Hotel Mumbai

POZOR, SPOILER

Deset mladíků sedí ve člunu a blíží se k pobřeží. Zde si berou taxíky a rozjíždějí se po městě, každý tam, kde má již dopředu určeno. Mladý Sikh Arjun si váže na hlavu pagri, jako většina sikhů, a spěchá do práce. Pracuje v nóbl hotelu Taj, který skutečně není cenově pro každého. Doma nechává dcerku, ženu a bohužel i botu. Do práce to stihne. Službu má mít ve Shaniana restauraci. Sem přijíždí Zahra Kashani se svým manželem, americkým architektem Davidem a jejich dítětem Cameronem. S nimi je i slečna Sally ke hlídání. Jsou uvítáni Phrabou a Nishou. Jdou do pokoje se ubytovat. Pak teprve půjdou něco snít do Snahiany.

Dva z teroristů, Ajmal a další z člunu, jsou na severním nádraží. Zde začnou bezhlavě střílet do lidí.

V hotelu probíhá kontrola zaměstnanců šéfkuchařem Oberoiem. Zde Arjun po přistižení přiznává, že nemá boty. Proto je poslán domů, ale on nechce neb nutně potřebuje vydělávat. Šéfkuchař jej tedy posílá k sobě, aby si půjčil boty jeho. Pak v kuchyni upozorňuje na dalšího hlášeného VIP hosta. Je jím Vasilij Gordetsky. Rus, který se moc s ničím nemaže a pokud mu něco nevoní, dá to patřičně najevo.

V jednom jiném malém občerstvení exploduje granát. Zrovna ve chvíli, kdy se mladý pár chystal platit. Ti dva jsou Eddie a Bree. Po výbuchu sem přicházejí další dva teroristé a střílejí po všem, co se pohne. Těm dvěma mladým se však podaří utéci.

Arjun obsluhuje Zahru s mužem a mezitím recepční Dillipe vpouští dovnitř vystrašené lidi z útoku v bistru. Hned za nimi vcházejí i další teroristé. Zatím mají ještě zbraně ukryty. Ale ne na dlouho. Když je vyndají, nastanou jatka. Teroristé zastřelí každého bez pardonu. Chodí pak po pokojích a pokračují v masakru. Sally s Cameronem se ukryjí a díky tomu zatím přežijí. David sebere odvahu a zkusí se k nim dostat, což se mu povede. Na místo přijíždějí i dva policisté a přou se, co dál. Nakonec přece jen vlezou do hotelu. Zde šéfkuchař bere situaci do svých rukou. Dává zaměstnancům možnost odchodu. Riskantnímu, ale přece jen odchodu. Ti, co pak zůstali, půjdou s ním do extra salonku, kde bude bezpečněji. Arjun pak zde má potíž s jednou starší dámou, ale rozumným přístupem věc vyřeší. Zato teroristům se nedaří. Dvě ženy s nimi odmítají spolupráci a jsou proto na místě zastřeleny.

V salonku přibývá lidí, dokonce i jedna poraněná žena. Ta potřebuje ihned do nemocnice, jinak jí hrozí smrt. Arjun se rozhodne, že se pokusí ji vyvést ven. Na stejně nebezpečnou cestu se vydává i David se Sally a Cameronem.

Arjun potkává oba policisty a s nimi jde do kamerové místnosti. Raněná žena utekla a on se snaží policii pomoci. David je chycen teroristy a stává se tak jejich rukojmím. Teroristé už také zjistili, že za dveřmi do salonku jsou ukryti lidé a snaží se dostat dovnitř.

Policistům se podaří jednoho z teroristů zranit na noze, ale to je vše.

Zahra chce být se svou rodinou, proto začíná dělat potíže. Chce pryč a k nim. Pár lidí chce také pryč. Není se co divit, byli zde šest hodin a nic se nezměnilo. K těmto lidem se přidává i Rus Vasilij. Skupina je tedy puštěna a záhy postřílena. Zachrání se jen Vasilij a Zahra. Ti se však ihned stávají dalšími rukojmími. Jsou přidáni k ostatním a mají být později zastřeleni. Rus je týrán, ale pak je zjištěno, kdo je. On se však netřese strachy, právě naopak provokuje, a proto je bit znova.

Lidé utíkají ze salonku, ale to už o tom teroristé vědí a jdou po nich.

Izmran je ten zraněný, který hlídá rukojmí, dostává rozkaz je postřílet. Je však napaden Vasiljem a kousnut do nohy. Terorista jej zastřelí a chce zabít i Zahru. Ta však začne citovat súry z Koránu, a to ji zachrání. Ostatní prchají přes kuchyni, ale jsou dostiženi a spousta je jich zabita. To už však přistává na střeše speciální jednotka. Jen někteří, kteří prchali ze salonku, vyváznou a s nimi i Arjun a šéfkuchař. Zbytek teroristů je uvnitř a musí čelit speciálnímu týmu...

V roce 2008 rozpoutala v Bombaji skupinka deseti pákistánských teroristů rozsáhlý masakr cílený zejména na turisticky atraktivní místa. Koprodukční snímek, jímž debutoval australský režisér Anthony Maras, se věnuje dění v ikonickém luxusním hotelu Tádž Mahal, který se na tři dny stal centrem bojů mezi teroristy a indickými bezpečnostními jednotkami. Klade přitom důraz na hrdinství zaměstnanců i hostů hotelu, kteří útočníkům čelili beze zbraní.

Indie patří mezi státy, které dlouhodobě čelí terorismu. Sahají k němu zejména skupiny hlásící se k radikální levici, etnickému separatismu a náboženskému extremismu. K poslední kategorii patří i pákistánská islamistická organizace Laškar-e taiba, která reálně operuje především na sporném území Kašmíru, nicméně personálně a zejména ideologicky je propojená se skupinami, jejichž deklarovaný boj za ustanovení islámského řádu má globální ambice. Její největší a nejkrvavější operací se staly právě útoky v Bombaji z listopadu 2008.

O jejich závažnosti svědčí skutečnost, že bývají někdy označovány za indické 11. září. Desítka útočníků ozbrojená útočnými puškami a výbušninami celou akci pojala formou krvavého divadla, které bylo míněno jako výhružný vzkaz nejen Indii, ale celému světu. Nejspíše proto byli teroristé instruováni, aby se zaměřili na známá místa, západní turisty a také na místní židovské komunitní centrum. Během útoků se bolestně ukázalo, že bombajské policii pro řešení událostí podobného charakteru scházel výcvik i dostatečné vybavení, což nakonec vedlo k založení speciální protiteroristické jednotky Force One. Jediný útočník, který nebyl zabit přímo při zásahu policejních jednotek, v době činu jedenadvacetiletý Ajmal Kasab, se nakonec stal jedním ze čtyř kriminálníků, kteří byli v Indii od počátku nového tisíciletí zákoně popraveni.

Díky Kasabově výpovědi a zejména díky odchyceným telefonním hovorům, které útočníci vedli se svými pákistánskými veliteli, bylo veřejnosti umožněno nahlédnout do zákulisí terorismu samotného. Vyplula tak na povrch šokující submisivita a chladnokrevnost, s jakou útočníci vykonávali kruté instrukce. V odposlechnutých hovorech se však objevily i groteskní momenty, kdy teroristé jako by na chvíli zapomněli na svůj úkol a s takřka dětinským nadšením hlasitě obdivovali vybavení luxusního hotelu.
Australského režiséra Anthonyho Marase k natočení filmu Hotel Mumbai inspiroval televizní dokument Surviving Mumbai (2009) zachycující očitá svědectví přeživších. Na rozdíl od dřívějšího ztvárnění útoků v kontroverzním filmu The Attacks of 26/11 (2013) indického režiséra Rama Gopala Varmy se soustředil především na dění v hotelu Tádž Mahal a pokusil se ukázat brutalitu útočníků bez toho, že by scény násilí pojímal jako děsivý spektákl. Maras měl ostatně pro podobný projekt velmi dobré předpoklady. Jednak se ve své dosavadní krátkometrážní tvorbě věnoval tématu válečných konfliktů a násilí, jednak se před natáčením pustil do rozsáhlého studia materiálů, které bombajské útoky detailně dokumentují.

Festival Bollywoodského filmu 2019