Zahradnictví: Nápadník

Jen další odpad od Hřebejka
Celá trilogie Zahradnictví je prvoplánovým   dílkem zamindrákovaného režiséra. Doba, kdy   zaujal film Pelíšky je dávno pryč. U retro   snímků spíše očekávám nadhled nad věcí,   ale někteří lidé toho nejsou schopni. Vůbec   všechny tyto filmy vypovídající o padesátých   a šedesátých letech jsou vytvářené jako   přes šablonu. Čekáte, že budete sledovat   jiný příběh, ale vidíte stále to samé.

Tady se mi zamlouval především herecký výkon   M. Fingera, který si svou roli cholerického   despoty vyloženě užíval, ovšem příběh jako   takový už moc ne. Motiv názorového střetu   rodičů a dětí tu v podstatě nic nového   nepřináší, i když je zahrán excelentně a   přesvědčivě.

Tentokrát se v kulisách, doby vlády jedné   strany, odehrává klasická love story. Ohraný,   červenoknihovní příběh o tom, kterak   autoritářský otec brání své dceři ve   štěstí, s ”neurozeným“ chlapcem, který   má jen maturitu. Tenhle díl je nejbližší   Pelíškům, postava prudérního otce je   vlastně ta, kterou v Pelíšcích hrál Jiří   Kodet. Ale zatímco u Kodeta byla jistá humorná,   parodická nadsázka, tak tato postava otce je jen   protivná, egoistická a despotická. V kontrastu   s tím, že ač sám trpěl totalitní zvůlí   nacistickou i komunistickou, ve vlastní rodině   se chová stejně diktátorsky. Z těch tří   dílů se mi tenhle film líbil nejmíň. Nemá to   ten nadhled Pelíšků a celkově je film takový   těžkopádný, s hodně nudícíma pasážema.   Pokud snad ale máte, jako já, slabost pro   českou filmovou tvorbu, pak za vidění film   stojí, protože pořád patří do té lepší   poloviny toho, co se u nás v posledních letech   točí.