Los Tarantos (1963)

Los Tarantos
    Žánr: drama
    Země: Španělsko
    Délka: 80 min.
Cikánská verze příběhu Romea a Julie je především ukázkou propojení národního folklóru a espaňolady. Drama mezi dvěma znepřátelenými cikánskými klany Zorongů a Tarantů je zasazené do tanečních vystoupení, přičemž jde také o španělskou reakci na americký muzikál West Side Story. První role Antonia Gadese.
Aragonský dramatik Alfredo Maňas na sebe upozornil poetickou hrou La feria de Cuernicabra (1959) a věhlas si získal cikánskou romancí La historia de los Tarantos (1962). Inspiroval se tragédií Williama Shakespeara Romeo a Julie, přičemž nešlo o hudební hru, i když do ní původně byla včleněna taneční čísla. Slovo taranto v názvu přitom odkazuje k tanci fandango, pocházejícímu ze západní části Andalusie, a také označuje obyvatele města Almería, kde logicky měl film největší úspěch. Los Tarantos reagují na nepoměrně slavnější americký muzikál West Side Story (1961), který je také etnickým příběhem a dokazuje univerzálnost a nesmrtelnost Shakespearova tématu. Všechny tyto okolnosti vedly k tomu, že se Rovira-Beleta a producent José Gutiérrez Maesso rozhodli pro volnou adaptaci divadelní hry. Režisér si vymínil natáčení v původním prostředí a vybral si italského kameramana Massima Dallamana. Do roli Juany obsadil Saru Lezanaovou, která ji hrála v divadle, ale před kamerou to byl její debut. La Tarantu ztvárnila mexická herečka Carmen Amayaová, jež byla poměrně slavná. Bohužel zemřela v době premiéry a film nikdy neviděla. Ve filmu vystupuje řada tanečníků flamenca a jako Isabel se představí Margarita Lozanová, která se proslavila díky roli ve filmu Luise Buňuela Viridiana (1961). Toto hvězdné obsazení bylo motivováno očekáváním velkého diváckého úspěchu. Všechna čísla byla natáčena s playbackem a poté je bylo třeba upravit postsynchrony.
Mnohem zajímavější je ale věrnost, s níž je pojednán život cikánské komunity, což nemělo ve španělské kinematografii obdoby. Bezpochyby se nelze vyhnout silně antropologickému a sociologickému přístupu, takže film v důsledku vyjadřuje potřebu redefince cikánské identity a požaduje důstojnost pro členy marginalizované části společnosti. Nezvykle pozitivně vyznívá i ústřední zápletka, kdy děti doufají, že nesmyslná nenávist mezi rodiči bude překonána pro dobro všech. Snímek byl zařazený do kategorie "Ve zvláštním zájmu". Jednalo se o poněkud bizarní kategorii, kterou frankistická administrativa udělovala některým filmům, kterými se chtěla prezentovat v zahraničí, což vysvětluje nominaci na Oscara. Vždyť šlo o esenci stereotypů, které svět choval o španělské kultuře.

David Čeněk, LFŠ 2014

režie:
Francisco Rovira Beleta
 
 
hraje:
Carmen Amaya (Angustias), Sara Lezana (Juana), Daniel Martín (Rafael), Antonio Gades (Mojigondo), Antonio Prieto Puerto (Zorongo), José Manuel Martín (Curro), Margarita Lozano (Isabel), Juan Manuel Soriano, Antonia Singla (Sole), Aurelio Galán 'El Estampío' (Jero), Andrés Batista (kytarista), Carlos Villafranca (Salvador)
 
 
námět:
Alfredo Mañas (hra)
 
 
scénář:
Francisco Rovira Beleta
 
 
kamera:
Massimo Dallamano
 
 
hudba:
Andrés Batista, Fernando García Morcillo, Emilio Pujol, José Solá
 
 
kostýmy:
Manuel Revuelta
 
 
střih:
Emilio Rodríguez
 
 
zvuk:
Carlos de la Riva
 
 
produkce:
Miguel Ángel Martín Proharán
 
 
producent:
José Gutiérrez Maesso, Francisco Rovira Beleta
 
 
Copyright © 2003-2019, BigZoom, a.s.. Všechna práva vyhrazena. Návštěvnost měří NetMonitor.
Šíření nebo publikování jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu provozovatele je zakázáno.