Veronika

Režisér Otakar Vávra se významné spisovatelce   Boženě Němcové věnoval už snímkem   „Horoucí srdce´ (1962), kde ji zdatně   zahrála Jiřina Švorcová. Po deseti letech se k   ní vrátil, i když ne úplně přímo. Učinil   tak prostřednictvím naivní slečny Veroniky,   která byla předobrazem skutečné postavy,   nějaké Viktorie Paulové, svého času se   skutečně pohybující v blízkosti Boženy   Němcové. Tu si v tomto snímku tentokrát   zahrála Jana Hlaváčová a v porovnání s   předchozími představitelkami taktéž   věrohodně. Jedná se o tragický plně   vlastenecký příběh, který jakoby kopíroval   skutečný svět v éře komunistického   socialismu, ve kterém snímek vznikl. Máme tu   skupinku známých umělců bojujících za   svobodu tvorby a proti nim tajnou policii, která   lstí donutí, v tomto případě, právě   Veroniku ke spolupráci, což znamená k   udavačství. O době v životě Boženy Němcové   je tedy toho pojednáno skutečně pramálo.   Režisér Otakar Vávra však byl mistrem svého   řemesla, a tak natočil po umělecké stránce   další impozantní dílo. Vávra také sám   zpracoval scénář dle stejnojmenné knihy   literárního autora Miloše Václava   Kratochvíla, který formou deníkových zápisů   zpracoval skutečný osud mladé ženy, jejíž   otec byl coby účastník revolučních bojů v   roce 1848 vězněn, o čemž je ve filmu zmínka   hned na začátku. Poetické ladění a umělecký   vizuální přednes zmírňuje psychologický   teror habsburské policie, ale šokujícímu   finále se děj samozřejmě nevyhýbá. Po   dramatické stránce příběh zaujme přes svou   temnější stránku dané atmosféry. Snímek už   pozapomenutý a svým způsobem je to škoda.   Hlavní výpovědí je, že donucený člověk k   udavačství může být i skutečně blízký   člověk, a to, bohužel, v jakékoliv době.   Taťjana Medvecká v roli Veroniky podala   úctyhodný výkon. Zajímavostí je, že na   rozdíl od Jiřiny Švorcové opět angažoval   Otakar Vávra Radovana Lukavského do role Josefa   Němce.