FDb.cz > Kapitán Sorrell a syn (1927) > Tisk

Kapitán Sorrell a syn (1927)

Firma United Artist předvedla u nás svůj velkofilm "Kapitán Sorrell a syn", který vznikl podle románu anglického spisovatele Warwicka Deepinga za režie Herberta Brenona (autora tehdy slavné Pevnosti mrtvých). Zatím co Pevnost mrtvých byl film o bratrské lásce, tento popisuje otcovskou lásku.

Takže: Kapitána anglické armády Sorrella po skončení války opustí žena a nechá mu na starosti malého syna. Hrdina z Flander je sice těžce zasažen zradou své ženy, ale soustředí veškerou lásku k synovi. Nemůže si najít přiměřené zaměstnání a tak v nouzi se stane sluhou ve venkovském hostinci, kde on, bývalý džentlmen a důstojník, musí dělat nejhrubší práce a snášet týrání své zaměstnavatelky. Pak se dostane do lepšího hotelu, kde je portýrem a jehož majitel si ho oblíbí, takže lehčeji snáší těžký život, usnadněný myšlenkou na syna.

Přejdou léta, syn doroste, stává se lékařem a v Sorrellově životě vyrostou květy pozdní radosti. Staré zranění z války ho přivede krátce po synově svatbě na smrtelné lože a syn může odplatit otci všechnu lásku a péči jedině tím, že mu dá morfiovou injekci, která uspíší jeho smrt a zbaví ho mučivých bolestí.

Tento film přímo vybízí ke srovnání se slavnou "Pevností mrtvých" zmíněnou na začátku: "Sorrell" nemá romantický kolorit ani silné překvapující momenty a mohutné vzepětí některých scén. Nedá se říci, že by "Sorrell předčil" "Pevnost mrtvých" a že by Brenanovo velké režisérské umění plně paralyzovalo nedostatky libreta.

Bylo zvláštní, že Američani obyčejně neměli správný názor na ženu. V devětadevadesáti procentech z ní dělali modlu, kdežto v "Sorrrellovi" pojednou zaběhli na opačný pól a dělají z ní bytost bez srdce a duše. Touha po změně dovede leccos omluvit, tohle ovšem tehdy byla důkladná změna. Typ poživačné ženy, opouštějící svého muže a dítě pro peníze a rozkoš, je silně zkreslený a je zrovna tak málo pravdivý jako typ loutky s modrýma očima, věčně nevinné a věčně ohrožované.

Tempo filmu bylo v některých místech poněkud vleklé a snímek by tehdy potřeboval lepší střih. Úlohu kapitána Sorrella měl H. B. Warner, tehdy známý z role Krista ve filmu "Král králů", jestliže byly filmu tenkrát vytčeny některé dílčí nedostatky, přesto působil mohutným dojmem, je to především Wernerovou zásluhou: bolestný klid, s kterým nesl svůj kříž v biblickém filmu, je také zde hlavní předností jeho hry. Warner hraje vlastně jen svým trpným úsměvem, který má podivuhodnou škálu nuancí. Jaký je rozdíl mezi úsměvem, kterým odpovídá svému synovi a úsměvem, kterým odpovídá urážkám a ponižování.

Warner postavil svou hrou skutečně pomník otcovské lásce a vyzdvihl film, který by možná s jiným hercem v roli kapitána Sorrella nedosáhl takového úspěchu. Ostatní herci jsou vesměs vybranými typy, jak už bylo v americkém filmu pravidlem, až ovšem na Sorrellovu ženu, která konečně nemohla zahrát neživotný typ životně.  Autor: Asmodej

režie:
Herbert Brenon (.)

hraje:
H.B. Warner (Stephen Sorrell), Anna Q. Nilsson (Dora Sorrellová), Mickey McBan (Kit, jako dítě), Carmel Myers (Flo Palfreyová), Lionel Belmore (John Palfrey), Norman Trevor (Thomas Roland), Betsy Ann Hisle (Molly, jako dítě), Louis Wolheim (Buck), Paul McAllister (Dr. Orange), Alice Joyce (Fanny Garlandová), Nils Asther (Christopher Kit Sorrell), Mary Nolan (Molly Rolandová)

námět:
Warwick Deeping (Sorrell and Son (román, 1925))

scénář:
Herbert Brenon (.), Elizabeth Meehan (adaptace)

kamera:
James Wong Howe (.)

střih:
Marie Halvey (.)

výtvarník:
William Cameron Menzies (.)

masky:
Fred C. Ryle (.)

asistent režie:
Ray Lissner (.)

rekvizity:
Julian Boone Fleming (.)