Tajemství Viléma Storitze [TV film]

Velmi povedený koprodukční televizní film   natočený podle slavné literární předlohy   Julese Vernea. Francouzský režisér vzal do   hlavních rolí pár svých krajanů a obklopil je   známými českými herci a vytvořili správně   mystickou a tajuplnou podívanou což jim kromě   jiného umožnila i velkorysá stopáž. Viděl   jsem to poprvé jako klučík právě hltající   verneovky a relativně před nedávnou dobou jsem   si ověřil, že i po půl století od svého   vzniku neztrácí film svou působivist a to   určitě není špatná vizitka.

Velmi špatný střih, který mne mátl. Logické   lapsusy v ději. Například proč sluha lahvičku   číslo dvě nevypil dávno a čekal na příchod   těch lidí nikdo nijak nevysvětluje. Dále jsou   zde chyby v tricích. Herci nic moc. A navíc je   to celé šíleně zdlouhavé. Dávám dvacet,   protože zpočátku to bylo chvilku i zábavné.   Konec se už nese zcela v duchu červené   knihovny.

Ze soudobé kritiky
Televize je o vánočních svátcích v málo   záviděníhodné situaci. Rozbalování dárků,   jež trvá u stromečku slabou čtvrthodinku,   musí u obrazovek vydržet tři dny. Každý   divák chce dostat něco, a tak premiéra stíhá   premiéru, pořad za pořadem jako na kolotoči.   Vánoce jsou příležitost ke galaprogramu, jenž   nesmí být bujarý jako silvestrovský, spíše   trochu sentimentální, a jde o to, aby v sobě   měl poezii sněhové vločky, pohodu bohatě   prostřeného stolu. Obrazovka musí hovořit   tónem důvěrným a vlídným.

Když jsme si   tedy řekli, co televize má, povězme si, jak   letošní vánoční program vyhověl našim   představám.

Tajemství Viléma Störitze,   televizní film, vyrobený ve   francouzsko-československé koprodukci, byl   hlavní událostí večer 25. prosince. Scénář   filmu napsal podle Julese Vernea Claude Santelli,   režii měl Eric Le Hung. Škoda že nelze   prokázat rozsáhlejší účast československé   strany na umělecké podobě díla. Přáli bychom   si samozřejmě, abychom mohli považovat   napínavý, vzrušující film více za   československý než francouzský. Dobře známé   prvky tvorby francouzského utopisty poněkud   ustoupily do pozadí a udělaly místo prvkům   takříkajíc společenským. Na Verna tu snad   bylo příliš mnoho napudrovaných hlav, plesů a   vyznání lásky na úkor vizí příštích   technických zázraků.

Tajemství Viléma   Störitze nám bylo blízké nejen tím, že děj   se odehrával v Praze, nýbrž i tím, že tvůrci   našli v Praze její smysl pro dobrodružství,   její elegantnost ještě v jiných případech,   než jsou filmové honičky na agenty cizích   rozvědek a domácí zločince.

Tři programy   (dále Lucerna a Malá Dorritka), o nichž jsme tu   psali, jsou ovšem pouze částí vánočního   překvapení, jichž se nám dostalo. Neboť i   televizní kritika je o vánocích v málo   záviděníhodné situaci. Tolik dárků –   který tedy vybrat?

MIKŠOVIC, Alexander:   Nadílka. Kulturní tvorba, 1967, roč. 5, č. 52,   str. 13 (upraveno)

Tohle dílko bylo pro mne překvapením a   považuji jej za "bombu". Vzniklo v   koprodukci Československa a Francie. Bohužel, z   našeho archivu se kopie vytratila, či byla   zničena, a tak neexistuje původní dabing. A   nebo jo? Díky francouzské straně se dílo opět   vrátilo do Čech. Bylo znovu nadabováno   (bohužel už někteří herci nejsou mezi námi)   a tak jejich hlas nahradil někdo jiný.  
Zajímavý a záhadný příběh podle Julese   Verna byl natočen v roce 1967. Dnes je vhodným   prvkem pro sváteční vysílání.