Pi

Pí.ovina
Pro mě, jakož to naprostého ignoranta vyšší   matematiky by byla sama základní kostra   příběhu kvalitním psycho a s těmi správnými   ingrediencemi by bylo zaděláno na strhující   zážitek. Jenže tento psychedelický,   paranoidní, rádoby umělecký nářez, snímaný   pro větší art-efekt zrnitou, vysokokontrastní,   černobílou kamerou, zabírající prazvláštní   úhly a doprovázený zvuky ustavičného,   bušivého tuc tuc, se u mě - narozdíl od   většiny zdejších uživatelů, definitivně   minul pozitivním účinkem. Naordinování   duševní choroby hlavnímu hrdinovi, přídavek   náboženského fanatizmu, výkyvů na burze,   matematických teorií a záhadného čísla,   které jsou údajně klíčem k existenci lidstva   by bylo zajímavé, ale zde se bohužel sloučilo   v neuvěřitelný pseudo-vědecký blábol, který   se plácal v únavném a nudném ději. Od   totálního zhnusení a migrény mě zachránila   Plzeńská 12.

3,14
Napínavý debut scénáristy a režiséra Darrena   Aronofského. Film úchvatně natočený na vysoce   kontrastní černobílý materiál pomocí   nejrůznějších novátorských a syrových   kameramanských technik evokuje paranoidní svět   Poea a Kafky v neurčitém rámci science fiction.   Aronofsky ponechává většinu otázek viset ve   vzduchu bez odpovědi až do závěru filmu a   udržováním diváků v nevědomém tápání   dále umocňuje chaotickou, osvěžující a   často impozantní atmosféru snímku. Jeho   schopnost zachytit zběsilost a zmatek při úprku   po časové ose do nekonečna, abychom vzápětí   narazili na konec slepé uličky, dotváří toto   oslnivé a výjimečně znepokojivé dílo.

Aronofsky je kapitola sama pro sebe. Snímek Pí   jsem viděl až po shlédnutí Requiemu a Black   Swan. Z tohoto srovnání lze vyčíst, že se   Aronofsky začíná postupem času přibližovat   "normálním" divákům, neboť Pí je   velmi svébytný film. Hudba skvělá, kamera   taktéž a myšlenka zajímavá, ale pokud   čekáte něco, co by se dalo pochopit, jste na   špatné adrese. Nemůžu s zbavit názoru, že ty   léky, co ve filmu hlavní hrdina pořád dlabe,   jsou z daleko pestřejší sbírky Aronofskyho.   Nedokážu si představit, že by tohle natočil   člověk v nesjetém stavu...

Moje první setkání s Darrenem Aronofskym. Už   podle nástřelu příběhu, který jsem si před   shlédnutím pročetl mi bylo jasný, že tohle   nebude žádný mainstream. Zkrátka jsem čekal   nějakou psychárnu. Jenže skutečnost byla   ještě mnohem horší/lepší. Chvíli mi trvalo,   než jsem se naladil na stejnou vlnu s   režisérem, ale od tý doby…Jo i ta samotná   myšlenka, ten nápad je sám o sobě zajímavý a   mohlo z toho vzniknout z velké části docela   konvenční drama. Jenže Aronofsky se vydal   úplně jinou cestou. Cestou, která u mě   téměř vždy vítězí – snímek má totiž   úžasnou atmosféru. Z velké části za to   může kamera, pravda, černobílé ztvárnění   samozřejmě není nic co by dnes ještě někoho   dokázalo zvednout ze židle, na druhou stranu,   málokterému modernímu počinu tenhle způsob   vyobrazení sedne tak jako „Pí“. Jenže to   není rozhodně jediná věc, jež s vizuálem   dělá divy – zběsilý (přesto jsem   přesvědčen že pečlivě promyšlený) střih,   nepříjemné zvuky, obrovské množství až   extrémně přiblížených záběrů na mnohdy   nepodstatné detaily, periodicky (vždyť je to   jenom o matematice, nebo ne?) se opakující   scény, na první pohled zcela nepatřičná   elektronická hudba, která ve finále jenom   podtrhuje chlad a depresi ze snímku přímo   tryskající…A pak ty snové pasáže…To je   kapitola sama pro sebe – už tak vystupňovaná   atmosféra přechází plynule z mrazivě   groteskní až do hororově hrůzné. A tyhle   scény tvoří vrchol celého tohoto dílka.
  Jo, příběh je jedna věc, jenže když   nefunguje zbytek, je to velký problém. V mých   očích však je tady onen příběh jenom   příjemným bonusem navíc, který, ne že by byl   úplně odsunut na vedlejší kolej, ale spíše   je jenom záminkou pro ony, na pohled až   příliš jednoduché, ale možná proto tak   geniální vizuální orgie. Opravdu mě nenapadá   jiný snímek, který by tolik těžil z   atmosféry (navíc tolik vystavěné právě na   obrazových prostředcích). A to je právě   největší klad Aronofskyho prvotiny –   atmosféra mě zcela pohltila, na čemž má   velkou zásluhu určitě i Sean Gullette. O tomhle   klukovi jsem v životě neslyšel, ale po jeho   skvělém výkonu jeho jméno jen tak nezapomenu.   Jsem však upřímně zvědavý, jestli budu mít   někdy odvahu/náladu tuhle depresi shlédnout   znovu. Ať už se rozhodnu jakkoliv, tahle věc si   to rozhodně zaslouží…

Pro mě nejoblíbenější Aronofskyho film.   Manselova hudba, kamera a vysoký kontrast obrazu   to vše dělá z Pi nezapomenutelný film.   Obzvláště ten kontrast se k tomuto filmu   opravdu hodí.

Je ovšem pravda, že běžnému   spotřebiteli bych se asi bál film doporučit.

Surrealistický snímek s výbornou hudbou, který   - přestože se odehrává v době svého vzniku -   si zaslouží nálepku "cyberpunk"   mnohem více, než většina braku, která se za   něj vydává.

neodporúčam
myšlienka filmu - základ sveta je matematika z   matematiky za rozvinula fyzika ,s fyziky chémia s   chémie biológia to je plus, mínus je ,že film   nič nehovorí ľuďom s priemerným matematickým   vzdelaním.Film je deptajúca nuda.

Asi jsem do tohohle filmu vkládal až moc velké   naděje. Zápletka je sice geniální a zároveň   originální, i hlavní role je dobře obsazená,   ale jako celek mi to přijde trochu nedotažené.   O tom taky svědčí to, že film má necelou   hodinu a půl. Ale i tak jsem rád, že se   konečně našel nějaký režisér, který dává   filmům úplně novou tvář a točí něco, co   člověk jinde neuvidí. Ať už jde o   zpracování nebo o děj.

hodně povedení film je to parádně natočeno i   zahráno
režisér odvedl skvělou práci   není to sice žádná limonáda ale parádní kus   filmu

Možná ne tak složitý a hloubkomyslný, jak by   se mohlo na první pohled zdát, ale nepochybně   velmi kvalitně vizuálně vyvedený snímek.