Ulice zatracenců (1977)

Ulice zatracenců (Damnation Alley)
45.5 %
 
 

Damnation Alley

Další název: Alej prokletí; Alej zatracení

    Žánr: sci-fi / drama / thriller
    Země: Spojené státy americké
    Délka: 91 min.
„Budoucnost nevypadá dobře.“
Předlohou pro sci-fi zkušeného režiséra Jacka Smighta Ulice zatracenců (1977) byl vynikající román klasika žánru Rogera Zelaznyho (u nás vyšel letos pod případnějším názvem Alej prokletí v plzeňském nakladatelství Laser). Ze Zelaznyho napínavého, poeticky drsného dobrodružství si scenáristé vypůjčili jen základní situaci. Na Zemi, nukleární válkou proměněné v nehostinnou poušť, přežívají jen malé ostrůvky lidských společenství, mezi nimž téměř neexistuje spojení. Hrdina vyprávění, mladík Tanner, se stane řidičem obrněného vozidla, jež jedině může překonat předlouhou "ulici zatracenců ", cestu přes kontinent, plnou neznámých, smrtících nebezpečí. Zatímco v motivicky výrazně bohatší literární verzi veze hrdina se svými společníky z Los Angeles do Bostonu sérum proti morové epidemii, ve filmu je cesta sebezáchovným aktem skupinky vojáků, kteří se chtějí dostat ze zničené raketové základy v kalifornské poušti do Albany ve státě New York, odkud zachytili rádiové signály. Prvky road movie se ve snímku spojují s motivy typické postkatastrofické sci-fi. Filmový Tanner, který příznačně přišel o své literární křestní jméno Hell, není svobodným "pekelným andělem", ale jedním z vojáků, podílejícím se na americké "odvetě " za drtivý nukleární útok Sovětského svazu. V mladém muži, kterému se příčí armádní dril, se probouzejí pacifistické myšlenky, jež se však nikterak nedotýkají toho, jak bez skrupulí zatočit s mutovaným obřím hmyzem nebo se zdivočelými násilníky z hor. Hrdina na cestě přibírá další společníky: komisního majora Dentona, půvabnou zpěvačku Janice a toulavého chlapce Billyho, který umí výborně házet kamením. Jednoznačný happy end poutníkům zaručuje šťastnou budoucnost v idylické krajině, nedotknuté katastrofou a obydlené početnou laskavou společností... Tento i další logické propady (např. skutečnost, že dva roky po nukleární katastrofě Zemi netrápí zvýšená radiace) svědčí o myšlenkové prostoduchosti vyprávění, ještě podpořené inscenační naivitou. Levně pořízený snímek se téměř celý natáčel ve známém Monument Valley, jehož bizarní skalní útvary a malebné pouštní přesypy posloužily technikům k vytvoření prostých vizuálních efektů, spočívajících hlavně v "dramatickém" přebarvení oblohy; podobně naivně působí "zmutovaný " hmyz. Skutečnost, že Ulice zatracenců byla natočena ve stejném roce jako např. legendární Hvězdné války, plné filmařských fines a brilantně zvládnutých zvláštních efektů, odsuzuje Smightův film mezi vysloveně druhořadou podívanou. Nic na tom nemění ani herecká účast tehdy populárního Jana-Michaela Vincenta a známé Dominique Sandaové.

-ap-, Filmový přehled 1994/9/37

režie:
Jack Smight
 
 
hraje:
Jan-Michael Vincent (Tanner), George Peppard (Denton), Dominique Sanda (Janice), Paul Winfield (Keegan), Jackie Earle Haley (Billy), Kip Niven (Perry), Robert Donner (násilník), Seamon Glass (muž z hor), Trent Dolan (technik), Mark L. Taylor (Haskins), Bob Hackman (plukovník), Erik Cord, Terrence Locke, Marcia Holley
 
 
námět:
Roger Zelazny (román Alej prokletí)
 
 
scénář:
Alan Sharp, Lukas Heller
 
 
kamera:
Harry Stradling
 
 
hudba:
Jerry Goldsmith
 
 
kostýmy:
Michael Hoffman, Jennifer L. Parsons
 
 
střih:
Frank J. Urioste
 
 
zvuk:
Bruce Bisenz
 
 
produkce:
Jerome M. Zeitman, Paul Maslansky
 
 
titulky-česká verze:
Tomáš Tintěra
 
 
dabing:
Lucie Musílková (dramaturg dabingu)
 
 
zvláštní efekty:
Milt Rice
 
 
koordinátor kaskadérů:
Dean Jeffries
 
 
vizuální efekty:
Matthew Yuricich
 
 
výprava:
E. Preston Ames
 
 
výkonný producent:
Bobby Roberts
 
 
vedoucí výroby:
Hal Landers, Bobby Roberts
 
 
Copyright © 2003-2019, HyperMedia, a.s.. Všechna práva vyhrazena. Návštěvnost měří NetMonitor.
Šíření nebo publikování jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu provozovatele je zakázáno.