Tichá bolest

Nadporučík: Nějaké dotazy?
voj. Kadavý: zde!
Nadporučík: Co je, Kadavý?
voj. Kadavý: Co je to ÚNZMV Brno?
Nadporučík (zaskočen): Máte moc řečí, furt pindáte, Kadavý, a při politickým školení mužstva nedáváte pozor. Jinak byste to musel vědět.
svob. Fridrich: Já to taky nevím.
Nadporučík (zaskočen ještě víc): Stejně je to, tajný.

Kopřiva: Rozuměl jste rozkazu?
Kadavý: Rozkazu jsem rozuměl soudruhu nadporučíku. Ale odmítám ho splnit. Neudělám to, protože to není možný. Přece Vám musí bejt jasný, že se tank v tomdle močále utopí, hned jak do něj vjede. To nemůžete myslet vážně.
Kopřiva: Vypadá to, že se Vás nikdo nezastane, Kadavý. Vojáci nemaj rádi zbabělce. Právě jste si podepsal minimálně dva roky kárňáku, Kadavý. Tam už z Vás udělají chlapa. Nu což vojáci.
Budu řídit sám! Funkci velitele tanku převezme po mě desátník Anděl.
Anděl: Ale já přece, já..
Kopřiva: Jste snad baba jako Kadavý?!
Anděl: Ne.
Kopřiva: Je to jednoduchý Anděl, zavoláte "Do tanku v tank", no a všichni nalezeme dovnitř. I Vy, protože velitel tanku při brodění uzavře poklop...

Nadporučík: Co tak vejráte, Kadavý? Copak jste ještě neviděl tank?
voj. Kadavý (u tanku vidí nahou Vlastu): Takový ještě ne?
Nadporučík: Něco se Vám snad nezdá Kadavý?
voj. Kadavý(s vážnou tváří): Že nemá hlaveň.
voj. Gašparík: Neočumuj tam a pojď blíž, ať tě pan nadporučík slyší, vole!!!!!
Nadporučík: Slyšel jsem dobře?! Co mělo znamenat to oslovení?
voj. Gašparík: To mi jen tak ulítlo, to vole. To se tak řiká.
Nadporučík: řekl jste, pane nadporučíku.Já nejsem žádnej buržoazní lampasák. Já jsem socialistický a pro vás zásadně soudruh.