FDb.cz > První dostaveníčko (1941) > Tisk

První dostaveníčko (1941)

"První dostaveníčko" - je zároveň prvním jemně a osvěživě zábavným filmem francouzského původu, který zastupoval pařížskou výrobu novější doby na plátnech protektorátních biografů. Přednosti tohoto filmu nespočívaly snad v přílišné originalitě a avantgardní technické průbojnosti. Ale jak je dovedné, jisté, vybraně vkusné, jemné a zábavné toto filmové dílo režiséra Henri Decouina.

Jeho příběh půvabné chovanky sirotčince Micheliny sice zprvu zavádí diváka do poněkud již příliš povědomého ovzduší dívčích opatroven, kde svěží a rozdychtěné mládí je odsouzeno živořit v chladu žárlivých a staropanenských dozorkyň (slovo vychovavatelka by pro tyto megery bylo příliš lichotivé), ale záhy vtipné obraty a překvapivé vyústění a osvětlení situací zdánlivě banálních, vždy znovu získávají a překonávají diváka. I když se tu setká třebas se stopou takového Franceova Silvestra Bonnarda v dějové konstrukci, nebo i s poplatností takovému Rostandovu Cyranovi. Vždyť stárnoucí, osamělý a nikterak vnějškově vábný profesor inzerátem a a ušlechtilým slohem i obsahem svých dopisů získá čisté srdce mladičké dívky, která však pokládá za autora dopisů mladého krasavce, s nímž ji profesor sblíží, když Michelina, která utekla z ústavu najde útulek v profesorově moderním internátě pro nevycválané zmetky takto synky z bohatých rodin.Dramatické střetnutí Micheliny s tou snobskou čeládkou, stejně jako vyhrocení situace mezi mladíkem, který se postupně do Micheliny zamilovává a profesorem, se málem vymyká z lehýnké a lidsky teplé tóniny a celkové linie filmu. Bylo však nejen zásluhou režisérské jistoty, ale i znamenité hry interpretů, že scény nejednou na svou dobu choulostivé nepůsobily násilně.

Především zde byla rozkošná Darrieuxová, neodolatelná zejména ve scéně svého ostýchavého příchodu na první dostaveníčko. Ale opravdovým překvapením byly postavy obou profesorů. Zejména pak dobrácký a sympaticky nevzhledný profesor literatury Fernanda Ledouxe je lidsky tak přesvědčivá postava, jakých nebylo přespříliš ve světovém filmu. Velmi vhodný protějšek mu tvoří rovněž životná figurka světáckého matematika, vytvořená osobitě znamenitým Jeanem Tissierem. Velmi sympatický mladý muž sportovního typu tvoří vhodný protějšek Darrieuxové. Film byl tehdy dabován do německé řeči a definitivnímu posudku zejména hereckých výkonů by bylo třeba slyšet interprety ve své mateřštině.

Dokonalá synchronizace vylučovala rušení dojmu a i při poněkud banální závěrečné glorifikaci mládí odcházel jistě tehdejší divák ze svého kina osvěžen a okouzlen tímto příjemným filmem.  Autor: Asmodej

režie:
Henri Decoin

hraje:

Danielle Darrieux (Micheline Chevassu), Rosine Luguet (Angéle), Gabrielle Dorziat (ředitelka sirotčince), Suzanne Dehelly (slečna Christophine), Fernand Ledoux (Nicolas Rougemont), Jean Tissier (Roland), Louis Jourdan (Pierre Rougemont), Jean Parédès (Max de Vatremont), Sophie Desmarets (Henriette Lefranc), Elisa Ruis (Marie), Hélène Bellanger (chovanka sirotčince), Simone Valère (chovanka sirotčince), Françoise Christophe (chovanka sirotčince), Luce Fabiole (servírka), Paul Faivre (číšník), Christian Duvaleix (student), Henri de Livry (prodavač), Daniel Gélin (Chauveau-Laplace), Georges Mauloy (ředitel školy), Jacques Charon (student), Jacques Dacqmine (student), Jacques Courtin (student), Serge Berry (student), Olivier Darrieux (student), Georges Marchal (Jean de Vaugelas), Marcel Maupi (taxikář), Annette Poivre (chovanka sirotčince), Maurice Marceau (student), Gilles Queant (student), André Reybaz (student), Pierre Ringel (student), Robert Rollis (student), Renée Thorel (profesorka), Jean Négroni (student), Guy Marly (student), Claire Mafféi (chovanka sirotčince), Georges Patrix, Georgette Tissier, Jeanne de Carol, Jane de Carol, Jacqueline Gauthier (chovanka penzionátu), Jacques-Henri Duval (student)

kamera:
Robert Lefebvre

hudba:
René Sylviano

výprava-architekt:
Jean Perrier

text písně:
Louis Poterat