FDb.cz > Švanda dudák (1937) > Tisk

Švanda dudák (1937)

POZOR SPOILER
  
Na vesnici je veselo. Je totiž masopustní úterý. Kalafuna přichází pro Švandu. Nejprve dostane vynadáno od Korduly, že jí budí dítě a Švandovi se nechce z domu.  
U Trnků se cpe pan Johan. Je to vrchnostenský písař. Ten by rád jejich Dorotku, ale ta moc veliký zájem zrovna nemá. Zato má zájem o Švandu, za kterým zrovna přichází, a povídá mu o Johannovi. A on jí zase vypráví o penězích. Tedy o těch, co bude mít.
Jinde u brány stojí dívka, se kterou má Johan dítě. Ona vyhrožuje, že půjde za vrchností a on jí nadává.  
Švanda hraní u muziky kazí, a je Kalafunou poslán pryč. Tak si tedy jde milý dudák nasupeně sednout ke stolu. Zde slyší vyprávění o dalekých krajích a snadném výdělku. A to rozhodne. Naposledy zahraje a odchází.  
Paní kněžně se sděluje věc o nemanželském dítěti písaře a Terezky. Ale že přitom ještě chodí za Dorotkou. 
Švanda je s ní naposledy, a překvapí je její otec. Jde opět řeč o penězích, které Švanda bude mít, ale tatík tomu nevěří.  
V daleké cizině, mezi moslemíny, prochází se Pantaleon Vocílka. Majitel hostince mu vyžvaní, že se Švanda chystá do paláce hrát princezně. Vocílka jde ihned za ním, a vnutí se mu jako jeho cekretář a komorník. Chvíli poté se zde objeví Kalafuna s Dorotkou. Je to radostné shledání.
Dorotka chce hned zpět domů, ale Švanda odmítá. Má přece cekretáře, a s ním bude mít ne tisíce, ale miliony. Dorotce se však Vocílka nelíbí. Švanda dělá pána a bohatě je hostí. A v tom okamžiku přichází pozvání do paláce. Ani to se Dorotce nezamlouvá. Nejde jí o palác, ale o princeznu. Proto přemlouvá Kalafunu, aby se vydali za Švandou. Ten je pro, ale až spořádá vše, co je na stole k jídlu.  
V paláci se předvádějí baviči ze všech koutů země. Ale princezna se nebaví.
Na řadu přichází Švanda, a při jeho písničce se princezna Zulika usměje, a dokonce i tančí. A hned by jej chtěla za ženicha, což ovšem nechce on, ani na naléhání Vocílky.  
I sám vládce děkuje a dává obrovskou odměnu. Pak hlásá řeči o svatbě. Jenže to už sem vrazí Dorotka s Kalafunou. Vocílka vladaři nakecá, že ti dva jsou blázni a panovník je nechá zavřít do komnaty. Poté sem přichází princeznin odmrštěný nápadník, a Švandu bere jako zajatce. Vocílka je milostivě propuštěn, aby doma zvěstoval, jak se zde povede cizincům. Cekretář milerád poslechne a mizí i s bohatou odměnu v neznámu.  
Švanda konči na popravišti a má mu být useknuta palice. Jenže on má poslední přání zahrát si na dudy. Je mu to povoleno, a jakmile spustí, všichni začnou tancovat. Toho dudák využívá a prchá. 
Doma v hospodě se zde, kde se vzal tu s vzal, objeví Vocílka. Švanda, který se již sem také vrátil, mu odpustí, a když slyší, že se vrátila Dorotka, spěchá za ní. Ta jej však již nechce ani vidět. To jej naštve a slibuje, že bude hejřit ještě více než dosud. Mírně přiožralý se dopotácí na popraviště a zahraje na dudy.  
Když tak hraje, objeví se postavy jakési strašidelné, a tancují kolem něj. Dorotka jej nalézá v mdlobách na zemi.  
Švanda se probírá ze šoku. A v hospodě navrhuje kamarádům, že budou hrát lidem ve městech, a to prý bude peněz. Nu, není daleko od pravdy. Opravdu se jejich hudba líbí a penízky se sypou.  
Zato doma se odehrává velké drama. Schyluje se ke svatbě Dorotky a písaře. Naštěstí se projeví zásah paní kněžny. K Dorotce domů přijde její lokaj i s Terezkou, a oznamuje, že se potvrdilo jeho otcovství. A musí si ji vzít za ženu.  
A to už kněžně pod okny hraje Švanda. Když se spolu setkají, vypráví jí, že je nalezenec a rodičů nepoznal. Také o své lásce a potížích s hajným, jakožto Dorotčiným otcem.  
Další den přichází kněžna do hospody, aby vyřídila pár velmi nutných záležitostí... 
 
   Autor: Pitryx

režie:
Svatopluk Innemann

hraje:

Jiří Dohnal (Švanda), Helena Bušová (Dorotka), Jaroslav Marvan (Trnka), Theodor Pištěk (Kalafuna), Betty Kysilková (Kordula), Jaroslav Gleich (zpěvák), Miloš Hajský (houslista), Josef Gruss (Vocílka), Karla Oličová (Zulika), Stanislav Neumann (sultán, Zuličin otec), Otto Rubík (Alamír), Božena Svobodová (kněžna), Karel Jičínský (správce), Jan W. Speerger (chasník v hospodě), Josef Kotalík (vysloužilec Šavlička), Josef Steigl (Johan, písař ze zámku), Darja Hajská (Terezka, matka Johanova dítěte), Bohdan Lachman (komorník ze zámku), Karel Němec (hostinský v Cařihradu), F. X. Mlejnek (Kouzelník), Elsa Vetešníková (odaliska), Vladimír Pospíšil-Born (velitel princovy stráže), Jan Černý (žalářník), Frank Rose-Růžička (člen popravčí čety), Václav Mlčkovský (hospodský), Josef Sládek (návštěvník hospody), Ferdinand Kohout (návštěvník hospody), Filip Balek-Brodský (návštěvník hospody)

námět:
Josef Kajetán Tyl (divadelní hra)

scénář:
Karel Hašler, Svatopluk Innemann

kamera:
Karel Degl, Václav Hanuš

hudba:
Erno Košťál

výprava-architekt:
Alois Mecera

střih:
Svatopluk Innemann

zvuk:
Hans Richter

vedoucí produkce:
František Jerhot

zpěv:
Theodor Pištěk, Josef Gruss, Jaroslav Gleich, Jiří Dohnal

choreografie:
Jelizaveta Nikolská

odborný poradce:
Karel Hašler