The Beast of Yucca Flats

Režisér a scénárista se pustil do snímku dle   stejné metody, jako o pět let dříve John   Parker svým zajímavým počinem „Daughter of   Horror“ (1955). MOS je označení snímků,   které byly natáčeny jako v dobách němého   filmu. Ano, bez zvukové stopy. Ten byl   dodatečně dodán později, samozřejmě v   podobě hudby doplněné krátkými větami   vypravěče dle potřeby, což v podstatě byla   náhrada za titulky. Oba snímky vznikaly se   snahou co nejvíce ušetřit, proto bez zvuku.   Takže důraz musel být kladen na vizuální   stránku. Ve výše zmíněném snímku si s tím   Parker poradil výtečně. Zato Francis jakoby se   snažil přece jen diváky obalamutit. Vypravěč   nechybí, ale občas nechybí ani dialogy. Což o   to, použití dabingu, nakonec, proč ne. Jen   kdyby bylo vidět na herecké představitele, jak   mluví. Co se týče vizuální stránky, která u   Parkera funguje, tady jakoby vše jen tak z   plezíru natočili amatéři. Jeden obyčejný   záběr střídá druhý, avšak vedle sebe to ve   snaze vytvořit příběh zkrátka ne úplně   funguje. Francis si zřejmě řekl, že co   dokázal Parker, to on dokáže také, a dokonce   ho i předčí. Například zatímco si Parker   vystačil ohledně zvuků pouze se strašidelným   smíchem, Francis jich použil o něco více.   Přesto zbytečně. Na druhou stránku se ale   snaha cení, a tak je potřeba na tento filmový   výtvor shlížet okem shovívavým. A co víc,   třeba si něco takového také zkusit, a to jen   tak pro zjištění, že byť to vypadá značně   jednoduše, realita je daleko jiná.