FDb.cz > Hra o královnu (1980) > Tisk

Hra o královnu (1980)

POZOR SPOILER

Skupinka lovců se baví dle svého. Hlavně o princezně.

Mladé děvče spatří u řeky rybáře, jak chytil rybu a vysloví přání, aby ji pustil. On tak učinil a jdou si každý po svém.

Český král Přemysl Otakar II. přijíždí na návštěvu k Arpádovcům. Je mile přijat a začíná debatu. Přijel žádat o ruku Markétu, dceru Bélovu*. Je mu přivedena jako jeptiška a jako jeptiška míní zůstat. Tu sem přichází ona dívka od řeky a chce tančit. Při tom se setká opět s „rybářem“ a přeskočí jiskra. Ukáže se, že ona je princezna Kunhuta** a onen rybář také není jen tak někdo. Je to sám Záviš z Falkenštejna. Ten ji láká k sobě, jenže je již upečeno, že si má vzít krále. Když se to doslechne Záviš, naštve jej to.

Uběhne deset let a Záviš předhazuje Milotovi z Dědic, jak zachází král se šlechtou. Setkává se i s Kunhutou, ale nic si nepoví. Král již ví, že Záviš proti němu brojí, a tuší, že něco asi mezi ním a Kunhutou bylo. Proto jej posílá do vyhnanství.

On sám je dán do klatby. Na válečném poli se pak dozvídá samé nedobré zprávy, dokonce vyslechne návrh žádat o pomoc přímo Rudolfa, což on kategoricky odmítá.

Kunhuta přichází za Závišem a prosí jej o pomoc pro svého muže. Tak jej Záviš v převleku navštíví a žádá jej, aby se vzdal. Ten odmítá.

Dva vojáci nalézají opuštěné stavení a v něm polomrtvého muže. Je jím Záviš.

Král je po smrti a Kunhuta je plísněna za tajné zaslíbení svého syna. Vtom sem vpadnou žoldnéři, aby Kunhutu zatkli.

Záviš se probírá z nemoci. Pečovala o něj Žofie, která se rozhodne u něj zůstat.

Kunhuta je u císaře Rudolfa a žádá o převoz mrtvého manžela. To je jí zatím odepřeno. Kunhuta si stěžuje na vězení na Bezdězu a císař jí dává připsat Opavu a tři tisíce důchodu ročně. Kunhuta také prosí za Záviše. Po cestě od císaře se ubytuje v jeho hospodě a dají se opět dohromady. On jí vlastně bude dělat správce. To je i oficiálně vyhlášeno. Záviš už prohlašuje, že královna bude jeho manželkou. Znovu za ním přichází Žofie a tvrdí, že jej chtějí zabít. Končí ve vazbě a skupinka mužů má již ampuli s jedem. Musí se vybrat ten, kdo vraždu provede nakonec je biskupem Tobiášem určen Heřman z Honenberku...

* Již po rozvodu s Markétou Babenberskou
** Myšlena je Kunhuta, která byla dcerou ruského knížete Rostislava Haličského z rodu Rurikovců a uherské princezny Anny z rodu Arpádovců.  Autor: Pitryx

režie:
Karel Steklý

hraje:

Hana Maciuchová (Kunhuta), Radoslav Brzobohatý (Záviš z Falkenštejna), František Němec (Přemysl Otakar II.), Martin Růžek (císař Rudolf), Josef Vinklář (Milota z Dědic), Monika Hálová (Žofie z Říčan), Miloslav Holub (Béla IV. Uherský), Josef Bláha (biskup Bruno), Jiří Holý (biskup Tobiáš), Karel Šebesta (pán z Říčan), Václav Sloup (voják), Václav Štekl (voják), Rudolf Jelínek (Heřman z Honenberku), Vilém Besser (Ota Braniborský), Jiří Štěpnička (Hynek z Dubé), František Hanus (Budivoj z Krumlova), Marie Brožová (Anežka Přemyslovna), Bořivoj Navrátil (děkan, Kunhutin zpovědník), Věra Tichánková (služka Dorota), Jiří Krampol (role neurčena), Jan Schánilec (Oldřich z Hradce), Adolf Filip (role neurčena), Oldřich Velen (role neurčena), Radan Rusev (role neurčena), Milan Neděla (masér), Miloš Vavruška (role neurčena), Jindřich Janda (role neurčena), Vladimír Navrátil (písař Božetěch), Josef Kubíček (Zdislav), Milena Glogarová (druhá dvorní dáma), Karel Dellapina (pán z Konopiště), Alena Karešová (převorka)

námět:
Karel Steklý

scénář:
Karel Steklý

kamera:
Rudolf Stahl

hudba:
Ladislav Štaidl

výprava-architekt:
Věra Líznerová

kostýmy:
Dimitrij Kadrnožka, Nita Romanečová

střih:
Jan Chaloupek

zvuk:
Jiří Hora, Antonín Jedlička (zvukové efekty)

vedoucí produkce:
Jiří Zika

II. kamera:
Eduard Kadeřábek

II. režie:
Bohumil Kouba

masky:
Vlasta Hájková, Jaroslav Hruška

dramaturgie:
Karel Cop

zástupce vedoucího výroby:
Vladimír Tišer, Karel Prchal

asistent režie:
Tomáš Urban

asistent kamery:
Václav Zajíček

fotograf:
Miroslav Pešan

výprava:
Bedřich Čermák