Koridor života

Ruský válečný film poukazující na další   hrdinskou událost v době blokády Leningradu.   Tím byla stavba Šlisselburgské železniční   tratě a následně tajné převážení proviantu   a zbraní. To všechno bez ohledu na fakt, že   bylo dané místo neustále v dostřelu   německého dělostřelectva. Snímek je poměrně   zdařilý v plynulosti, jednoduchosti, dramatizaci   a emočních sekvencích. Kazí to jen poněkud   krkolomný scénář, hlavně co se týče logiky.   Například pod dělostřeleckou palbou byla už   stavba tratě. A to se německá armáda na víc   nezmohla? Lidí sice bylo na stavbě jak mravenců   v mraveništi a trať rozhodně nebyla postavena   za den, takže co bránilo německé armádě, aby   stavbu nějakou jednotkou přepadlo, když   dělostřelecké ostřelování nepřinášelo   výsledky? To a mnoho dalšího se bohužel   nedozvíme. A další věc. Sice je jiná doba,   ale tvrdý stalinismus by určitě vynechán být   neměl. Ani soudružské oslovování se nijak   nepoužívá. A oslovování nadřízeného   důstojníka pouhým slovem ´veliteli´ v   sovětské armádě? No, to snad ne? A ve scéně,   kde se objeví členové NKVD dožadující se   vagónu se zbraněmi bez ohledu na dětské   oběti, je už skutečně pohádka. Kdyby se   Stalin dozvěděl, že se zmohli jen na   výhrůžky a nikoho pro výstrahu po   neuposlechnutí rozkazu nezastřelili, okamžitě   by vydal rozkaz k jejich popravě. Sice se   nejedná úplně o věrný historický film, ale   takovéto věci by prostě i tak měly být   zachovány. Přidaná romance je už jen vlivem   současné filmové módy. Romance prostě chybět   nesmí. Po technické stránce je jinak snímek   opravdu chvályhodný. Hollywoodský styl je v tom   znát hodně. Pro Rusko další snímek o Velké   vlastenecké válce, pro nás obyčejný   válečný film, který sice nezklame, ale nad   zmíněnou logikou raději nepřemýšlet.