FDb.cz > Žena se špatnou pověstí (1927) > Tisk

Žena se špatnou pověstí (1927)

Trpké společenské (melo)drama ženy se stigmatem pokleslé minulosti, která je vydaná napospas nemilosrdným společenským konvencím, je v režii Alfreda Hitchcocka první filmovou variací stejnojmenné a ve své době inscenačně úspěšné divadelní hry Noëla Cowarda, dramatika pronikavého postřehu a wildeovské duchaplnosti.
Jeden z počátečních mezititulků příběhu poodkrývá podstatu zápletky melodramatu Žena se špatnou pověstí, posledního Hitchcockova filmu pro společnost Michaela Balcona Gainsborough Pictures: „Říká se, že ctnostnost ženy je pro ni samu o sobě odměnou. Ovšem společnost z ženy, byť i jen pomluvené, činí hned padlou bytost." Počestnost je tedy samozřejmým požadavkem bez glorioly, zatímco i nepodložený náznak manželského poklesku znamená nezvratné zavržení.
Krásná a stále přitažlivá Larita po skandalizovaném soudním procesu a rozvodu, kdy jí okolnosti případu znemožnily, aby prokázala svoji bezúhonnost, raději odjede z Anglie a žije v přímořském letovisku na jihu Francie. Při tenisové hře se však seznámí s mladistvě nezralým Britem, jenž se nechá okouzlit jejím půvabem a začne se o ni vážně ucházet. Vědoma si své břemenné minulosti, jeho žádosti o ruku zpočátku odmítá, touha je však silnější rozumu. V naději po legitimizovaném společenském postavení i po plnohodnotném citovém svazku pošetile podlehne iluzi šťastného řešení svého osudu a nabízené manželství přijme. Po krátké době si ji ale novomanžel přivede do rodinného sídla a propast lidské ubohosti se opět otevírá...
Stejně jako Alfred Hitchcock se i dramatik Noël Coward ocitl ve druhé polovině 20. let minulého století na meteorickém vzestupu k umělecké slávě. Coward předkládal provokující až šokující témata: bisexualitu či závislost na drogách (The Vortex [Vír], 1924), alkoholismus a promiskuitu stárnoucích žen (Fallen Angels [Padlí andělé], 1925) nebo kompetitivnost a egoismus násobený ješitností členů umělecké komunity (Hay Fever [Senná rýma], 1925).
Drama Žena se špatnou pověstí může dnes působit zastarale. Nicméně i tato hra z roku 1925, stejně jako celá Cowardova „staromódní" tvorba, jež je dnes vnímaná v souvislostech dramatické klasiky jmen jako William Congreve, Richard Brinsley Sheridan, Oscar Wilde či George Bernard Shaw, je vytvořena z přediva autentických emocí a patosu jedinečnosti lidského osudu.
Věroslav Hába
LFŠ 2015

režie:
Alfred Hitchcock

hraje:

Isabel Jeans (Larita Filtonová), Franklin Dyall (Aubrey Filton), Eric Bransby Williams (korespondent), Ian Hunter (obhájce obžalovaného), Robin Irvine (John Whittaker), Violet Farebrother (Johnova matka), Frank Elliott (Johnův otec), Dacia Deane (Marion Whittakerová, Johnova starší sestra), Dorothy Boyd (Johnova mladší sestra), Enid Stamp-Taylor (Sarah), Alfred Hitchcock (muž na tenise), Benita Hume (recepční)

námět:
Noël Coward (adaptace divadelní hry)

scénář:
Eliot Stannard

kamera:
Claude L. McDonnell

střih:
Ivor Montagu

výprava:
Clifford Pember

producent:
Michael Balcon