Marie Antoinetta

krásně načančané NIC
Film zobrazuje část života rakouské   arcivévodkyně Marie Antoinetty, kterou z čistě   politických důvodů její matka, císařovna   Marie Terezie, provdala v pouhých 14 letech na   francouzský královský dvůr. Osamělá dívenka   si v cizím a nepříliš přátelském   prostředí rychle navykla na rozmařilý život,   plný velkolepých plesů a honosných oděvů.   Nic jiného jí ani nezbývalo... Ovšem jejím   životopisem bych tento film nenazývala, protože   mu chybí nejenom doba Mariina vídeňského   dětství, ale hlavně ponurý a tragický závěr   jejího života. Ano, horami pochoutek,   nádhernými kostýmy, ani pompézními kulisami   Versailles a jejich nádherných zahrad film   nešetří, ale jako celek divákovi nic nového   nepřináší. A ani skvělý herecký výkon   Kirsten Dunst jeho historickou prázdnotu   nedokáže zastřít.

Film se mi moc líbil, hlavně obdivuji kostými a   vůbec ten nechutný přepych a rozmařilost z   toho jen dýchá, čemuž asi posloužilo právě   věčné opakování denních rituálů atd. Ale   spíš než táhlý začátek a v podstatě   téměř celý film by to chtělo více rozvinout   konec. Ke konci to náhle nabralo spád, začaly   se dít věci a najednou... konec.

Sex, drogy a opera... tak je nám to podáno, tak   se mi to líbí! Sic je třeba poněkud přehodit   pořadí, neboť i poslední královský poddaný   měl přehršel toho, co tolik chybělo Marii   Antoinettě... Kostýmní podívaná v optice   současnosti uvolněně mapuje cestu mladičké   Rakušanky na francouzský královský dvůr, kde   ji kromě stesku po domově a kapounovitého   Ludvíka čeká ne právě přívětivá   atmosféra, tvořená vrtkavou šlechtou a   umocněná směšnými rituály (až na ty   hlásiče (ne požární :-)), ti chlápci se   svými pokřiky u prostřené tabule neměli   chybu!), tak kdo by se divil troše té zábavy,   co si sem tam dopřála, protože - co dělat ve   Versailles, když člověk (sexuálně) nežije?   Lesk francouzského dvora by sám o sobě byl   ničím, nebýt citlivě zachycených intimních   okamžiků královské nevěsty i radovánek z   luxusu, ale hlavně její naprosto úžasné   představitelky, která svou zářící aurou   dokázala v neblahé Mariině památce   zbagatelizovat i nějaký ten škraloup, takže   mě hodně potěšilo, že od onoho výroku o   chlebu a koláčích byla očištěna, jelikož   jej už tehdy roznesl ten všivý bulvár ;-).   Nesmím zapomenout na hudbu, která by jistě   mohla popudit kdejakého staromilce, já však   moderní prvky v historických kulisách, pokud   dobře sednou, jednoduše zbožňuju... a že tady   sedly! A laskomina nakonec... možná právě ona   rozhodla o osmé hvězdě - v záběru na dobové   botky z atlasu a brokátu se daly zahlédnout   dívčí tenisky, které s největší   pravděpodobností patřily Kirsten Dunst...   takové rozkošné pomrknutí na všímavého   diváka :-)

Bohužel - nedá se srovnat s o hodně starším z   roku 1938, leč lepším zpracováním s Normou   Shearer v hlavní roli jako Antonietta, a v roli   hraběte Fernsena Tyrone Powel. Tehdejší   Hollywoodský kasovní trhák a tehdy velmi   příznivé recenze film řadí mezi hodnotmé   zpracování historického příběhu...

Film hezky znázorňuje život ve Versailles a   život samotné Marie Antoinetty. Musím ocenit   nádherné kostýmy, herecké obsazení se též   povedlo, ale co se vůbec nepovedlo, je hudba.   Příšerná, moderní, která se nehodí k   historickému velkofilmu. Hudba kazí celkový   dojem z tohoto filmu, přesto myslím, že film   není zase tak špatný a i věrně zobrazuje   život v 18. století.

Zde bych mohl argensonův text podepsat.   Příšerná a nehodící se hudba je jen   soičástí celého špatného filmu. Snad to bylo   jen natočeno kvůli hollywoodskému   hvězdovství. Ten film przní historii. Nechť   Američané raději točí své westerny a   francouzskou historii ponechají Francouzům.

Rozpaky
Pseudohistorické a podivné. Na pohled velice   věrné, hudba pak působí dojmem "sardinky   v pudinku".
Možná chtěla autorka tímto   způsobm vyjádřit, jak velmi mladí se cítili a   to bylo zřejmě hlavním tématem celého filmu.   Chtějte po patnáctiletách dětech, aby   souložili a měli děti. Ti se chtějí   především bavit a to v každé době. Jediné,   co mi opravdu vadilo, byla Kirsten. Ta absolutně   neodpovídá vizuelně. Marie Antoinetta měla   neobvykle velké tmavé oči a oválnou tvář.   Herečka má oči úzké a tvář srdčitou.

Parodie na historický film..?
Za kostýmy, interiéry a exteriéry dávám jedna   s hvězdičkou. Herecké výkony nebyly zrovna   oslnivé, bohužel Kirsten Dunst oplývá   hereckým talentem asi jako já, tedy přesně   řečeno, co by se za nehet vešlo a nějak není   ani typ, který se hodí do historických   kostýmů, postrádá vznešenost, úroveň,   charisma. Myslím, že se mohla najít jiná   herečka na tuto roli, co by se typem hodila více   a hlavně, která ten herecký talent narozdíl od   Kirsten má. Z Kirsten bohužel kouká přímo z   televizní obrazovky pouze to, co přesně je -   večírkové /zfetované/ pometlo s cigaretou v   jedné ruce, se skleničkou alkoholu v druhé a s   chlapem mezi svýma..., ehm, ani nebudu   pokračovat dále. Film byl celkově velice nudný   a táhlý, čekala jsem více historických   reálií. Byly tam i jisté historické   nepřesnosti, např. ohledně Jeanne Bécu, alias   Madam du Barry, ve filmu byla ztvárněná s   černými vlasy /asi si jí tvůrci spletli s   Madam de Pompadour nebo co/, ale ve skutečnosti   byla přírodní blondýna. Z čeho jsem ovšem   byla už od počátečních titulků naprosto   vyšitá, byl ten nemožný hudební doprovod   20.století, který k mému údivu pokračoval po   dobu celého filmu. Fakt průser..:-// Velmi se mi   nelíbily "večírkové" scény   královny Marie Antoinette /hlavně to   "historické tancování" či spíše   podivné ožralecké pohyby tehdejší franc.   vysoké šlechty na karnevalu za doprovodu   moderní muziky/, poněvadž to mělo se   životopisným a historickým filmem pramálo   společného... Tenhle celý film si na   historicko-životopisný bohužel skoro po celou   dobu jen hrál. Když tenhle propadák srovnám s   tv seriálem z 80.let Francouzská revoluce, kde   hrála královnu Jane Seymour, je to prostě nebe   a dudy. Dávám 4/10 a jen za to, co jsem v úvodu   komentáře zmínila.

Bez nápadu, bez šťávy, bez emocí a s pitomou   hudbou. A znovu se mi potvrzuje, že Američani by   neměli točit filmy z francouzské historie.   Počínaje slavnou okřídlenou větou "Ať   jedí koláče", která se dodnes uvádí   jako startovní moment francouzské revoluce a   která zde ovšem zazní jako nevýrazná hláška   (a navíc je dnes známo, že ji řekl někdo   jiný, nikoli Marie Antoinetta). A když už se to   mělo vydávat bulvární cestou, škoda   promarněných šancí. Ohňostroj ke svatbě,   dodnes uváděný v Guinnessově knize rekordů   jako jedna z novodobých hromadných katastrof,   nebo quazikonflikt s hraběnkou du Barry, který   ve všech knihách nabírá rozměry   mezinárodního dramatu, zde ovšem přiblblá   historka odnikud nikam. Navléct stovky statistů   do (solidních) kostýmů a vyjet si s kamerou do   Versailles, fajn, ale prezentace Kirsten Dunst se   jistě dala pojmout i jinak. Ale v podstatě jsem   spokojenej, já jsem podobnou blbost čekal:-)

nádherné kostýmy a i obsazení Antoinetty   Kirsten Dunst je skvělé.. :) jelikož je to asi   tak dva dny co jsem byla ve Versailles tak mi ten   film připadá velmi kouzelný.. :)