O věcech nadpřirozených

Mně všechny povídky připadly zbytečně   nastavované. Dívat se na to dá vcelku v   pohodičce, ale ta nastavovanost a tím dlouhá   stopáž mi zde trochu vadily. Film to není   nějak super, ale jako odpočinková věc k práci   je dobrý

První povídka (Glorie) je vlastně domyšlená   představa toho, jak by se asi vedlo na zemi - a   mezi lidmi! - jednomu ze svatých mužů, jež kdy   církevní tradice a světská sláva ověnčila   svatozáří. Zjistilo by se tudíž - stejně   jako v této komedii -, že svatí jsou   upotřebitelní, jen když jsou bezpečně mrtví   a bezproblémoví, ale jako živé a přítomné   že by je nikdo nechtěl, bál by se jich a   vyvolávali by jen nepříjemnosti a rušivé   sběhy lidu. Jak roztomilé, že jedině při   vykonávání tělesné potřeby odpoutá se   stydlivě gloriola na chvíli od nešťastného   dobráka, jenž se jí nemůže zbavit, dokonce   ani tehdy ne, když se přímo - na radu lékaře   - rouhá Pánubohu! A tak teprve, když se onen   postižený rouhá lidem, tj. když je zlý na   lidi, na člověka, podle humanistů na toho   jedině pravého Pánaboha, teprve pak se té   nechtěné okrasy konečně zbaví - jistě s   předsevzetím, po této naučné lekci z   morálky, že lidem se prokazovat dobro   nevyplácí.
V tom je první povídka podobná   třetí, totiž v znázorněném pořekadle   "za dobrotu na žebrotu". Ve třetí   povídce se ale jedná také o tom, že kdo   přivede člověka k životu, stává se pak jeho   doživotním dlužníkem, nikoli naopak, a že   trest za zachráněný život by měl být stejný   jako trest za vraždu - k čemuž vydatně   přispívá i všemocný úřední šiml, který   má na to jednou svoje potvrzení a razítka a   nezviklá ho ani zjevná fyzická existence   živého člověka, který jím byl jednou   provždy prohlášen za mrtvého. Oběť svého   dobrého skutku - třebaže náhodného,   vzniklého z nehody - byla pak nucena plížit se   tmou tajně do svého bytu jako ten nejhorší   vyvrhel, zločinec a štvaná zvěř. Připomíná   mi to mé vlastní návraty do domu plného   nenáviděných sousedů, jež si ošklivím, byť   i jen letmo, potkávat na chodbě - a to jsem   nikomu nic dobrého neprovedl, na svět nikoho   živého nepřivedl!

Žádný zázrak, resp. věc nadpřirozená tenhle   film, a přece je to doklad jistého stupně   vývoje českého filmu a zejména herců samých.   Někteří výslovně přehrávají a jejich   výkon působí jaksi plošně/Marvan, Kopecký/,   jiní svou postavu odehráli civilněji, a tím se   přiblížili modernějšímu a přirozenějšímu   pojetí i z dnešního pohledu, čímž tento fim   posouvají jako celek do přijatelných poloh   dneška/Pešek,Nový/. Jako celek jde o slabší   adaptaci Čapkových povídek.

Slabý povídkový film...
...který nijak zvlášť výrazně nezaujme.   Relativně dobrá je ještě tak první povídka o   úředníkovi banky se svatozáří, tato   myšlenka je poměrně vtipná a zábavná jakož   i celá povídka, ty ostatní dvě jsou nudné a v   podstatě o ničem. Dávám po delší úvaze 4   body za povídku č. 1, zejména pak za   přítomnost vynikajícího herce Ladislava   Peška, jehož herectví patří k tomu   nejkvalitnějšímu, co v naší kinematografii   bylo zaznamenáno.

V globálu průměrný film, ve skutečnosti   povídkový a ty se špatně hodnotí. Ta první   povídka by byla tak za 7 bodů, druhá za 5 a   poslední za 4. To je dohromady 16, děleno   třemi..vychází něco lehce nad 50 procent.   Druhá a třetí povídka moc v hlavě neutkví. V   té druhé alespoň svůj šarm   "oprašuje" nestárnoucí Oldřich   Nový, třetí povídka téměř nezaujme. První   povídka o novodobém "svatém" je   docela povedená, minimálně je v ní aspoň   trošku humoru a nadsázky. Ladislav Pešek to   zahrál výborně.