Všichni musí být v pyžamu

Herecký koncert Františka Husáka v příběhu   stavěném na myšlence, že ať se člověk   snaží sebevíc v zájmu svého zdraví a   života, vše je prostě a nemilosrdně marné.   Ono se řekne žijte zdravě, dodržujte   životosprávu, vyhýbejte se stresu. Ale copak to   jde? Příběh na základě divadelní hry je ve   své podstatě platný v každé době, včetně   té současné? Že ne? Každý má možnost si to   zkusit. Ale pozor, ať dotyčný nakonec nedopadne   jako Řehoř Maršíček, hrdina tohoto   příběhu. Snímek ne tak komediální jako   úsměvný nad nástrahami života a lidí.   Vzniklé situace jsou příkladné a naprosto   uvěřitelné. Lidé jsou zkrátka různí. Na   celovečerní film neobvykle krátká stopáž,   avšak děj je postaven dobře. Nevzniká dojem   umělého natahování a vyloženě hluchých   míst. Vyprávění příběhu si pevně drží   tempo a hlavně ucelenou úsměvnost nad danými   situacemi, což je ohromné plus. Jsou tedy   životní jistoty vždy jisté? Tento snímek   napoví.

Tuhle dobu radostného socialismu jsem zažil a   nevzpomínám na ni příliš v dobrém. Není to   špatný film ale u řady našich komedií jsem se   pobavil o dost víc. U mě bohužel toto spojení   humoru a práce nějak nefunguje. Navíc je to   taky o vážných nemocech a to už mi s humorem   vůbec nejde dohromady. Herci byli vesměs dobří   ale víc než slušný průměr v tom vidět   nedokážu.

Mně se to líbilo, žádné složité   kličkování, jednoduchý děj, legrace dosti,   herci velmi dobří. Samé plusy do počtu že?   No, přece jen to není film, na který bych se   mohl dívat i vícekrát.

Myslím si, že v tomto filmu měl F.Husák asi   svou největší roli, když samozřejmě   nepočítám ságu o rodině   Homolkových.
Každopádně se toho kontrolora   nemocných s tou jeho slavnou životosprávou :-)   zhostil vskutku dokonale. A když k tomu ještě   přidáme J.Kemra v roli jeho záletného otce,   tak je o zábavu postaráno.

Hořká
komedie o nešťastném člověku.Klasická   "úsměvná" komedie. Na rozdíl od   kolegy recenzenta mi nevadí,takže   pohoda:-)Výborný Husák,jehož to byla asi   opravdu největší role.

Komedie Jaroslava Papouška, která mě vždycky   pobaví, a prohlásit, že více než jeho   Homolkovi, to už je u mě co říct. Nedivím se   místním kritikům, kterým film nic neříká,   protože zřejmě nezažili dobu socialistického   "rozkvětu" a všelijakých zášivek,   na které film sedí jako ulitý. Melouchy a   vysedávání v hospodě, to byl zřejmě   komunistický cíl pracujícího člověka.   Přijít do restaurace na oběd, narváno lidmi v   montérkách, kteří vydrželi převážně do   konce pracovní doby. Samozřejmě snad nejlepší   role Františka Husáka, který si to asi opravdu   užil. Bohužel větší příležitosti, než u   Papouška, Husák v českém filmu nedostal.

Komedie z kategorie těch "úsměvných"   k smrti nesnáším; tato je ještě navíc ke   všemu katastrofálně natočena ubohými   prostředky. Jedině její ústřední myšlenka   je dobrá: Jedinec, který chce ve společnosti   dosáhnout klidu a míru v duši, musí neustále   vzdorovat pokušením okolního světa, jenž jej   nutí zradit čistou věc. A jak by také ne;   vždyť pokušení je vlastní podstatou života.

Ta štětka...
Ne že bych byl nějakej echt hypochondr, ale tu a   tam i u mě infarkt zaťuká na dveře... Ze   stresu, z hrabání z práce – z toho věčnýho   mlácení pantem při prodávání sebe sama (o   nářadí a šroubech ani nemluvě :-). Proto si   občas s gustem zastonám. Jako, samozřejmě.   Suma sumárum za posledních mufnáct a něco let   už to byly řádově stovky dní nemocenské. A   ani jednou jedninkrát mi nepřišla kontrola...   Takže jsem časem docela zdrznul. A tak jsem se   rozhodl o nemocenské vymalovat. Přes pyžamo   jsem přehodil starý zacákaný plášť a než   jsem se starou štětkou (pardon) vylezl na   štafle, pustil jsem si k tomu z rádia „Tri dni   ma naháňali, ešče ňa nedostáááli...“   Takže jsem pak neslyšel přijít domů ženu,   která přiletěla ze služební cesty o den   dřív, teprve až na mě udělala „BAF!“ A   už mě vezli... S infarktem, kýblem naraženým   na hlavu a štětkou - s kolíkem zaraženým v   krku... Ale teď už jsem z nemocnice zpátky,   mám permanentku na bazén, přestal jsem kouřit   (bojím se ale svádění od švagra, až zase   začneme chodit na Viktorku) a na zákazníky i na   ženu se furt usmívám širokým srdečným   úsměvem šťastného debílka, tím širším,   čím hlasitěji na mě ječí kvůli slevě nebo   špatně vyžehlenému prádlu... // Ohledně   doporučení filmu – pan Husák odvedl čistou   práci, ať už na štaflích, při revizních   přepadovkách nebo pod kapačkami, jsou tam   dobré fórky i věci k nostalgickému pousmání,   ale stejně se na tuhle přímo ze života   omalovanou tragikomedii pro přeživší   pamětníky už asi nikdy nepodívám. Mám totiž   předsevzetí žít zdravě a to mimo jiné taky   znamená vyhýbat se depresivním zážitkům...   To si radši koupím (novou) štětku a místo   pouštění rádia si oba zazpíváme... ;-)

Co je v tomhle filmu komického, to fakt nevím.   Životní smůla jednoho člověka, který   téměř o vše přijde, jeho setkávání a   rozhovory s mnohem živějším otcem - jedna   deprese vedle druhé.