Plačící dítě

Začátek snímku je hodně skokový. Začíná   porodem, při kterém je zřejmé, že je dítě   mrtvé. Následuje stěhování manželů do   nového domu na pobřeží a hned první noc je   slyšet dětský pláč. Zkrátka mi tu chybí   plynulé počáteční seznámení s hlavními   postavami příběhu a pomalu se rozvíjející   děj. Ale pak už se to pevně drží zavedeného   standardu mysteriózního žánru a vše jede již   po zavedených kolejí. Tvůrci nepřišli s   ničím novým a ani se o to nesnaží.   Šablonovitě se drží známého příběhu, ale   jen v ryze televizním hávu. Chybí tu tedy   známé lekačky a nějaké to napětí. Zůstal z   toho jen obyčejný odpočinkový film, který   sice neurazí, ale ani nijak nenadchne.

Naprostý guláš, zmatek nad zmatek, tetička,   adoptivní dítě, námořní kapitán, minulost   hodně vzdálená a i blízká. To vše v jednom   kotli, občas s přídavkem nějakého mini   nadpřirozena. Ještě že tam nepřidali   dalších sto postav. Takže jsem se v podstatě   pohlídnul po jiné činnosti a film sledoval jen   najedno oko. Nepřetáčel jsem jen ze   zvědavosti. Pro mne bylo sledování tohoto filmu   ztrátou času, ale pár dobrých okamžiků mu   upřít nemohu. Jo a mohlo to být kratší.   201311170000/0000

Film jsem viděl asi před deseti lety a nyní   jsem ho podruhé trochu odbyl. Kromě Mariel   Hemingwayové mě moc nezaujal. Nejde podle mého   názoru ani o thriller nebo horor, ale o   průměrné drama, které mi připomíná více   méně záplavu filmů z amerických televizních   studií na podobné téma. Koukat se na to dá,   ale film těžko někoho nadchne.