Za hranou možností

Ruská kinematografie se již několik let snaží   nezůstávat pozadu za současnými úspěšnými   filmovými náměty a produkuje snímky, které by   jsme v Hollywoodu hledali marně. Ne že by   tvůrci vymýšleli něco nového, to v žádném   případě, ale kombinují do sebe motivy a   žánry, které byť na první pohled vypadají   divně, kupodivu ve své podstatě fungují. I   když vocaď pocaď. A týká se to i tohoto   skutečně výjimečného snímku. Svým způsobem   se tu kombinuje něco jako 'Avengers'  se   snímkem 'Dannyho parťáci'. Mladý hráčský   podvodník dává dohromady tým lidí s   nadpřirozenými schopnostmi, aby za jejich   pomocí vítězil v Kasínu. A jak kdysi zpíval   Jan Werich: 'Ten dělá to a ten zas tohle, a   dohromady udělají moc...' se i v tomto   případě všichni vzájemně doplňují a i   přes počáteční problémy vlastní koncentrace   se úspěch postupně dostaví. Ale netrvá dlouho   a mají před sebou setsakramentsky silnějšího   mystického soupeře. Ano, je to ruské, takže se   mnohému jistojistě na tváři projeví kyselý   úšklebek, ale pozor, objevuje se tu i Antonio   Banderas. To samozřejmě kvalitu nezvyšuje, ale   za pozornost tento fakt stojí. Jak bylo řečeno,   snímek se opírá o Hollywoodské filmové vzory   a snaží se jim být v patách. Jenomže i tady,   stejně jako u podobných snímků, je hodně   výrazná roztříštěnost děje ve snáze se   divákovi co nejvíce zavděčit. Krapet tomu   chybí i větší plynulost, a to nejen v   patřičném uchopení charakterů postav. Zvraty   nijak originální nejsou, takže tady není co by   překvapilo. Diskutabilní je hlavně konec,   který může k nepochopení zajít nejvíce. Tady   tvůrci vsadili na obrazovou magičnost ve   spojení s filozofickou stránkou věcí.   Bohužel, v takovémto superhrdinském snímku   zoufale padá do ztracena. Tím tady zmatečnost   nabývá na síle, což je svým způsobem škoda.   Po výpravné stránce je však snímek skvělý.   Prostředí je přirozeně východní a co se   týče CGI efektů, ani ruští tvůrci se nemají   za co stydět. Snímek v jistém smyslu má   potenciál diváky oslovit, jen kdyby kromě   sloučení známých námětů a dějových   šablon přeci jen v jádru bylo něco   originálnějšího. Za zhlédnutí tedy snímek   stojí, ale v paměti nijak zvlášť neutkví.