FDb.cz > Volyň (2016) > Tisk

Volyň (2016)

Příběh filmu Volyň začíná roku 1939 optimisticky – svatbou starší dcery polského sedláka Głowackého. Ten žije se svojí rodinou na Volyni, kde vedle sebe v poklidu po mnoho let bydleli Poláci, Ukrajinci, Židé i Češi. Jeho mladší dcera Zosia se zamiluje do ukrajinského souseda Petra, jenže otec jí za muže vybral bohatého polského hospodáře Skibu, staršího vdovce se dvěma dětmi. Pro romantickou lásku není v tomto kraji místo a Zosia se stane Skibovou ženou. Jejich soužití však záhy naruší válka. Oba se stávají svědkem bouřlivých historických událostí – okupace sovětské, nacistické a nakonec akcí ukrajinských nacionalistů. Jejich útoky proti polskému obyvatelstvu kulminuji v létě 1943. Mladá žena musí před sousedskou nenávistí a brutalitou uchránit nejen sebe, ale také své blízké.

Inspirací pro filmovou verzi Volyně se stala kniha Stanisława Srokowského Nenávist i vzpomínky přeživších účastníků volyňských masakrů. Podobnost tématu nedá nevzpomenout na Smarzowského předchozí snímek Růžena (Róża, 2011), v němž se tvůrce také vrátil do pohraničních oblastí Polska, v tomto případě do východního Pruska, aby představil komplikovanou historii kraje v době kolem druhé světové války. V obou případech zobrazil tragické události svým specifickým naturalistickým způsobem, který mu domácí kritika často vytýká. I přesto se Smarzowského filmy trvale řadí mezi komerčně nejúspěšnější, nejspíš i proto, že režisér úmyslně využívá všech výrazových prostředků k dosažení silného diváckého prožitku a katarze.

Není tajemstvím, že realizace Volyně byla nákladná a že na dokončení snímku finančně přispěli i sami diváci. Díky tomu vznikla historická freska, která zároveň promlouvá k současnosti. Volyň razantně připomíná, že nenávist mezi národy plodí znovu nenávist a ta vede často k hrůzným činům. Na LFŠ uvedeme hybridní verzi filmu doplněnou historickými informacemi, určenou pro zahraniční publikum.

Petr Vlček
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017

režie:
Wojciech Smarzowski

hraje:

Michalina Łabacz (Zosia), Arkadiusz Jakubik (Skiba), Vasili Vasylyk (Petro), Adrian Zaremba (Antek Wilk), Lech Dyblik (Hawryluk), Jacek Braciak (Głowacki), Izabela Kuna (Głowacka), Janusz Chabior (kněz Józef), Matylda Krajewska (Marysia Skiba), Ignacy Sut (Franek Skiba), Gabriela Muskala (Bronka), Tomasz Sapryk (Izaak Meltzer), Wojciech Zieliński (Chmura), Etl Szyc (Chajka Meltzerová), Jarosław Gruda (Lisowski), Grzegorz Wojdon (fotograf Zawiślak), Ireneusz Czop (kněz Adam), Remigiusz Jankowski (důstojník SS, rok 1941), Eryk Lubos (Zajdel), Oleksandr Chesherov (Mykoła Melnyczuk), Iryna Skladan (Olga Hapyna), Maria Sobocińka (Hela), Oleksandr Zbarazkyi (Wasyl Huk), Gieorgii Povolotskyi (mlynář), Andrzej Popiel (Romek Głowacki), Beata Łuczak (Hawrylukova manželka), Oles Fedorchenko (Iwan Huk), Luydmyla Honcharowa (Petrova sestra), Serhiy Bachyk (Andrij), Volodymyr Protsiuk (Orłyk), Przemysław Strojkowski (kapitán Zygmunt Krzemieniecki), Ignacy Klim (Mosiek Kac), Daniel Garbacz (Jasiek 1941), Wiktor Madejczyk (Jasiek 1943), Roman Skorovskiy (Stiepan Szuma), Gera Sandler (starý Žid), Mateusz Janicki (německý poddůstojník, rok 1942), Pavel Kryksunou (Rabuś), Zacharjasz Muszyński (banderovec Bohdan)

scénář:
Wojciech Smarzowski

kamera:
Piotr Sobociński

hudba:
Mikołaj Trzaska

kostýmy:
Wanda Kowalska (kostýmy civilní), Paweł Grabarczyk (kostýmy civilní), Magdalena Rutkiewicz (kostýmy vojenské), Agata Drozdowska (kostýmy vojenské)

střih:
Pawel Laskowski

zvuk:
Jacek Hamela, Katarzyna Dzida

producent:
Dariusz Pietrykowski, Andrzej Połeć, Feliks Pastusiak

kaskadér:
Paweł Jusiński, Łukasz Czubak