Obsah filmu Mžitky
Mimořádně uznávaný klasik evropské kinematografie Andrzej Wajda se svým posledním dílem Mžitky rozloučil se světem přesně v duchu, v jakém tento gigant polské filmové školy i kina morálního neklidu tvořil celou svou kariéru.
Hrdina první světové války a avantgardní malíř Władysław Strzemiński je na přelomu 40. a 50. let drcen rodícím se stalinistickým aparátem Polské lidové republiky. Sám věří v dočasnost hysterické revolucionářské nálady, jenže represe vůči nezávislému abstraktnímu umění se časem pouze stupňují. Strzemiński přichází jak o své místo na univerzitě, tak o možnost malovat. Coby invalida bez nohy a ruky a bez potřebných...
Hrdina první světové války a avantgardní malíř Władysław Strzemiński je na přelomu 40. a 50. let drcen rodícím se stalinistickým aparátem Polské lidové republiky. Sám věří v dočasnost hysterické revolucionářské nálady, jenže represe vůči nezávislému abstraktnímu umění se časem pouze stupňují. Strzemiński přichází jak o své místo na univerzitě, tak o možnost malovat. Coby invalida bez nohy a ruky a bez potřebných dokumentů je navíc jen těžko zaměstnatelný, proto pro něj nastává období nejen intelektuální, ale i fyzické tísně, kdy kromě svobody ducha musí bojovat i o každé sousto.
Mžitky coby angažovaný film přenášející na diváka atmosféru zmaru a beznaděje tvoří zajímavý protiklad k debutové Poslední rodině Jana P. Matuszyńského. Ta sleduje jiného pozdějšího polského malíře Zdzisława Beksińského a naopak se vyhýbá přímému komentáři společenské situace. Kontrast obou titulů dokazuje záviděníhodnou bohatost polské kinematografie. Ta možná na první pohled zabředá v neustálých reflexích dávných křivd, ovšem právě rozdílnost jednotlivých tvůrčích přístupů dokazuje, že při autorském uchopení může vzejít hodnotné dílo i ze zdánlivě vyčerpaného tématu.
Strzemiński a jeho prostřednictvím Wajda vzkazují obecenstvu, že na umění je nejdůležitější, aby vznikalo jako osobní postoj tvůrce ke světu. Propagátoři socialistického realismu naopak věří, že v umění existuje jediná správná cesta, a proto musí Strzemińského zlikvidovat. Wajda ve svém posledním díle podtrhává svůj celoživotní zájem o morální dilemata historie své země i člověka obecně. Snímek vyslaný polskou akademií do boje o Oscary představuje filmařsky čisté dílo zkušeného tvůrce stále na vrcholu sil a víc než jen důstojnou tečku za velkou kariérou.
Martin Svoboda
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017 < Zobrazit méně
oficiální text distributora, zobrazit všechny obsahy (3)
Související odkaz
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 31.5.2020
Andrzej Wajda opět dokázal, že je neskutečný režisér. Obdivuji jeho filmy už od šedesátých sedmdesátých let; nikdy nezapomenu na "Popely", "Krajinu po bitvě", "Březový háj", "Zemi zaslíbenou" nebo "Katyň" z novější tvorby. Jeho definitivně poslední film, režisér zemřel 9. října 2016, uzavřel důstojně jeho filmografii. Příběh o zneužití komunistické moci v životě uznávaného umělce a hrdiny první světové války je typický pro padesátá léta v zemích pod kontrolou sovětské moci. Oblíbený profesor Strzemiňski je pro svůj nesouhlas se socialistickým realismem vláčen v marastu, vyhozen z akademie, je mu znemožněna jakákoliv práce, nemá nárok na potravinové lístky. Zemře prakticky v chudobě a v zapomnění, dá se říci hlady. Boguslaw Linda v hlavní roli odvedl rovněž vynikající výkon. Ztvárnění zmrzačeného umělce válečným zraněním rozhodně nebylo jednoduchým úkolem.
