Hvězda jede na jih

Veselá komedie jakoby svým vyzněním a   atmosférou chtěla navázat na starší snímek   ´Hudba z Marsu.´ Ohromný orchestr jedoucí na   vystoupení do Jugoslávie zažije perné chvilky,   když si jejich zpěvačka splete nádraží,   čímž nestihne vlak. Veselý film plný humoru a   písniček obsahující i skrytou agitku, ale to   vlivem doby vzniku nijak nepřekvapí. Příběh   zpěvačky snažící se za každou cenu po   vlastní ose dostat k hudebníkům připomíná   obdobný námět filmu pro mládež ´Tři od   moře´ (1979), kde se takto po vlastní ose   snažili dostat ke svému oddílu tři pionýři,   taktéž po nečekaném odjezdu vlaku. K vidění   je plejáda herců své doby, avšak bohužel se   stalo, že byl snímek kvůli politicky   nepohodlné Jugoslávii zakázán. Není však tak   hrozný jak vypadá. Jedná se o zábavný film   své doby a i přes své určité nezmary umí i   dnes pobavit.

Velice nepovedená komedie, která slibovala   úspěch, vždyť zde hrají samé hvězdy   českého filmu. Film možná při premiéře   nějakého diváka oslovil, ale dnes se divák   směje té naivitě. Pod filmem je podepsán   Oldřich Lipský, film byl natočen v koprodukci s   jugoslávci, když vidím Rudolfa Hrušínského,   který vypadá jak falešný hráč a částečně   jedna scéna z vlaku, kde je Deyl a Zázvorková,   to také něco připomíná. A pokud bych chtěl   přidat do mlýnu, já jsem do 16 let neviděl ani   broskev, banán, ani mandarinku. Když jsem jezdil   z Vysočiny občas do Prahy, tak jsem vždy kilo   banánů za 17 kčs snědl, Praha byla dosti   dobře zásobená, tak proč se divit plným   obchodům v Ženě za pultem, nám se o tom mohlo   jenom zdát...

Tyhle filmy jsou všechny na jedno brdo. Ale   záběry jsou hezké, tedy jen některé, a občas   je to i legrace. Hudba nestála za nic, ani   písničky se mi nelíbily. Jugoslávsky neumím,   ergo mi některé dialogy naprosto unikly. Takže   plus za kameru a toho malého chytrolína a to je   vše. Ale to nedá dohromady ani těch pomyslných   20%.

Jaká se dá asi dát známka takovému hereckému   koktejlu, kde Jiřna Bohdalová je uvedena mezi   osobnostmi v sekci Další hráli? Úsměvný   koprodukční snímek je dnes považován za   spíše špatný film. Já mám na tento hudebně   laděný snímek jiný názor. A odtud si   pamatuji, že se při plutí na lodi po moři   nemá říkat písmeno F.

Tak tohle si pamatujeme všichni dobře.   Šedesátá léta a "Krvavý pes Tito",   jak psalo Rudé právo po vzoru Sovětského svazu   a na věčné časy. Tak Tito jako později   Causescu prohlédl rejdy komunistických nabobů a   trhnul se. Tím pádem přestala veškerá sranda.   Rumuni dokonce protestovali v OSN proti okupaci   ruskými vojsky ČR v roce 1968. Já osobně   žádal o devizový příslib na dovolenou do   Jugoslávie, osmkrát. Vždycky mi to zamítla   nějaká domovní důvěrnice v paneláku, nebo na   podniku závodní výbor KSČ. Do Západní   Evropy, neexistovalo. Tam jezdili pouze   denuncianti STB a přisluhovači. Když dneska   slyším "zlatí komunisti", otevírá   se mi kudla v kapse a vraždil bych tyhle   nevědomé osoby na úrovni prvopospolné   společnosti, kdy měli společné pazourky, oheň   a ženský. Přál bych to každýmu, kdo je   dneska chytrej, a nezažil tu krásnou dobu   reálného socialismu. Všichni si byli rovni, ale   někteří holt rovnější. Co bylo dovoleno   bohovi, nebylo povoleno volovi. A tak se naši   drazí komouši léčili ve speciálních   zdravotníckých zařízeních (SANOPS) a   nakupovali ve spešls prodejnách se západním   zbožím a ještě za hubičku. Opravdu pravá   dělnická třída. My jsem s bráchama viděli   mandarinku a banán jenom na Vánoce a to ještě   matka musela vystát více než desetimetrovou   frontu před zeleninou. Soudruzi, policajti,   pomocná stráž a další tehdejší úchyláci   si chodili pro zboží zadem.
Na závěr můžu   jenom citovat Jiřího Kodeta z   "Pelíšků": Proletáři všech zemí,   polibte si prdel!.

Nenechte se odradit Březinovou kritikou filmu
Film má kromě dobového koloritu mnoho   příjemných momentů. V první řadě   standardně výborný výkon Orchestru Karla   Vlacha, který vystupuje průběžně v celém   filmu a můžete tak vidět v akci takové legendy   jako jsou pánové Jelínek, Kubernát, Tymich a   samozřejmě Rudolf Cortés.
Průběžně   uvidíte a uslyšíte spoustu situačního humoru.   Pro pamětníky budou jistě příjemnou   vzpomínkou na bývalou Jugoslávii i scény, kde   se prolíná český text s textem   srbochorvatským jak se tenkrát oficielně   říkalo. Také finále filmu odehrávající se v   "malém městečku na jugoslávském   pobřeží" bude příjemnou vzpomínkou na   Korčulu, kde se to natáčelo. Totéž platí i o   scénách ve Splitu a na začátku krátce ve   Rijece.
Film by měl vidět i každý, kdo o   sobě tvrdí, že se zajímá o historii českého   filmu. Tento film se rozhodně vymyká tématem i   prostředím mezi tehdy natáčenými filmy.