Něžný polibek

Náboženství je sobecké - netoleruje jinou víru.
Britský filmař Ken Loach zůstává rebelem i v   kmetském věku. Mám rád jeho sociálně   kritické filmy. Něžný polibek je také   kritický, ale tady se Ken Loach spíš trefuje do   vzájemné náboženské netolerance, odlišností   víry a do zkostnatělých názorů - to vše   může dost zkomplikovat vztah dvou sympatických   lidí různé pleti a především různého   vyznání. On a ona - mladí lidé ve skotském   Glasgowě - DJ muslim Casim a irská učitelka   hudby Roisin se do sebe zamilují. Říká se, že   láska i hory přenáší - jenže pokud se jedná   o hory náboženského fanatismu, rasové   nesnášenlivosti, již zmíněné intolerance,   nepochopení jakékoliv odlišnosti od staletých   zvyků, pak má láska dost těžkou pozici. Já   dost tolerantní ateista jsem chvílemi skřípal   zuby a zatínal pěsti nad tou šílenou   zabedněností jak na straně muslimské, tak na   straně křesťanské. Asi se mám ještě dost co   učit snášenlivosti, toleranci a odpuštění.   Byť je tento dokonale uvěřitelný film natočen   s jemností - až něžností a s jistým   nadhledem, přesto ho lze prožít se silnými   emocemi a hlubokým niterným zásahem. Co   maximálně oceňuji - Ken Loach nijak   nemoralizuje - prostě nechá věci plynout - o to   jsou možná uvěřitelnější a působivější.   Stařík Ken Loach točí stále skvělé věci -   bravo, držím pěsti, Pane Filmaři.