicátníků. Ve filmu je dost dobrých scének   ze života. Pro mě už trochu jiná generace. Ale   docela jsem se bavil.

Bože, bože, zač mne trestáš, proč si ten   blázen vymyslel, že musíme chodit na čechiše   póvl, proooč? Během celého filmu jsem si   připadal, že sleduju záběry marťanského   vysílání. Byl tam někdo normální? Já za   sebe říkám, ne! Všichni by se měli nechat   jít zavřít na 22 do šaškecu, evidentně by   jim to pomohlo. Takový sračky dostanou   normální kina hned, novýho Emmericha až za   půl roku, až to dostatečně vošmirglujou   multiplexy. Jediný pozitivum vidím, v tom, že   jsem dal jenom 80kč, místo 129kč studenstkých   v multi.

Něco jiného
Podobný film nejenže tady chyběl, podobný film   tady ještě vůbec nebyl. Nejrealističtější   pohled na život a životní krizi lidí ve věku   25 a víc. Bravo, Jitko!

Mám radost
Překvapení roku! Film, který jenom neklouže po   povrchu a dotýká se některých citlivých   témat. Děj v pravém slova smyslu sice nemá,   ale nechybí mu. Vždyť život je taky jenom sled   hořkosladkých epizod. A ten konec!