Žid Süss (1940)
Jud Süß
Další název: Žid Süß
Žánr: drama
Země: Německo - předválečné
Premiéra v ČR: 21.11.1940
Délka: 98 min.
"Žid Süss". Vžijme se do doby, kdy byl tento film premiérově uveden v prestižním biografu v Praze na Příkopě. Byla to velká a slavnostní událost uvedení tohoto nového filmu Ufy. Žid Süss přilákal toho 22. listopadu 1940 nejednu význačnou osobnost. Byl přítomen zplnomocněnec branné moci u říšského protektora generál pěchoty Friderici. Nechyběl přednosta kulturně-politického oddělení ministerský rada svobodný pán dr. von Gregory, ministr obchodu dr. Kratochvíl, generální inspektor vládního vojska Eminger, jakož i četní zástupci úřadů, kulturních institucí, delegace Českého svazu pro spolupráci s Němci, prostě celá galerie zrádců a kolaborantů především z Prahy.
V zahájení večera uvítalo do posledního místa obsazené hlediště Českou filharmonii, která pod taktovkou
Karla Šejny zahrála
Beethovenovu ouverturu k opeře Egmont. Po závěrečném akordu ouvertury, jež byla přijata srdečným potleskem, zazněly do setmělého hlediště charakteristické tóny židovských žalmů, jimiž film doprovází úvodní obrazy tohoto příběhu, jehož podkladem byly "skutečné" historické události. Před vybranými diváky se začaly rozvíjet osudy würtemberského lidu a jeho vévody Karla Alexandra, který od prvních počátků své vlády až do konce života se k neštěstí země zaplétá do rafinovaných úkladů Žida Süsse Oppenheimera, vždy bažícího po moci a nadvládě.
Nadvláda Izraele, to byla hnací sílá celého Süssova života, kterému žádná brutalita není dost brutální, žádné pokrytectví a vypočítaná úlisnost dost špatnou , aby jí neživil svou touhu po ovládnutí vévody a tím i jeho lidu a země. Kdo film zná, pochopil jistě germánskou lživou mazanost kontrastního prokreslení dvou světů, tzv. "arijského" a "židovského", kterým ve své době dosáhl film svého největšího účinku, který byl zvyšován dobrými hereckými výkony.
Potlesk, který se ozval po scéně, líčící spravedlivý Süssův konec, kdy obranné síle národa se podaří vyhnat Židy z Würtemberska, stejně jako po závěrečné motlitbě, aby již nikdy v budoucnosti národ nedovolil jejich návrat, dokumentoval vnitřní přesvědčivost filmu, jehož fabule vzatá z roku 1733, po dvou stech letech nic neztratila ve své působivosti na diváky, prožívajíc ve skutečnosti revoluční proměny s nemenší a živou účastí jako v dobách tehdejších. Z této malé ukazky je zřejmé, že lidé byli, jsou a budou vždy náchylní si nechat "nakukat" nejednu pitomost.
Autor: Asmodej
| hraje: |
|---|
| Ferdinand Marian (Joseph Süß Oppenheimer), Werner Krauss (Rabbi Loew / Levy, Oppenheimerův sekretář / šchicha (muž, porážející rituálně zvířata) Isaak / senilní stařec u okna), Heinrich George (Karl Alexander, vévoda z Württembergu), Kristina Söderbaum (Dorothea, Sturmova dcera), Hilde von Stolz (vévodkyně z Württembergu), Eugen Klöpfer (krajský právní zástupce Sturm), Malte Jäger (soudní úředník Faber), Albert Florath (plukovník Röder), Theodor Loos (Franz Joseph svobodný pán z Remchingenu), Walter Werner (pan Fiebelkorn), Erna Morena (žena radního konzistoře), Else Elster (Luziana), Jakob Tiedtke (radní konzistoře), Otto Henning (předseda soudu), Emil Heß (Hans Bogner, kovář), Charlotte Schultz (paní Fiebelkornová), Anny Seitz (Minchen Fiebelkornová), Ursula Deinert (primabalerína), Erich Dunskus (mistr cechu kovářů), Heinrich Schroth (von Neuffer), Bernhard Goetzke, Horst Lommer (důstojník hlásící příjezd kurýra), Wolfgang Staudte (přítel Faberova důvěrníka), Eduard Wenck (majitel domu), Ilse Buhl (Friederike Fiebelkornová), Käte Jöken-König (paní Bognerová), Hannelore Benzinger (Sturmova služebná), Ingeborg Albert, Annette Bach (dívka u příjezdu vévody), Irmgard Voelker, Valy Arnheim, Franz Arzdorf (důstojník osobní stráže), Walter Bechmann, Fred Becker (baletní mistr na bále u vévody), Reinhold Bernt (mučitel), Louis Brody (vévodův černý sluha), Wilhelm Egger-Sell (muž v kanceláři při zvláštním zasedání), Franz Eschle, Hans Eysenhardt, Georg Guertler, Oskar Höcker (řidič havarující drožky), Karl Iban (popravčí), Willy Kaiser-Heyl (muž v kanceláři při zvláštním zasedání), Franz Klebusch, Otto Klopsch, Erich Lange, Richard Ludwig, Paul Mederow (soudce Ratner), Hans Meyer-Hanno (státní úředník na celní hranici), Armin Münch, Edgar Nollet, Hellmuth Passarge (voják na procesu proti Oppenheimerovi), Josef Peterhans (kontrolující důstojník na hranici u města Stuttgart), Friedrich Petermann (muž v kanceláři při zvláštním zasedání), Edmund Pouch, Arthur Reinhardt, Ernst Stimmel, Walter Tarrach (mučedník), Otz Tollen (statista), Max Vierlinger (muž, jehož Oppenheimer zdrží po rozhovoru s Faberem), Hanns Waschatko, Otto Wollmann |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
