Opice v zimě

Jean Gabin a Jean-Paul Belmondo v jedinečném   příběhu dvou odlišných a zvláštních   osobností. Dobře zpracovaný scénář s   výbornými dialogy kombinuje emoce, nostalgii a   akci v kontextu s obdobím po druhé světové   válce. Jeden je majitelem hotelu, druhý se   spoustou iluzí a vážnými úmysly, se svou   dcerou pobývající v dětském domově, opustit   Francii a uskutečnit své sny ve Španělsku.   Když se oba potkají, vytvoří pevné pouto a   prožijí spolu spoustu opilecký eskapád, z   nichž nezapomenutelným vrcholem je na pláži s   ohňostrojem. Možná se příběh starého muže,   který cítí váhu času na svých bedrech v   kontextu s mladým plného ideálů, může zdát   poněkud naivní, ale v plné skromnosti se jedná   o srdce symbolického tématu. Plynutí času,   zbytky života, vzpomínek zážitků a toho, co   zbývá ještě prožít. Skvěle se tak zobrazuje   strach z věku. jedná se o osobní vizi   člověka, nikoli toho, co právě prožívá, ale   toho, co už prožil. Obě postavy generačně   odlišné tak sdílejí touhu žít svůj sen a ve   své fantazii čeho se mohou prožitkově dotknout   vlivem alkoholu. Ano, opice v názvu snímku tak   není zvíře, ale alkoholové opojení. A co se   týče zimy... Pojem ´podzim života´ je už   jistě známý, takže tady jde myšlenka ještě   dál. A když se to vezme kolem a kolem, i když   se jedná o humorný příběh, svým způsobem je   to depresivní a smutný. Snímek ještě z nové   francouzské vlny, kdy Gabin už něco znamenal a   Belmondo na svou slávu ještě stále čekal.   Opilecká óda, která se stala francouzským   klenotem.

Během natáčení se z obou herců v hlavních   rolích stali přátelé, což se přeneslo i do   filmu samotného. Oba herce velmi sbližovala   jejich záliba ve sportu, hlavně ve fotbale,   který si spolu zahráli na pláži po   natáčení.

Úsměvný příběh dvou lidí, kteří se   setkali na pobřeží v Normandii. Je po letní   sezóně a většina hotýlků a penzionů má   zavřeno. Jednen z těch, který je v provozu,   vlastní postarší muž Albert Quentin. Bývalý   alkoholik. Při bombardování za války slíbil a   prohlásil, že pokud to přežije, už se nikdy   nenapije. Druhým muž je podstatně mladší.   Jmenuje se Gabriel Fouquet a do městečka si   přijel pro svoji desetiletou dcerku umístěnou   ve zdejším internátě. Sám má dost potíží   s alkoholem. Setkávají se tedy dva muži, jenž   mají něco za sebou a měli společný problém.   Mnoho sklínek dobrého pití. Ve filmu se   střídají vážné i úsměvné situace, ale   především sledujeme herecký koncert Jeana   Gabina a Jeana-Paula Belmonda.

Belmondova filmografie je velice rozmanitá a   tento film o přátelství dvou alkoholiků je   toho krásným příkladem. Škoda jen, že   takovéto filmy jsou soustředěny do počátku   jeho kariéry a v českých luzích a hájích   jsou skoro neznámé. Naposledy běžel tento film   v televizi někdy v devadesátých letech   minulého století - stejně jako filmy Práskač   (Le Doulos; 1962), Doktor Popaul (Docteur Popaul;   1972), Nadvakrát (A Double tour; 1959), Honba na   muže (La chasse a l'homme; 1964), Záhadný   kontraband (Échappement libre; 1964), Banánová   slupka (Peau de banane; 1963). Škoda, že je   televize nevysílá častěji. Snad je někdy   někdo vydá na DVD jako se stalo u tohoto filmu.