Vrátný od Maxima

Komedie klasicky francouzského střihu. Zápletka   muže žijícího dvojím životem i výchova   nástupce není nijak originální ale je to   solidně provedené filmsřské řemeslo kterému   pomáhá též dobré obsazení. Michel Galabru a   Jean Lefebvre nepotřebují komentář a Francis   Perrin je velmi schopný přihrávač o čemž se   přesvědčili Belmondo, Noiret Annie Girardot a   další francouzskė hvězdy. Dan Ceccaldi si zase   střihl jednoho ze svých roztomilých   bonvivánů. Už jsem viděl lepší francouzské   komedie ale stejně bych tenhle film hodnotil jako   lehce nadprůměrný.

Přiznávám, že v hodnocení tohoto filmu jsem   silně ovlivněna dojmem z konce let   sedmdesátých. Ještě si živě pamatuji, jak   mě děj filmu obklopoval v hledišti kina Morava   (Brno, Palackého třída 29), nyní již bohužel   zaniklém. V té době to bylo něco ... no   prostě fascinujícího. Tolik barev, tolik   peří, ta ženskost, akce, spád... Na   čtrnáctiletou holku to prostě muselo udělat   nesmazatelný dojem. A proto i po letech, nojo, je   mi už pětapadesát, mám Vrátného od Maxima   pořád stejně ráda.

Stejnojmenná divadelní hra byla svého času ve   Francii zřejmě hodně populární, neboť tento   snímek je v pořadí již pátým filmovým   zpracováním. Sešli se tu hned tři významní   herci, kteří se společně objevili i v   četnické sérii a tím jsou Claude Gensac, Jean   Lefebvre a Michel Galabru. Claude Gensac, známá   jako filmová manželka Louise de Funèse je nyní   po boku Michela Galabru. Snímek se sice označuje   jako situační komedie, ale spíše se jedná o   komedii odlehčenou, tedy výrazně odpočinkovou   a nijak zvlášť impozantní. Několik humorných   situací k zasmání se tu sice najde, ale Michel   Galabru prostě není takový komik, aby snímek   vytáhl mezi typické a dnes stále vyhledávané   klasické francouzské komedie. Jedná se o slabý   odvar, který po zhlédnutí bohužel velmi rychle   upadne v zapomnění.

Vrátný od Maxima
Abych se přiznal, tak jsem u starších   francouzských komedií zvyklý na daleko   srandovnější podívanou. Na druhou stranu   ovšem nemůžu říct, že bych se vyloženě   nudil. Film totiž obsahuje zajímavou zápletku,   vyskytuje se zde několik povedených   nedorozumění a rovněž potěší i netradiční   prostředí, ve kterém se větší část děje   odehrává.

Jsou samozřejmě lepší francouzské komedie,   ale snímek Vrátný od Maxima též stojí za   vidění. Je už spíše více postaven na   hereckých osobnostech, možno říci i   hvězdách. V druhé půli to bylo tak roztomile   veselé až to šlo pomalu na nervy, ale stále si   příběh drží úroveň.

Osobně preferuju jinej typ humoru, Vrátný od   Maxima ale důstojně reprezentuje francouzský   komediální žánr 70. let. Starší divadelní   předloha je tu znát (nejen) ve výpravě, ale i   v převzatých doslovných citacích (zazní tu   například hláška o anglickém králi, ačkoliv   v době vzniku filmu měli v Anglii královnu).   Výborný Michel Galabru, za všech okolností   okouzlující Claude Gensac, úsměvný Francis   Perrin plus několik bezmála akčně vtipných   situací (které mimo jiné dodává vždy   směšná Dominique Davray).

Galabru vystoupil ze stínu Fenése a vydal se   svou cestou. Stalo se tak sice již delší dobu   před tímto filmem, ale v tomto filmu to bylo   více, než-li zřejmé. Díky za to. Stalo se tak   ještě za života Funése, takže věděl, že   má schopného následovníka. Výtečný zde byl   i vynikájí Daniel Ceccaldi.