FDb.cz > Nikdy neumřeme (1993) > Tisk

Nikdy neumřeme (1993)

Veřejnost, která na přelomu 80. a 90. let 20. století vyčítala maďarské kinematografii „uvíznutí" v „nudných" artfilmech, které se hrály v prázdných kinosálech, uvítala Koltaiovu explozivní a malebnou crazy comedii nejen jako filmovou událost, ale také jako tolik očekávané znovuzrození kvalitní maďarské komerční kinematografie (neboli mainstreamu), jíž, jak se zdálo, byl snímek předzvěstí. A v tomto ohledu se veřejnost nemýlila. Maďarsko bylo skutečně jednou z prvních zemí bývalého socialistického bloku, kde se navzdory všem potížím spojeným s přechodem k tržní ekonomice začalo skoro vzápětí po pádu komunismu pracovat na vytvoření a upevňování hlavního filmového proudu. Koltai, který těží jednak z vlastní zkušenosti (příběh je částečně autobiografický) a jednak ze své herecké popularity, hraje strejdu Gyulu (ve filmu též Gyuszi/Juicy jako „šťavnatý" nebo „pikantní") s kabaretní vervou a skutečně „šťavnatým" humorem. Tato postava je ovšem v očích všech rodičů dokonalým ztělesněním „špatného vzoru" pro jejich dospívající děti: hodně pije, je to velký sukničkář a vůbec požitkář, při každé příležitosti se potřebuje předvádět, nemá pevné zaměstnání (živí se jako výrobce dřevených ramínek), toulá se po městech a vesnicích (aby mohl ramínka prodávat), rád sází na koně a hlavně - láká svého nezkušeného sedmnáctiletého synovce Imiho na cestu „za srandou, chlastem a ženskejma". Navzdory tomu všemu má strejda Gyuszi, o němž se občas psalo jako o „maďarském Zorbovi", přece jen poměrně zranitelnou a sentimentální duši, čímž postava nabývá na autentičnosti a komplexnosti. V souvislosti s něžným humorem a sentimentálním rozměrem celého příběhu (spojenému s nostalgií autorových vzpomínek, ale také s postavou strejdy Gyusziho) byl Koltai přirovnáván k Menzelovi. Maďarskému filmaři ale do jisté míry schází jemnost, smysl pro detail a schopnost citlivého pozorování společnosti, čímž se proslavil autor filmových Perliček na dně. Jak lze předpokládat, strýcův a synovcův společný výlet se stává nejen Imiho iniciační cestou, ale také výbornou narativní záminkou k prezentaci maďarského venkovského a maloměšťáckého prostředí v 60. letech, avšak trochu jinak než jak ho známe ze snímků Jancsóa, Szabóa a Mészárosové: policisté malebného „ramínkáře" sice pronásledují, z měst a obcí vyhánějí a občas i bijí (jsme přece jen v komunistickém státě), nicméně postavy projevují obrovskou energii, optimismus a živelnost a umějí si užívat života se vším všudy. Tento snímek se v roce 1994 promítal v rámci informativní sekce MFF v Karlových Varech a téhož roku soutěžil na MFF v Bogotě.
Mircea Dan Duta, Letní filmová škola 2012

režie:
Róbert Koltai

hraje:
Róbert Koltai (Gyula), Mihály Szabados (Imi), Gábor Máté (Imre), Tamás Jordán (Vigec), Kathleen Gati (Nusi), Andor Lukáts (Pap), György Hunyadkürthy (Pucus), Péter Blaskó (tatínek), Judit Pogány (maminka), Lili Monori (Terez), László Vajda (Csocsó), Kati Lázár (Csocsóova žena), Margit Lontay (Paní Deutschová), László Helyey (Balogh II.), Éva Kerekes (zdravotná sestra), Andrea Bozó

scénář:
Róbert Koltai

hudba:
László Dés

střih:
Mari Miklós