Já jsem Juani (2006)
Yo soy la Juani
Další název: My Name Is Juani; Já jsem ta Juani;
Žánr: komedie / drama
Země: Španělsko
Délka: 100 min.
Mladá dívka z malého města pracuje v provinčním hypermarketu a téměř nic nenaznačuje, že by se její život mohl odvíjet jiným směrem. Stále sdílí domov s rodiči a jejím jediným rozptýlením je čas trávený s kamarádkou Vane. Touží se stát herečkou, a tak ji přemluví, aby se sbalily a odjely do města.
Juan José Bigas Luna si nikdy nebral servítky a jeho filmy jsou slavné především svou provokativností. Patří mezi nejoriginálnější španělské režiséry, takže ani ohledně espaňolady nelze očekávat konvenční přístup. Jako by v roce 2006 předjímal ekonomickou krizi a natočil příběh dívky bez prostředků, která se snaží uspět v životě po svém. Protagonistka Verónica Echeguiová byla vybrána v rámci castingu mezi třemi tisíci uchazečkami. Režisér v ní spatřoval tak trochu novodobou Carmen. Ženu, která odpovídá představám o dívce 21. století. Zároveň v ní vytušil charisma, jímž by byla schopná udávat například módní styl svou minisukní a plastovým přívěskem. Já jsem ta Juani je jedním z nejtypičtějších filmů námi sledovaného žánru. Nese v sobě postupy moderní doby, ale neodmítá ani tradici kostumbrismu, což je literární směr, jehož tematika lidí z okraje společnosti je ve španělské kultuře všudypřítomná, samozřejmě především v postavách cikánů. Už Cervantes popisuje gente de barrio, lidi z periférie, do jejichž prostředí nás zavádí i Bigas Luna. Fascinující je právě jejich životní styl, který se již po staletí projevuje ve způsobu oblékání, bydlení, ve vlastní hudební tradici a také v jazyce. Tato subkultura se navíc vždy šířila napříč celou zemí. Juani je jejím moderním zosobněním. Konkrétně jde o fenomén tzv. kultury Cani, která se vyznačuje novou estetikou. Zrodila se na perifériích velkých andaluských měst, jako jsou Sevilla, Málaga a Cádiz. I když se děj filmu nakonec v Andalusii neodehrává, Juanini rodiče jsou alespoň andaluskými přistěhovalci. Máme tu dva fenomény - andalucismo (andalusismus) a gitanismo (cikánismus), které se mísí, přičemž ani jedno označení není míněno hanlivě. Naopak jde o velmi zajímavý projev populární kultury, který důmyslně prostupuje celým filmem, a dokonce i v písních. Dva hlavní hudební motivy - Gasolina, sangre y fuego (Benzín, krev a oheň) rapera Hazeho a Por la noche (V noci) Maly Rodríguezové - jsou zpívané andaluskými hudebníky.
Obraz části španělské mládeže je tím hlavním, o co jde ve filmu. Tohle není tuctový příběh a la Pretty Woman (1990), ale ponor do duše mladého člověka v jedné konkrétní době a v konkrétní zemi.
David Čeněk, LFŠ 2014
| hraje: |
|---|
| Verónica Echegui (Juani), Dani Martín (Jonah), Laya Martí (Vane), Gorka Lasaosa (Nacho), José Chaves (otec Juani), Mercedes Hoyos (matka Juani), Ferran Madico (výrobce Olavarría), Marcos Campos (Marcos), Manuel Santiago (fotbalista Raúl), Benito Sagredo (Capi), Gaëlle Diego (Loles), María González (Jessi), Joana López (Nadia), Abraham de Torres (Lumi), William Miller (Dani), Flora Álvarez, Jose Masegosa (fotbalista), Juan Carlos Gómez (přítel Japo) |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
